Láska z dětského domova
Kristýna (24) a Miloš (21) se seznámili v dětském domově. „Já jsem se tam dostal tak, že když mi bylo deset let, tak mi zemřela mamka. Taťka se psychicky zhroutil a nemohl se o mě starat,“ prozradil Miloš, který byl v jednom kuse na útěku.
„Já to měla tak, že rodiče se o nás nestarali dobře, takže nás odebrali do dětského domova,“ vzpomínala Kristýna. „Ale jsem ráda, že jsme tam šli. Nedovedu si představit, že bychom byli u našich rodičů. To bychom dopadli hodně špatně...“
Do plzeňské porodnice přišli přivést na svět své druhé dítě, dcerku Leontýnku. Syna Matěje jim mezitím hlídal dědeček.
Právě proto, že mají na své dětství nepříliš pěkné vzpomínky, chtěli by Kristýna s Milošem pro své potomky šťastnější život. „Pro mě rodina znamená to, že mám někoho, komu můžu věřit, kdo mi může pomoct, kdo mě nezklame,“ vysvětlila těhotná drobná dívka a dodala, že má na svém partnerovi ráda všechno.
„Nemusím se bát, že by mi lhal, pomáhá mi v domácnosti, kolikrát vaří on, protože to umí líp.“ Líbí se jí také, jak se věnuje jejich synovi Matějovi. Pomoc nachází mladá rodina u Milošova tatínka, ale také u jeho babičky, která mladé podporuje i finančně.
Jejich první dítě přišlo na svět pomocí císařského řezu, protože Kristýna je hodně drobná a lékaři se báli komplikací. Nyní by oba partneři raději volili přirozený porod. „Těšili jsme se na to, že s ní budu hekat, budu jí pomáhat, že si to užijeme,“ vysvětlil Miloš.
„Podle mě je to každopádně na císařský řez,“ oznámil nastávajícím rodičům doktor Berezovskyi. „V pondělí přijedete, znova vás vyšetříme a v úterý se udělá císařský řez. Samozřejmě v pondělí vás budu znova vyšetřovat, podívá se na vás vedoucí lékař a ten to rozhodne. Kdyby náhodou něco - odtekla voda, kontrakce, bolesti, tak přijedete kdykoliv,“ upozornil.
Ale ani v den hospitalizace nebylo zdaleka jasno. „Tak zase totální změna,“ hlásila Kristýna po návratu z vyšetření s tím, že se bude zítra vyvolávat porod.
„Poradili jsme se s paní doktorkou, protože ten nález není jednoznačný,“ vysvětlila doktorka Kaprálová. „Zítra bychom zkusili pustit plodovou vodu, případně bychom dali infuzi, kdyby se sama nerozrodila. Císařský řez můžeme samozřejmě v průběhu udělat kdykoli. Dopředu vám nikdo neřekne, jak to dopadne.“
Bylo zřejmé, že doktorka Kaprálová udělala mladým rodičům radost. „Děkujeme za tu šanci,“ zářil Miloš, který se rozhodl rozptýlit svou partnerku vtipkováním na porodním pokoji. Lehl si na porodní lehátko a hlásil: „Takhle budeš rodit. Roztáhneš nohy a budeš dělat ah ah ah...“
Protože se porod nerozbíhal, bylo potřeba pustit plodovou vodu. „A nemůžeme ještě počkat?“ ptala se vystrašeně Kristýna. „Ne, už ne,“ opáčil doktor Stráník s tím, že to nebude bolet. „To je takový žlutý, jo, ta voda?“ divil se Miloš.
„Zelená voda znamená to, že se do té plodové vody dostane smolka, což je vlastně stolice plodu,“ vysvětlil doktor Stráník. „To může mít dost příčin, ovšem tou nejčastější je stres plodu v děloze.“
Nastalá situace ovšem zase znamenala změnu a přechýlila ručičku vah směrem k císařskému řezu. Podle doktora Smažinky tu byly dvě možnosti - buď opatrně nasadit infuzi s oxytocinem a porod tak popohnat, nebo přivést miminko na svět chirurgicky.
„A když to zkusíme s tou infuzí, tak tím nic nezkazíme?“ zeptal se opatrně Miloš. „No, může to pak být hodně rychlé, akutní, bude víc ohrožena děloha,“ odpověděl lékař. „Tak asi radši ten císařák,“ rozhodla zodpovědně Kristýna. „Nebudeme riskovat. Protože jestli by pak bylo ohrožený dítě i já...“
A tak se mladí rodiče ocitli na operačním sále a tatínek svou dcerku viděl dřív než matka. „Ta je roztomilá, taková malinkatá,“ dojímal se nad právě narozenou dcerkou Leontýnkou (3500 g, 49 cm) a v té chvíli byl především rád, že jsou obě jeho holky v pořádku.
