Na dvorku kavárny Bokovky se dnes od 11 hodin scházejí řezníci z několika pražských provozoven, aby Den řezníků oslavili. Za obnovením starého výročního dne stojí proslulý řezník František Kšána mladší.
Zde se otestujteKvíz jsme připravili se společností Naše maso. |
„Chceme obnovit tradici, v jeden den se potkat a společně oslavit české řeznické řemeslo. Vybrali jsme si takové kolegy z oboru, kteří si na řezníky nehrají, ale skutečně jimi jsou. Dělají svou práci poctivě a ctí česká plemena i suroviny. Zkrátka sdílíme s nimi stejnou filozofii. Akci plánujeme opakovat každý rok a kdo ví, třeba se jednou dostane i do kalendářů,“ směje se Kšána z Našeho masa.
Řezníci se vyznamenali už ve 14. století
Historie řeznického řemesla a jejich svátku je zajímavá. V roce 1310 vládl Čechům král Jindřich Korutanský, jenže svou politickou neschopností přivedl zemi do bídy a zmatků. Česká šlechta se proto postavila na stranu kněžny Elišky Přemyslovny, jíž byl vybrán za muže Jan Lucemburský, jak napsal v knize Řezníci a uzenáři ve světle věků Josef Radoš.
Když 28. listopadu dorazil před zdi Starého Města pražského s úmyslem zaútočit na město, byli to právě řezníci, kteří mu 3. prosince 1310 pomohli přemoci korutanské žoldáky. Bojem je odehnali od brány svatého Františka (zaniklá brána pražského opevnění, která stála v Praze 1-Starém Městě na východním konci ulice Řásnovka u Revoluční třídy. Nese jméno po nedalekém kostele svatého Františka v areálu Anežského kláštera), řeznickými sekerami prosekali městskou bránu a umožnili tak Janovi vstup do Prahy.
Za to král řezníkům udělil vysoké ocenění – směli mít na červeném praporu nebo na štítu bílého lva se sekerou v ruce bez korunky a jedním ocasem a také pečeť s podobným lvem. Mistra řeznického, který stál v čele bojujících řezníků, Jan Lucemburský dokonce jmenoval pražským primátorem.
Řeznickému cechu byly veškeré jeho výsady potvrzeny i dalšími panovníky. Díky králi Sigmundovi v roce 1437 přibyl lvu na červeném praporu další ocas a koruna. Později, za krále Jiřího z Poděbrad byla tato privilegia ještě povýšena o to, že mohl být červený prapor nošený přímo za praporem městským.
Záchrana řeznického kostela
Řezníci toho dne také zachránili před drancujícím davem kostel svatého Jakuba, kterému se od té doby říká „řeznický“. Podobných záslužných skutků mají pražští řezníci na kontě celou řadu a král jim za ně uděloval nebývalé výsady a práva.
Svatý Jakub je dodnes považován za patrona tohoto řemesla a v kostele je stále viditelná nástěnná malba, která znázorňuje bojující řezníky.
