Na chuť vína sice nemá plastový obal žádný vliv, ovšem PET lahev není vhodná jako obal na dlouhodobé skladování. Sudová vína, která zákazníkovi prodejce stočí do PET lahve, nejsou pro dlouhodobé uchovávání vůbec určená.
„Vzhledem k tomu, že jde o víno určené k rychlé spotřebě, bych doporučil zkonzumovat jej ideálně do týdne,“ vysvětluje someliér Libor Nazarčuk, který je ve svém oboru trojnásobným mistrem republiky. Pokud si tedy chce někdo ze svého oblíbeného stáčeného vína udělat archivní kousek, příliš nepochodí. „PET láhve je třeba skutečně vnímat pouze jako transportní obal,“ dodává.
Korek o kvalitě nesvědčí
Pokud přijde na řadu otázka správného skladování vína, nemusíme být zrovna odborníci, abychom tušili, že lahve by neměly zůstávat jen tak stát. Ale proč se vlastně uchovávají naležato? Hlavním důvodem je korek.
Libor Nazarčuk
„Korek by měl být zespoda smáčen, aby nedošlo k jeho vyschnutí a následné oxidaci vína,“ vysvětluje Nazarčuk. Pokud je však víno uzavřeno šroubovacím uzávěrem, toto pravidlo víceméně odpadá.
„Proto ostatně šroubovací uzávěry vznikly. Aby víno v lahvích, které dlouho stojí, neztratilo na kvalitě. Rozhodně neplatí, že by šroubovací uzávěry značily horší kvalitu vína. Například v Austrálii a na Novém Zélandu už se prakticky nepoužívají jiné než šroubovací uzávěry a jsou jimi běžně uzavřené i lahve za desítky dolarů.“
Chutě se nesmí přebíjetSvět chutí vína je natolik bohatý, že nelze jednoduše říci, že červené vždy patří k tmavému masu a bílé zase ke světlému. Existují však kombinace, kterým je zaručeně lepší se vyvarovat. „Spojení červeného vína s mořskými plody je vždycky špatně. Chuť totiž zhořkne. Stejně se tak k sobě nehodí sladký dezert a výrazně suché víno. Chutě by se zkrátka neměly přebíjet. Pokud volíme víno k pokrmu, musíme vybírat tak, aby se chutě snoubily,“ vysvětluje Libor Nazarčuk. |
Zároveň je pravdou, že většina běžně prodávaných vín není určena pro dlouhodobé uskladňování, díky kterému by získala na kvalitě. Ale pokud jde o víno, které má potenciál k dlouhodobému zrání, umožní mu to jedině korková zátka.
Takových je v běžných českých obchodech minimum, ale nabízejí je kvalitní specializované obchody.
Mýtus pokojové teploty
Dalším důležitým faktorem je teplota. A to jak pro skladování, tak pro podávání. „Není to až tak zásadní absolutní hodnota, ale především je důležité to, aby v místnosti skladování byly co nejmenší teplotní výkyvy,“ upozorňuje someliér.
Klíčová je ovšem teplota při samotném podávání. V tomto případě Nazarčuk naráží na zažitý mýtus, že červená vína mají mít pokojovou teplotu. Tento požadavek se podle něj týká jen omezeného okruhu červených vín.
„Pokojová teplota se týká spíše těžších červených vín s vyšším obsahem tříslovin. Ta se skutečně mohou podávat při vyšší teplotě. Naopak mladá svěží červená vína se podávají při stejné teplotě jako bílá vína,“ vyvrací Nazarčuk zažité pravidlo.
Zároveň dodává, že pojem „pokojová teplota“ může být dost zavádějící. Čtyřiadvacet stupňů, což je pro mnohé optimální bytové klima, totiž rozhodně není pro víno ideální. „Limitní hranice takzvané pokojové teploty je zhruba 18 stupňů,“ upozorňuje.
