Roman žije s Žanetou v Bílině pět let a mají spolu dvě děti (5 let a 10 měsíců). Do toho s nimi žijí další dvě (11 a 8 let), které má Žaneta z předchozího vztahu, a ještě další dvě (18 a 17) Romana.
Do Výměny manželek rodinu přihlásila Žaneta s tím, že je na celý chod velké rodiny sama a manžel se vůbec nevěnuje dětem. „Odpracuje si denní, noční a pak tři dny volna prospí. O dětech neví nic,“ tvrdila o Romanovi na začátku pořadu. Kromě ní ale nikoho ten stav evidentně netrápí. „Říká mi, že jsem spíš jak ty děti,“ smál se Roman, který se zhlédl v roli pána - živitele.
Jenomže takové „nastavení“ se jeho nové manželce Janě vůbec nelíbilo. Od prvního dne snaživě dodržovala manuál, ale když zjistila, že Roman je buď v práci, anebo odpočívá zavřený ve svém pokoji, jen těžko takového chlapa rozdýchávala. „Uděláš mi kafe? Dáš mi najíst?“ slyšela od něj.
Když navíc zjistila, že děti spí na poničených postelích a matracích, z nichž trčí péra, rozhodla se zakročit. Požádala produkci, aby do Bíliny přivezla z jejich bytu dvě náhradní matrace, a pustila se do opravy roštu v posteli malé Růženky.
Roman se k práci neměl. „Montovat šrouby mě nebaví, protože když jsem se o to pokoušel, tak mi buďto sleze nehet, anebo si provrtám ruku,“ vysvětlil divákům, na což jeho nová partnerka pohotově zareagovala: „To je super, hlavně že umíš dělat děti, táto.“
Jana ztrácela o Romanovi poslední zbytky iluzí. „Nic neví, všechno tu prý hlídá a dělá máma,“ kroutila hlavou a Roman se bránil tím, že je starej člověk. „Nemůžeš chtít po důchodci, aby se staral o mimina. Většinou když přijdu z práce, zalehnu, mám u sebe televizi, tak koukám a pak spím. Uteču od toho všeho. Nic nevím, ta moje to má zmáklý a na nic se mě neptá,“ vysvětloval.
Jana, která se do Výměny manželek přihlásila, protože si nebyla jistá, zda svého Richarda opravdu miluje, vedle Romana prozřela: „Zlatej Ríša, mně můžou spadnout ruce, když přijde z práce. O malého se postará. Řekne mi: Sedni si, napusť si vanu, udělej si pohodlí. Je fakt zlatej.“
Že doma Roman nic nedělá, se nelíbí ani jeho starším synům. „Teta se snaží, ale ty uděláš z každé ženské stroj. Všude v jiných rodinách pomáhají oba dva,“ domlouval mu jeden z nich, ale Roman se obhajoval výrokem, že je to přece ženská, a kluka vyhazoval z pokoje.
Po pár dnech už měla Jana toho věčného pracovního kolotoče dost. „Paní tu jede pořád stejně: dát dětem najíst, pohlídat malýho, hodit prádlo do pračky, nezapomenout ho pověsit, vytřít a dát děti spát. A s manželem si nepokecá, ten je furt zavřenej. Takový ´hamonický´ vztah nechci. Chci, aby mi Ríša volal, otravoval, říkal mi, jak mě miluje, a byl mi furt za zadkem,“ prohlásila a předsevzala si, že to v Bílině vydrží. „Už nikdy ale víc. Z dětí už jsem se tu vyléčila a to jsem si předtím říkala, že bych ještě do jednoho šla.“
Po pěti dnech pobytu Jana rozdělila část povinností mezi starší děti. „Je vás tu moc, musíte se spojit a začít po sobě uklízet,“ zavelela.
Od Romana chtěla zařídit světlo do kuchyně, které tam chybělo, a dočkala se jen provizorní lampičky, kterou postavil na kuchyňskou linku. V tu chvíli ještě nevěděla, že se její pobyt v Bílině chýlí ke konci. Začalo to nevinným pozváním na bowling, kde si Roman objednával jedno pivo za druhým. „Občas mě Jana naštve, ale já mám svoje názory. Je to jak když vezmeš dubovej kůl a snažíš se ho půlit, to taky nejde,“ mudroval napřed, ale posléze už jen blábolil a nakonec vyřvával.
Z bowlingu odešla Jana s dětmi napřed, protože s Romanem nebyla řeč. Měla strach, co bude, až se vrátí domů. „Řekne, že je King Kong a bude se bouchat hlavou o zeď,“ odtušil s despektem jeden z jeho starších synů a nějak tak to vlastně opravdu bylo.
