Poprvé jím anonu, chutná jako banán a jahoda v jednom. V Mercado dos Lavradores, zdobné zděné tržnici v centru Funchalu, mi prodavači nabízejí nejen anonu, ale i plody kiwi, papáji, maracuji, kiwana, rambutanu či karambolu. Stánky s orchidejemi, strelíciemi a protejemi prostupuje také vůně fenyklu (funcho), podle něhož dostalo hlavní město Madeiry jméno.
Na tomhle ostrově uprostřed divokého Atlantiku pořád něco raší, pučí a kvete. Od ledna do prosince tady vládne jaro. A zůstane to tak, dokud ze světa nezmizí teplý Golfský proud. Díky němu teplota Atlantiku v okolí Madeiry ani v zimě neklesá pod 18 °C.
Oči mrtvé ryby
Kořeněný a voňavý odér se ve Funchalu mísí s rybinou. Na rybím trhu v přízemí Mercado dos Lavradores obdivuju na pultech úctyhodné tuňáky a tresky. Ale hlavně tu na mě zírají temné espady.
Jejich vypoulených očí se člověk okamžitě lekne. Dlouhá ryba děsivého vzezření, vzdáleně podobná úhoři, patří k Madeiře stejně jako kapr k jihočeské Třeboni. Žije v hloubce pod 700 metrů, a když ji rybáři vytáhnou na vzduch, změní stříbrnou barvu na černou, zatímco obrovské oči jí vinou změny tlaku téměř vylezou z důlků.
Filé z espady – buď přírodní, nebo smažené v těstíčku – je tu národním jídlem. Večer mi ji servírují s pečeným madeirským banánkem. A díky lahodné chuti jí ten úlek z tržnice okamžitě odpouštím.
Vyhlídkový „let“
Nad střechami starého města se kolébají prosklené kabinky jako vystřižené z alpských prospektů. Madeira o rozloze 740 km2 je hornatý ostrov, na němž se svahy zvedají přímo od moře až do výšky téměř 1 900 metrů. Ve Funchalu, prošpikovaném strmými stráněmi, postavili tříkilometrovou lanovku, která spojuje nábřeží s horami.
Nastupuji do proskleného vajíčka v parku Almirante Reis, abych se za necelých 10 eur vydala na „vyhlídkový let“: nejdřív nad mozaikou domků se zahradami plnými barevných květin a zrajících banánů, načež sloupy vyzdvihnou lanovku vysoko nad skály. Oproti startu vyletím za 15 minut o 560 metrů výš.
V prudkých klikatých uličkách Funchalu pode mnou sviští proutěné saně s dřevěnými lyžinami, které kloužou po příkrých asfaltkách. Kdysi se tímto způsobem svážel z hor těžký náklad. Dnes „babosas“ fungují jako unikátní turistická atrakce (z Monte do centra za 25 eur). Profese uniformovaných mužů, kteří ve slamácích a v bílých košilích řídí saně, je ctěná a předávaná po generace jen v rodinné linii „sáňkařů“.
Madeira, leváda do Norte
Madeira, neuvěřitelné druhy tropického ovoce
Z městečka Monte se můžete na sáních svézt až do Funchalu.
Přes hory a doly
Zatímco sáně jezdí z kopce, do hor vozí turisty džípy. Můj řidič se jmenoval Angelo a řítil se úzkými uličkami s bravurou, která brala dech. Byl zázrak, že jsme nespadli z náspu do zahrádek pod námi.
Adrenalinová jízda pokračovala po krkolomných lesních stezkách. Krajina připomínala hory Jižní Ameriky i alpské scenerie současně. A náhorní plošiny se podobaly skotským vřesovištím.
Když džíp konečně zastavil pod bílou kulatou observatoří, která dominuje vrcholu Pico Arierio (1 818 m), musela jsem si dát na uklidnění skleničku nulity. Je to skvělé jemné a osvěžující pití s pivem, bílým vínem, zmrzlinou a ananasem. Teprve pak jsem byla schopna vnímat výhled na všechny strany. Na fjordy kolem Porto Moniz na severu ostrova. Na nejvyšší horu Madeiry Pico Ruivo (1 862 m), kam se dá od hvězdárny za tři hodiny dojít. A také na 40km vzdálený ostrov Porto Santo s nádhernými plážemi, které náhodou objevili v roce 1418 portugalští námořníci, když zkoumali pobřeží Afriky a vichřice lodě zanesla k neznámé pevnině, nad níž se kupila mračna. Místo pojmenovali Porto Santo (Svatý přístav), aniž tušili, že mraky se vznášejí nad horami většího ostrova za ním. Ten dostal název Ilha da Madeira (Ostrov dřeva) podle bujné vegetace.
Pláž na Porto Santo
Madeira Airport, Funchal, Portugalsko
Madeira - Mys svatého Vavřince (Sao Lourenço) - naprosto vyprahlá skála
Životodárné levády
Madeira v kostce
|
Les voní exotikou a já šlapu na kole podél úzkých, 500 let starých vodních kanálů. Ač jsou lidským dílem, příroda je dávno pojala za své. Zurčící voda levády Velha se ztrácí pod kapradinami a mechem, který obrůstá břehy. Ostrov je protkán téměř dvěma tisíci kilometry úzkých povrchových kanálů, odvádějících vodu z deštivého severu na suchý jih Madeiry.
Obdivuhodný závlahový systém, který nemá ve světě obdoby, objevili před půl stoletím Britové. Jezdili sem celoročně k moři a najednou se začali toulat kolem kanálů. V hornaté zemi jsou právě jen levády příležitostí k procházce po rovném terénu. A tak se začala na Madeiře rozvíjet vnitrozemská turistika.
Nejkrásnější levádu jsem si prošla pěšky z Rabaçalu. Vede třetihorním pralesem Laurissilva k velkolepým vodopádům, kolem nichž rostou vavříny a kapradiny. Mezi nimi prosvítají barevné květy orchidejí, azalek a hyacintů.
Je zřejmé, proč Britové kdysi nazvali Madeiru kvetoucí zahradou Atlantiku. Dnes je moderní objevovat její hornaté vnitrozemí podle hesla, že Madeira není ke koupání, nýbrž ke „koukání“.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
