Žijete v době, kdy o tom, s kým budete randit, spát a žít, už naštěstí nerozhodují rodiče ani společnost. Nikdo vám neplánuje vhodnou partii, protože spojovat grunty už se dneska nemusí. Zdá se tedy, že vaším vyvoleným může být kdokoli.
Nefunguje vám vztah? Možná ho ničíte právě vy |
Jenže když se nad svými dosavadními partnery zamyslíte, možná zjistíte, že to bohužel není tak úplně pravda. Přestože jste si několikrát přísahala, že některé věci, které vám vadily v komunikaci s rodiči, ve svém životě opakovat nebudete, skutečnost je jiná.
Zjišťujete, že jste v tom samém bludném kruhu hádek a nedorozumění. A náhle si uvědomíte, že se vy nebo partner chováte stejně jako kdysi rodiče. Kořeny problému je tedy třeba hledat právě tam - ve vašem dětství. V prvních letech života neřešíte, jak vypadáte, kým budete a zda si máte hrát s bábovičkou, nebo traktorem. Děláte to, co vám dělá radost.
Jednoduše a nekomplikovaně milujete život. A stejně samozřejmě počítáte s tím, že si zasloužíte být milovaná. Jsou tu ti dva dospělí. Jeden je měkoučký a voňavý, druhý vás umí vyhodit až do nebe. A vždycky vás znovu chytne.
Je to jistota. Tak to přece musí být láska! Jenže láska, kterou jako děti dostáváme, není vždycky jen chápající, oceňující a bezvýhradná. Někdy je to drsnější forma lásky: když dostaneme na zadek, jsme cepováni za chyby a prohřešky, někdy je to přehnaně úzkostná láska, která nás dusí, že nevíme kudy kam, mnohdy je to láska ambiciózní, která nás má motivovat k vyšším výkonům, jenže nám naopak bere chuť do čehokoliv a ve finále i nutí ke vzdoru a vzpouře.
A přesto nás celý tento balík vybaví do života poselstvím: „Takhle to má správně vypadat!“ Takže vy pak dospějete a vzorce ve vás zůstanou. A nejenom ty. Jsou na nich namotané i vaše dětské reakce.
Dětské vzorce
17 signálů, že jste pro něj pouhým „převozníkem“ do dalšího vztahu |
Odmítala vás máma s tím, že je pořád unavená? Táta na vás často křičel? Nejspíš jste nepochybovala, že mají pravdu, a vždycky to končilo vaším pocitem viny. V současných vztazích se vám pak zákonitě opakují jak známé způsoby chování u partnera, tak i vaše reakce z dětství.
Jako děti chceme dosáhnout toho, že budeme milované a v bezpečí. Je to tak silná emoce a motivace, že se pak i v dospělém životě často uchylujete k podobným strategiím. Couváte před partnerem, který na vás zbytečně křičí, a ještě se mu omlouváte.
Které problémy ve vztahu hodit za hlavu a které naopak nepodceňovat |
Pečujete o něj s nadměrnou pozorností a doufáte, že to ocení, a jste vlastně šťastné, že vás v tu chvíli tak potřebuje, ale vlastně už nečekáte, že se vám dostane stejné pozornosti, až ji budete potřebovat oplatit. To vše vede k vnitřnímu pocitu nespokojenosti a prázdna. Nakonec pak jdete často z jednoho vztahu do druhého nebo zkoušíte být sama a nalháváte si, že jste ještě nenašla toho pravého. Čím dál víc se tak izolujete a cítíte se osamoceně.
Kamarádi vám nejčastěji vysvětlí, že jste si prostě špatně vybrala, a doporučí, ať si už konečně „pořídíte toho pana hodného a nekomplikovaného“.
Alžběta ProtivanskáPsycholožka „Žijeme v době extrémů. Mozek často nestíhá, duše ještě častěji strádá. Život nemá být bojem s vlastními myšlenkami. Pomáhám lidem pochopit, jak funguje mysl, a nacházet vnitřní klid,“ říká psycholožka a psychoterapeutka Alžběta Protivanská. S klienty se často zabývá podvědomými vzorci v myšlení i chování, jež jim brání žít v rovnováze ve vztahu k sobě i druhým. Alžběta má za sebou ucelený výcvik v krizové intervenci, je členkou České asociace pro psychoterapii a čtvrtým rokem se věnuje vlastní psychoterapeutické praxi a lektorské činnosti. Více najdete na Alzbetaprotivanska.cz. |
Jenže rady nevedou k ničemu. Nedají se totiž zrealizovat, dokud si vše v sobě neujasníte. Ale žádný strach, cesta z kruhu ven existuje: Je třeba přestat ignorovat své vlastní pocity a začít cíleně hledat způsoby, jak se už konečně přestat chovat jako dítě a více reagovat jako dospělá.
Láska s uzlíky
Cítíte se zahnaná do kouta, když na vás partner zase zvyšuje hlas? Možná jste doteď automaticky reagovala tím, že je to vaše chyba. Jakmile odhalíte svoje staré dětské reakce, ucítíte najednou svobodu odpovědět partnerovi jinak a nově. Nemusíte ho opouštět. Možná totiž zjistíte, že v jeho dětství byl křik strategií, jak přežít. Třeba nekřičí na vás, ale vlastně tak trochu na svoji mámu, svého tátu… Buďte si jistá, že každý vlastní svoji soukromou sbírku uzlíků, traumat a problémů z dětství.
Dost možná vás tato partnerova výbava svým způsobem i přitahuje, protože „sedí“ k té vaší.
Je však jen na vás, jestli se necháte zraňovat stále stejným způsobem, nebo se zhluboka nadechnete a nabídnete pochopení sobě i partnerovi. Dejte si tu šanci.
