Láskyplný dotek miminka rozhodně nerozmazlí, vědci naopak stále častěji přicházejí s dalšími důkazy jeho prospěšnosti. V první řadě dotek umožňuje matce, otci a dítěti navázat bližší kontakt. Rodiče se díky tomu mohou naladit na stejnou vlnu, což zlepšuje rychlost jejich reakce na pláč dítěte i jejich schopnosti odhadnout, co dítě trápí a jak mu od nepohodlí pomoci.
Až k molekulám
Nejnovější výzkum zveřejněný v odborném časopise Vývoj a psychopatologie přináší další pohled na souvislost mezi dotykem v útlém dětství a fyzickým vývojem dítěte.
Odborníci se zaměřili na 94 dětí ve věku pěti měsíců a následně ve věku čtyř a půl let, u kterých sledovali methylaci DNA. To je proces, při kterém se molekuly připojují k DNA a ovlivňují funkci jednotlivých genů, aniž by měnily strukturu DNA dlouhodobě. V průběhu lidského života se molekulární profil mění, roli hraje vnější prostředí a také věk.
Mazlení ovlivní celý životNedomazlené děti mohou mít psychické potíže celý život  Ilustrační fotografie |
Děti, které byly více rozrušené (sledoval se zejména pláč, křik, spánek a jídlo dítěte) a jejich rodiče s nimi byli v menším fyzickém kontaktu, měly ve studii méně rozvinutý molekulární profil než jejich vrstevníci. To podle odborníků ukazuje, že dítě nějakým způsobem strádá.
„Myslíme si, že u dětí může pomalejší epigenetické stárnutí ukazovat na neschopnost prospívat,“ uvedl doktor Michael Kobor z University of British Columbia pro ScienceDaily. Podobné rozdíly v molekulárním profilu totiž odborníci spojují se zdravotními obtížemi a celkově špatným zdravotním prospěchem.
„Máme v plánu pokračovat a zjistit, jestli biologická nezralost, kterou jsme viděli u těchto dětí, má další vliv na jejich zdraví, zejména na jejich psychologický vývoj,“ dodává spoluautorka výzkumu doktorandka Sarah Moorová. „Pokud další výzkumy potvrdí naše zjištění, podtrhne to důležitost fyzického kontaktu zejména pro rozrušené děti,“ uvažuje dále Moorová.
Dotyk ovlivňuje i hormony
Odborníci vycházejí z toho, že již samotný dotek nebo držení ve známé náruči děti uklidňuje a dává jim pocit bezpečí. Jemný dotek s blízkou osobou (většinou matkou, ale platí to i pro otce) v obou vyplavuje hormon oxytocin, který dítěti umožňuje lépe spát. A pokud dítě lépe spí, tak se lépe vyspí i rodiče a všichni jsou spokojenější.
Výchova po českuStudentka porovnala názory rodičů s radami odborníků  ilustrační snímek |
Nedostatek tělesného kontaktu a blízkosti je jedna ze zásadních výtek vůči kojeneckým ústavům a dětským domovům. Děti bez nich strádají a lze to pozorovat i na jejich hladinách hormonů, které se liší od hladin hormonů dětí vyrůstajících v rodinách. Vědci se v minulosti zaměřili na děti adoptované z rumunských a ruských sirotčinců, kde žily ve velmi neutěšených podmínkách s minimálním počtem pečovatelů i kontaktem mezi věkovými skupinami. I po přestěhování k novým rodinám v Kanadě měly některé děti oproti svým vrstevníkům stále vyšší hladiny stresového hormonu kortizolu. Nejčastěji to byly děti, které v sirotčinci pobývaly déle než osm měsíců.
Jiná studie zase zjistila, že děti, kterým se v dětství nedostávalo dost láskyplné péče, měly nižší hladiny hormonů oxytocinu a vazopresinu, které hrají důležitou roli při vytváření a udržování sociálních vztahů. To se přitom nemusí týkat jenom dětí v sirotčincích, ale může jít i o děti rodičů závislých, psychicky nemocných, bez zájmu o dítě, u některých matek pak může hrát roli i poporodní deprese.
