Predilekce hlavičky je poměrně častá komplikace psychomotorického vývoje dítěte. Miminko se dívá pouze na jednu stranu. Protože se však poloha miminka v prvních týdnech života fyziologicky řídí polohou jeho hlavy, je podle ní uspořádáno celé tělo dítěte. „Velmi zjednodušeně řečeno, když miminko otáčí a uklání hlavu ze strany na stranu, hýbe se podle toho celé jeho tělo jako ryba ve vodě,“ říká fyzioterapeutka Marie Langová z rehabilitace Uhříněves.
„Predilekce jako taková je preferování jedné strany před stranou druhou.“ Hlavička miminka je nejenom otočená na jednu stranu, ale také lehce zakloněná. To se projeví na celém tělíčku, je jakoby v záklonu, jedna strana je zatížena více než druhá.
Pět minut chůze a osm minut sezení. Vědci zjistili, jak utišit miminko |
Predilekci hlavičky mohou rodiče vysledovat dřív než odborníci. Může se objevit i deformace lebky. „Predilekce se týká ležících miminek v prvních týdnech života, kdy jsou odkázána na naše polohování a manipulaci,“ vysvětluje hlavní fyzioterapeutka FYZIOkliniky Iva Bílková. „Dítě neotáčí hlavičku, respektive drží hlavičku otočenou k jedné straně a k té druhé se otáčí v menším poměru. Měkké lebeční kosti miminka pak vlivem soustavného tlaku o podložku velmi snadno mění tvar. Rodiče mohou pozorovat, že hlavička dítěte není ve vláskách symetricky kulatá a záhlaví je oploštěné. Je-li vada vážnější, na jedné straně čela se může rýsovat růžek a jedna strana tvářičky je viditelně kratší, prostor mezi nosem a uchem se zúžil.“
Pokud však rodič odchytí vadu v otáčení hlavičky mezi šestým a osmým týdnem věku miminka, pravděpodobně ji půjde dobře rozcvičit. „I třítýdenního novorozence můžeme lépe polohovat při spinkání, nošení, kojení, cvičit s ním na míči apod.,“ říká Iva Bílková.
„Důležité je začít co nejdříve. Zploštělá hlavička totiž není jen estetickým problémem, jak se často v internetových diskusích maminky ujišťují. Jde především o znamení, že je chybně nastavené řízení v centrálním nervovém systému, mozek si fixuje špatné pohybové vzorce a celý psychomotorický vývoj se stáčí nevhodným směrem. V důsledku toho se u dítěte může později projevit vadné držení těla, skolióza, chybné tvarování nosných kloubů dolních končetin, bolesti hlavy a další vývojové vady.“ Nic bychom tedy neměli zanedbat.
Kontrola na fyzioterapii se vyplatí
Zkušenosti odborníků potvrzují, že kontrola na fyzioterapii by v prvních týdnech života dítěte měla být stejně samozřejmá jako poradny u dětského lékaře. „Pediatři jsou výborní na odhalení šelestu na srdci, vyznají se v dětských nemocech a očkováních, ale vady pohybového aparátu mají někteří tendenci zlehčovat,“ konstatuje Iva Bílková.
„Predilekci hlavičky buď přehlédnou, nebo jí nepřikládají vyšší důležitost. K fyzioterapeutovi se tak dostane jen zlomek dětí, které mají tendenci ke špatnému psychomotorickému vývoji. Na dětskou neurologii nebo na dětskou fyzioterapii pediatři obvykle odesílají jen miminka, u nichž vidí vážnější vady ve vývoji. Rodiče, kteří k nám přicházejí pozdě, jsou pak nešťastní, že to nechali být. Uvěřili, že se ‚to spraví samo‘, že je dítě ‚ jen líné‘ nebo že jde ‚jen o vadu na kráse‘ a šišatou hlavičku zakryjí vlasy. Dětský fyzioterapeut přitom dokáže včas odhalit i méně viditelné odchylky, které značí chybný psychomotorický vývoj, a předejít tak větším vadám v pohybovém aparátu.“
Jestliže tedy máme i jen malé podezření, že miminko nedělá všechny pohyby zcela správně, měli bychom s ním navštívit fyzioterapeuta.
Už sedí? Už chodí? Nechte vývoj na miminku, jinak mu zničíte zdraví |
Problémy mohou mít následky
Všechny odchylky a chyby při pohybu dítěte z prvních týdnů života jsou fixovány častým opakováním a řetězí se do složitějších pohybů, včetně stoje, chůze a běhu. Dítě se tedy z pohledu fyzioterapie může dál vyvíjet správně pouze při brzkém odstranění svalových dysbalancí novorozence.
„Vzniklá predilekce sama nezanikne,“ říká Iva Bílková. „V detailním hodnocení ji fyzioterapeut vidí i u předškolních dětí, školáků nebo dospělých. Není už ale tolik výrazná, protože dítě je psychicky zdravé a má motivaci překonávat další mety, tedy někam dosáhnout rukou či dojít. Vtočené špičky při chůzi pak už nikoho moc netrápí. Dítě má však horší koordinaci a zakopává. Kvůli nekvalitnímu řízení z centrální nervové soustavy u něj pohyb vyžaduje větší koncentraci a sílu, těžko se mu dosahuje uspokojivých výsledků ve sportu a ztrácí zájem o pohyb. Spíš patří k těm, kteří ve školním tělocviku zaostávají. Oprava lehkých pohybových vad, které většinou začínají predilekcí hlavičky u novorozenců, přitom bývá při včasném zachycení snadná a stoprocentní,“ upřesňuje.