„Proč si hraješ na královnu? Jedinej král jsem tu já. Nikdo se mi tady nepostavil, nikdo. Ty jsi pro mě nula, která si hraje na krále, přitom jsi pro mě liberecká nula,“ hulákal, a když si Jana urážky nenechala líbit a vmetla mu do tváře, že je jako koště, začal do ní strkat tak, že ho musel umravnit kameraman ze štábu. Potom Roman vyšel z bytu a hlavou bouchal do výtahu.
„To dáš, seš holka z baru...,“ uklidňovala Jana sama se a snažila se uklidnit i děti. „Mám takovýhle věci za sebou od bývalého přítele, ležela jsem týden na jipce,“ svěřila se. „Nemůžu tady zůstat. Jemu člověk řekne pravdu a on se nasere a bude ze sebe dělat magora. Nenechám do sebe strkat, ani se nenechám prudit,“ uzavřela hádku a domluvila se s produkcí, že odejde do penzionu a děti přijede hlídat babička.
„Zlatej Ríša, v životě by do mě nestrčil. Chci, aby zůstal takový, jaký je, protože vím, že se na něj můžu spolehnout. Po téhle zkušenosti mu snesu modrý z nebe, když bude chtít,“ dušovala se a rozhodla se, že se do bílinského bytu už nevrátí. Postarala se ještě druhý den o děti a Výměnu ukončila.
Roman k překvapení všech odešel ráno normálně do práce. Druhý den po hádce se obhajoval, že si nic nepamatuje. Uznal, že o děti se Jana starala dobře. „Ale když se ke mně ženská chová jako chlap, chovám se k ní také jako k chlapovi.“
Pak zkroušeně tvrdil, že si život bez své Žanety nedovede představit. „Je to ženská, které dáš peníze a nemusíš se o nic starat. Děti mají svačinu, snídani, vypráno. To znamená strašně moc a navíc oba už víme, jak na sebe.“
Žaneta: Ostuda skrz jeho parchanty
Romanova partnerka Žaneta mezitím strávila deset docela poklidných dní v libereckém paneláku s obkladačem Richardem (27), desetiletým Alexem, kterého má Jana z předchozího vztahu, a s pětiměsíčním Teem.
Žaneta byla od samého začátku příjemně překvapená, že rodina může fungovat v klidu, bez křiku a navíc se tatínek po příchodu z práce automaticky a rád do chodu domácnosti zapojí. „Padá na mě smutek, když vidím, jak si Richard s klukem dokáže hrát. Proč to nejde i u nás?“ povzdechla si.
V následujících dnech vyšlo najevo, že má problémy se sebevědomím. Už řadu let nedokáže jíst před jinými lidmi. „Nejsem zvyklá moc jíst a vůbec ne před lidmi. Jsem z toho nervozní, protože si domýšlím, že na mě koukají, že mi něco upadne, že nejím tak, jak bych měla. Možná bych potřebovala psychologa,“ vysvětlovala ostatním.
S jejím nízkým sebevědomím souvisela ostatně i reakce v situaci, kdy se dozvěděla, že z Liberce poputují k nim domů matrace. Ze všeho nejvíc řešila, že to bude ostuda před národem. „Myslela jsem, že bude problém v malejch dětech, ale opět bude ostuda skrz jeho dospělý parchanty,“ uvedla v afektu. „Až se vrátím, jeden z nich půjde z baráku, je mi to úplně jedno, to mě srazilo zase zpátky na dno,“ zoufala si.
U Richarda měla šanci si odpočinout od věčného kolotoče s šesti dětmi, ale po pěti dnech Richardovi naopak nabídla, aby si odpočinul, a když přijde z práce, že se o malého Tea nemusí vůbec starat.
Oba si z Výměny manželek odnesli poučení. „Jsem dobrá máma, ale v některých věcech bych měla být tvrdší. Vidím, že partneři by měli žít v klidu, měli by se navzájem podporovat. Ono totiž žít v domácnosti, kde vás každej ignoruje, je těžký.“
Richard pochopil, že jeho partnerka je v Bílině v úzkých. „Tady u nás mají chlapi ženský rádi, rozmazlujou si je. Tam na ně kašlou.“
Jana: Budu si tě muset vzít
„Můžeš mi říct, proč spolu jste?“ zaútočila Jana na Žanetu při závěrečném setkání obou párů a sotva otázku dořekla, hned se ozval Roman.
„Já se ptám jí!“ nedala se Jana, ale Roman pokračoval směrem k Žanetě: „Tak řekni, nepomáhám ti?“
„No, moc mi nepomáháš,“ připustila Žaneta plaše a Roman hned učinil závěr: „No tak spolu teda nebudem!“
Když pak Jana otevřela bolavou ránu po nepříjemné roztržce, pohádali se znovu.
Roman pak uraženě opustil místnost a Žaneta se nestačila divit. „Uvědomila jsem si, jak moc mám Ríšu ráda a jak je to super, když jsou dva lidi sehraný,“ pochvalovala si Jana na závěr a k Richardovi dodala: „Já si tě asi budu muset vzít, aby mi tě nikdo neukradl.“
