Kde jste čerpal inspiraci pro design pivních lahví?
Plzeňský Prazdroj mě požádal, jestli bych nepřevzal štafetu po předchozích designérech a nevytvořil pro ně speciální edici lahví. Rozhodl jsem se vyjít ze symbolů pivovaru, takže ta lahev je koláží ze všeho, co se v něm děje. Je tam varna na pivo, drážky z beček, po nichž se bečky tradičně válejí, je tam plzeňská brána, kterou projíždějí všechna auta s pivem. Lahev je zároveň relikviář, protože v každé z deseti je ve vršku ukryt symbolický šperk, kus kamene ze stavby plzeňského pivovaru.
Aukce pivních lahvíDo dobročinné aukce jde deset originálních jedenapůllitrových pivních lahví, které navrhl výtvarník Maxim Velčovský. Do zátek umístil jako relikvii kus kamene z budovy pivovaru. Výtěžek dražby pomůže lidem s poškozenou míchou. Aukce ve spolupráci s Plzeňským Prazdrojem a Centrem Paraple se koná již popáté, startuje úderem čtvrteční deváté hodiny. Přihazovat může každý, komu již bylo osmnáct let a je zaregistrovaný na muj.idnes.cz.  Při výrobě použili mistři několik sklářských technik, od foukání přes broušení, až po rytí skla či embosování pečeti nebo dekorace zlatem. |
Proč jste takovou nabídku přijal?
Plzeň běžně piju a mám ji rád. Navíc šlo o velmi specifickou práci, při níž můžete zkombinovat řemeslné know-how, takže jsem využil všechny sklářské techniky. Lahve se foukaly ve skle, pak se brousily, ryly, pozlacovaly, embosovaly pečetí...
Čerpal jste inspiraci i díky samotnému pití piva?
Od pivovaru jsem dostal takzvaný „adventní kalendář“, takže jsem samozřejmě mnoho piv vypil. Pro výtvarníka je popíjení piva víceméně inspirací. Navíc člověka ze 70 procent tvoří voda a musí ji doplňovat, no a pivo je můj oblíbený nápoj. Pití piva je zvláštní součást české kultury a já mám tenhle český fenomén rád. A pije-li se s mírou, tak ještě raději.
Myslel jste při výrobě lahví spíš na muže, nebo tam váš „vzkaz“ najdou i ženy?
Design samozřejmě musí odpovídat určitým prémiovým hodnotám této značky, nemůže být příliš punkový nebo ulítlý, má respektovat tradiční přístup k výrobě piva v souvislosti se značkou. Snažil jsem se sofistikovaně držet při zemi a vkládat tam spíš nějaké symboly a moc se neodvazovat v tom expresivním slova smyslu. Jestli se bude líbit i ženám, to je otázka spíš na někoho nestranného.
Se sklem pracujete často. Umíte ho také sám vyfoukat?
Máte pravdu, že sklo je můj oblíbený materiál, jsem artdirektor Lasvitu. Ale aby ho člověk uměl i foukat, musí se to mnoho let učit. Já sám si rád vyzkouším, jestli jsou mé představy reálné, ale konečnou realizaci pak rád přenechám těm nejlepším řemeslníkům. Výsledkem je pak týmová záležitost.
Takže vlastní výrobek od A až do Z nemáte?
Určitě mám. Například mísy Frozen, na které jsem musel lít sklo do formy sám, abych si vyzkoušel, jak moje představy fungují. Poté, co si otestuji proces, tak ho předám řemeslníkům, kteří výrobek rozmnožují.
Jak vnímáte dnešní výchovu mladých k tradičnímu řemeslu?
Po depresi oboru, která přišla před 15 lety, nastává doba, kdy je šikovných lidí málo. Před lety se rodiče báli posílat svoje děti na učňáky nebo na střední odborné školy a dneska sháníme talentované a šikovné řemeslníky jen těžko. Ačkoliv řemeslo má zlaté dno a ten, kdo ho ovládá, je doslova nenahraditelný a nezaplatitelný.
Kde neustále čerpáte inspiraci?
Je všude kolem nás. Velmi inspiračním místem jsou pro mě například bazary a blešáky. Zajímá mě ten archiv tvarů, předmětů, které se vyráběly skrze staletí a vy si můžete zapřemýšlet, proč vznikly, proč se přestaly vyrábět a odumřely a jestli existuje možnost je redefinovat, recyklovat. Úkolem designéra je vyhledávat takové věci, zabývat se jimi a posouvat je dál v aktuálních souvislostech doby a místa, v nichž žijeme.
Jaká je vaše designérská meta?
Baví mě vymýšlet jak to univerzální, co se pak vyrábí v desetitisícových sériích a musí být naprosto dotažené a funkční, tak i unikátní realizace ve veřejném prostoru, které vznikají z experimentů pro konkrétního člověka se specifickým názorem.
Jsou muži a ženy rozdílnými klienty?
Oba názory, maskulinní i femininní jsou zajímavé a je dobře, že design navrhují muži i ženy. Já jsem svým způsobem chameleon, takže když dostanu zadání, tak o něm přemýšlím a výstup závisí opravdu na konkrétním zadání a produktu. Nakonec spíš než na to které pohlaví hledím spíš na univerzálnost, aby výsledek fungoval emocionálně na všechny.
Jaký je váš typický rukopis?
Spojuji objekty s příčinou a ta příčina může být pokaždé jiná, takže ten konkrétní artefakt se může individuálně lišit a nemusí mít zrovna punc Maxima Velčovského. I když si mě lidé najímají kvůli mému „rukopisu“, měli by jeho definici vyslovovat spíš externí hodnotitelé.
