RECENZE: Projekt Vatican Shadow reflektuje válku v Perském zálivu

Válka už inspirovala a stále inspiruje mnoho umělců, muzikanty nevyjímaje. Hudební projekt Vatican Shadow na svých albech zhudebňuje tísnivý pocit z válečného střetu v Perském zálivu.

Umělec Dominick Fernow | foto: archiv umělce

Američan Dominick Fernow svůj tvůrčí potenciál rozděluje do několika projektů, přičemž nejznámější je Prurient, v rámci něhož tvoří pozoruhodný panoramatický noise s přesahy do dalších žánrů, třeba vynikající dvojalbum Frozen Niagara Falls z roku 2015.

Vatican Shadow představuje klidnější stránku Fernowovy tvorby, je zasazená někam mezi ambient, industrial techno s občasnými noiseovými výpady. Jde vlastně o konceptuální projekt – desky Vatican Shadow se nějakým způsobem vážou k válečnému konfliktu v Perském zálivu v letech 1990–91. Nejinak je tomu i v případě novinky SR-71 Blackbird Survivors. Titul odkazuje na vojenský letoun Lockheed SR-71, zvaný Blackbird. Jeho fotografii najdeme i na obalu alba.

Náladou navazuje na předešlé počiny a zapadá do celého kontextu Fernowova vyjadřování. On sám se nepovažuje za „muzikanta“, spíše za umělce, jemuž k vyjádření slouží zvuky. Prvotním impulzem mu často bývá koncept, do něhož zasazuje své hlukové obrazy. Dalším typickým rysem jeho tvorby – a pro Vatican Shadow to platí zvlášť – je snaha o co největší objektivitu.

SR-71 Blackbird Survivors

85 %

Vatican Shadow

Jinými slovy, ač je Fernowova hudba skličující, místy paranoidní a vykresluje v posluchačově mysli neveselé obrazy, její tvůrce nezaujímá žádné stanovisko. Předkládá vlastní pohled na věc, zbavený veškerých emocí. Z tohoto důvodu není nijak snadné se do jeho hudby vposlouchat, byť nejde o nijak přehnanou divočinu. Tíživou náladu nicméně alespoň částečně prosvětluje Fernowův pečlivý přístup ke kompozici. SR-71 Blackbird Survivors je promyšleno a sestaveno do posledního detailu, aby dávalo smysl především jako celek.

Album i jednotlivé skladby se během děje proměňují, vyvíjejí, navazují jedna na druhou a nenásilně gradují. Stejně jako v „sousedském“ projektu Prurient se i zde Dominick Fernow představuje jako mistr v zacházení s detaily a kontrasty. Díky tomu je jeho hudba stále vzrušující, ať už jde o neprodyšnou stěnu hluku, nebo válečné memento.