Spojuje je vysoké IQ, láska k matematice a tělocviku, některé osamělost v kolektivu vrstevníků a touha pořád vědět víc a víc. Do života je to určitě velká výhoda, ale občas také komplikace. To když okolí či učitel nechápou potřebu těchto dětí přijít u každé věci až na samu její podstatu.
Čtěte v magazínu Rodina DNESCo dalšího o životě s mimořádným nadáním prozradili vítězové Logické olympiády? To se dočtete v pátek v magazínu MF DNES Rodina DNES.  |
Že je život s mimořádným nadáním radostný a zároveň složitý, ukazují výpovědi sedmi úspěšných finalistů posledního ročníku Logické olympiády pořádané sdružením Mensa. Nadané děti magazínu Rodina DNES také popsaly, jak si představují ideálního učitele či co by změnily na českém školství.
„Já osobně bych byl pro tři hodiny tělocviku týdně. Plošně by to udělat asi nešlo, protože by chyběli tělocvikáři. Navrhoval bych dotaci pro školy, které tři hodiny tělocviku týdně dávají,“ navrhuje například šestnáctiletý student Gymnázia Jiřího Gutha-Jarkovského v Praze Pavel Hudec, který si odvezl 1. místo v kategorii Studentů všech druhů středních škol, když v logickém myšlení porazil i soupeře o čtyři roky starší.
Baví tě učení?
Někdy se bere něco zajímavého a baví mě to. Obyčejná hodina založená na biflování mě moc nebaví, ale už jsem si na to zvykl.
Nutí tě někdy rodiče do učení?
Rodiče po celou dobu mého studia dohlíželi na to, abych měl dobré známky. Zpočátku se vyptávali „Proč? Jak to?“ vždycky, když jsem dostal dvojku. Nyní je to už trochu mírnější.
Jaké to je, být hodně inteligentní?
Inteligence mi dává talent na matematiku i na jiné přírodní vědy. V kombinaci s Aspergerovým syndromem, který mám, mi bere schopnost komunikace s běžnými lidmi.
Měl jsi někdy potíže zapadnout do kolektivu méně nadaných?
V kolektivu méně nadaných vrstevníků jsem nikdy nebyl. Na matematických a přírodovědných soustředěních je to ještě o trochu lepší, neboť se tam obvykle vyskytuje takovýchto „podivínů“ více.
