Věnovala se produkci a především kulturním akcím, ale po narození syna a tragické ztrátě jeho otce změnila Iva Mračková celý svůj život. Chtěla se věnovat více rodině, a tak kostýmky a jehly vyměnila za tepláky a tenisky.
Dnes skáče přes potoky v lese, přelézá ploty, zdolává zdi a k pohybu venku vede děti, dospívající i dospělé. Prostřednictví parkouru (v současnosti oblíbené sportovní disciplíny založené na rychlém a ladném překonávání překážek) a freerunu, ke kterému patří efektní triky a salta, se vrátila do svého gymnastikou rámovaného dětství, s tím rozdílem, že parkour je svobodný a otevřený všem.
Iva MračkováIva Mračková (46) se narodila v Praze a vyrůstala v Říčanech, kde žije dodnes. V dětství se věnovala sportovní gymnastice, byla i v nominaci do širšího výběru na olympiádu v Soulu v roce 1988, ale kvůli zranění nepostoupila. Po ukončení gymnastické kariéry se věnovala závodně cyklistické krasojízdě, později fitness a kulturistice ve váze do 52 kg. V roce 2008 založila první parkourový a freerunový tým v České republice a střední Evropě, vedený od roku 2012 jako oficiální sdružení pod značkou APDT (Ant Parkour Deadly Team). Zároveň vede kroužky parkouru a gymnastiky pro děti od 3 let. Žije sama a má dvě děti Kateřinu (25) a Petra (10). |
„Vždycky říkám, že stačí, aby dítě umělo chodit. Chci, aby přišlo dítě malé, velké, tlusté, tenké. Ať je, nebo není sportovně nadané. Najde si tam svoji skupinku, svoje kamarády, smysl, styl. A i když na začátku umí jen chodit, tak za nějaký čas se naučí spoustu věcí, posílí svaly. Když se naučí používat a ovládat svoje tělo, má základ pro jakýkoli sport,“ vysvětluje Iva Mračková.
„Navíc to dětem dává soudržnost, disciplínu, kamarádství, přátelství, určitou pokoru vůči sobě samým i vůči ostatním v okolí, vzájemnou pomoc a podporu. A sebevědomí, které třeba kvůli tomu, že se nemohly zařadit na nějaký sport, neměly,“ dodává.
Zpátky do ulic
Během tréninku se s ní malí parkouristi dostanou ven a do přírody, která dnešní generaci zoufale chybí. Někdy mají i policejní dozor. Mnohým lidem lítání dětí po ulicích, po předměstí, ze kterého parkour ve Francii vznikl, vyloženě vadí.
„Nějak je to popuzuje. Přitom jde o běžné běhání, skákání, šplhání, překonávání překážek. Přirozený pohyb, který dětem prospívá fyzicky i psychicky. Snažím se, aby děti opět našly cestu ven do ulic, do lesa a přírody všeobecně. Je smutné, že se potkávám i se starší generací než jsem já, která se podivuje nad tím, že velká skupina dětí pobíhá venku. Mnohdy musím vysvětlovat, že nejsme žádní chuligáni, ale že jde o trénink dětí, který probíhá i mimo tělocvičnu,“ popisuje své zkušenosti trenérka a podotýká, že mnohem větší nebezpečí než venku hrozí dětem u obrazovky mobilu či počítače, kde rodiče nemají představu, co na nich dělají.
Čtěte v pondělí
Velký rozhovor s Ivou Mračkovou čtěte v příloze MF DNES OnaDnes
Na své svěřence poctivě dohlíží. Netoleruje poškozování věcí a snaží se je vést nejen ke slušnému chování, ale i respektu a ohleduplnosti vůči sobě navzájem i okolí. Především má u dětí přirozenou autoritu.
Jako novopečená matka jezdila pravidelně na procházky s kočárkem a všimla si puberťáků, kteří se snažili na louce o různé skoky a přemety. Uvědomila si, že nemají správnou techniku, oslovila je a postupně začala metodicky vést.
Svému týmu APDT se věnuje skoro jedenáct let. Kromě sportovních tréninků pořádá i zahraniční soustředění ve Francii a Itálii.
