Amanita rubescens. Boletus edulis. Suillus luteus. Že vám to vůbec nic neříká? Tak jinak. Muchomůrka růžovka alias masák. Hřib smrkový alias pravák. Klouzek obecný alias smolíček. To vše – a ještě mnohem víc – lze nalézt v lesích portugalského ostrova Madeira, necelé dvě hodiny letu od pobřeží Evropy z Lisabonu.
Vypadá to, že jsme objevili náplast na čím dál častější zklamání z vysušených a vysbíraných českých lesů. Tohle totiž připomíná houbařský ráj. Celý rok +/- 20 °C, poměrně často tu prší, ale hlavně: „Houby? My kupujeme cogumelos v obchodě, v lese je nesbíráme,“ říká místní hospodyně Celia.
Do hlubin Atlantiku
Pochopitelně, houby ani zdaleka nejsou hlavním šlágrem ostrova. To je jen taková drobná lahůdka pro české turisty. Kupodivu extra magnetem není na ostrově roku ani moře. Dost možná se doslechnete či dočtete, že Madeira „rozhodně není ke koupání“.
Klid, je to jen pomatený výkřik. Koupat se tu dá celý rok, na vlastní kůži jsme to vyzkoušeli začátkem února v době karnevalu.
Pro pořádek: nebylo to kafíčko, jaké vymrzlého Evropana uprostřed zimy slastně zahřeje do morku kosti v rovníkových maledivských lagunách. Ale nebyla to ani nesnesitelná ledová tortura.
Atlantik je tu teplejší než mnohem jižněji na Kanárských ostrovech, oceán na Madeiře si díky Golfskému proudu drží (prý celoročně) teplotu lehce nad 20 °C.
Každopádně to tady není příliš ke koupání, jestliže hledáte řady lehátek a slunečníků na nekonečných pásech písku u pobřežních mělčin. Většina komorních plážiček je kamenitá, divoká a prudce se svažuje do hloubi oceánu.
Voda je sice překvapivě průzračná, ale jen kousek od břehu tady dno strmě padá do mnohasetmetrových temnot, eldoráda velryb (na ty se sem jezdí koukat) a hlubinných ryb, jako je tkaničnice alias espada (ty zde vytahují z kilometrové hloubky coby znamenitou pochoutku k večeři).
Madeira je ostrovem ohromných kontrastů. Právě obdivuhodné rozmanitosti pevniny vděčí z velké části za aktuální šňůru „cestovních Oscarů“.
Exkluzivní hodování nemusí být ani kdovíjak nákladné – jídlo v restauraci i potraviny v obchodě lze pořídit za podobné ceny jako doma v Česku. Ale nepředstavujte si kvůli tomu portugalský ostrov coby unylý ráj zámožných západoevropských penzistů, to je úplně mimo realitu. Sem se jezdí za dobrodružstvím.
Kraj kontrastů
Na Madeiře vyrostl nejlepší světový fotbalista Cristiano Ronaldo. Jenže – kde proboha? Na hornatém ostrově mají tak ukrutně strmé cesty, že se tu klouže z kopce na saních po asfaltové silnici, a neexistuje tu snad jediný rovný kus země, na který by se mohlo vejít fotbalové hřiště.
I ranvej pro letadla museli postavit na sloupech nad mořem, větrné přistání ve Funchalu se řadí k nejbláznivějším na planetě. Buď jak buď, na Ronaldův původ jsou svérázně hrdí: pojmenovali po něm letiště a postavili mu dvě sochy, z nichž ani jedna se mu vůbec nepodobá.
Madeira je ostrovem ohromných kontrastů. Právě obdivuhodné rozmanitosti pevniny – při absenci rajských pláží – vděčí z velké části za aktuální šňůru „cestovních Oscarů“.
Hodně divoký hornatý terén dodává ostrovu originální šmrnc – obří „třetihorní“ kapradiny nápadně připomínají Nový Zéland, aromatické eukalypty Austrálii, košaté banánovníky Kostariku, cukrová třtina Brazílii, shluky palem Malajsii, lávová jezírka Island, přírodní vodopády a umělé terénní vodovody zvané levády zase švýcarské Alpy.
Ospalé vesničky na úpatí hor si můžete dosadit skoro kamkoli. Klidně i do dějin Velké Británie, neboť rybářský přístav Camara de Lobos proslavil samotný Winston Churchill, když jej jednoho dne namaloval.
Obdivovaný plevel
Do „Churchillovy vsi“ se dá na zdejší poměry dostat ještě pohodlně, obzvlášť v 21. století, kdy je ostrov díky bruselským dotacím provrtaný stovkami kilometrů moderních silničních tunelů, jež leckde zkrátily dvouhodinové přejezdy hor mezi sousedními údolími na dvacet minut.
Hodně divoký hornatý terén dodává ostrovu originální šmrnc.
Na Madeiře si užijete moře i hornatý terén vysoko v oblacích.
Pobřežní farmě Faja dos Padres se modernizace vyhnula. Naštěstí. Na úpatí třísetmetrových útesů se dá shora sestoupit výhradně malou kabinkou lanovky. Dole u moře můžete v klidu testovat osobní výdrž jak ve vlnách Atlantiku, tak v konzumaci plodů moře pod palmami na břehu. A díky pár pronajímaným pokojům i v délce pobytu mezi políčky banánovníků a hustými keři strelicií, jež se v českém květinářství vyjímají jako exkluzivní orchideje, zatímco tady je považují za plevel.
„My strelicie nesnášíme. Mají hluboké kořeny, jakmile se vám jednou uchytí na zahradě, už se jich nezbavíte,“ naříká již citovaná hospodyně Celia. Turisté ty zvláštní květy milují, a tak se plevel v místní tržnici velmi dobře prodává – jedno euro za kus. Nekupte to, když vám je na cestu pěkně zabalí a doma stojí tentýž květ desetinásobek.
„Tajný tip“ pro plážové povaleče: denní trajekt z Funchalu na sousední ostrov Porto Santo. Domorodí Madeiřané tam jezdí „na chatu“, turisté podnikají dvouhodinovou plavbu kvůli desetikilometrové písečné pláži s údajně léčivým pískem.
