Knihu koupíte v elektronické i papírové podobě zde |
Na chyby, které v komunikaci děláme, a na to, jak je odstranit, se soustředili dva němečtí psychologové Joachym Engl a Franz Thurmaier a vydali knihu s názvem Jak to se mnou mluvíš?! Obsahuje mimo jiné pět plus pět komunikačních pravidel, která je dobré ovládat jako mluvčí i jako posluchač.
Co bychom měli zvládat v roli mluvčího
1. Otevřít se
Psychologové radí se otevřít a popsat, co se ve vás odehrává. Když totiž přímo vyjadřujete své pocity a potřeby, vyhýbáte se obviňování a výčitkám, půjde se dorozumět mnohem jednodušeji. Můžete se tím podle odborníků vyhnout i „negativnímu čtení myšlenek“, neboli vyjádření, která předjímají partnerovy reakce (např. „S tebou se jinak mluvit nedá“ nebo „Já bych něco podnikl, ale ty přece nic dělat nechceš“). Mluvčí se už předem jistí proti možné partnerově reakci a riskuje tím samonaplňující se proroctví.
2. Používání první osoby
Mluvte o svých vlastních myšlenkách a pocitech. Charakteristické je pro to používání první osoby, tvrdí psychologové. Všechna sdělení tak budou podle nich osobnější. Vyjádření směřovaná jen k ostatním (věty v druhé osobě, „ty“) jsou většinou výtky či obviňování, které působí jako spouštěče protiútoků nebo ospravedlňování.
3. Hovořit o konkrétních situacích
Hovořte o konkrétních situacích nebo událostech, ale vyhýbejte se zobecňování (nepoužívejte např. slova jako „vždycky“, „nikdy“) Jak říkají odborníci, zobecňování obvykle vyvolává okamžitý nesouhlas a odvádí pozornost od vlastního obsahu konkrétní situace. Pokud se vám podaří toto pravidlo dodržovat, budou vaše sdělení pochopitelnější.
4. Hovořit o konkrétním jednání
Další pravidlo zní: hovořte o konkrétních způsobech jednání v určitých situacích. Vaše sdělení budou pochopitelnější a vyhnete se tak hodnocení svého partnera. Obviňování z negativních vlastností (např. slova „typické“, „nemožná“, „pasivní“) jen vzbuzuje odpor. Ve svých sděleních oddělujte jednání, které vnímáte, od pocitů a myšlenek, které ve vás vyvolává.
5. Setrvávat u tématu
Podle psychologů je důležité také dbát na to, abyste se zabývali jen takovými významy, které jsou důležité pro vámi zvolené téma a vašemu partnerovi objasní, o co vám jde. Jinak se vystavujete riziku, že se odchýlíte od vlastního tématu.
Co bychom měli zvládat v roli posluchače
1. Aktivní naslouchání
Posluchačům v knize Jak to se mnou mluvíš?! radí autoři ukázat partnerovi neverbálně, že mu nasloucháte a že vás jeho sdělení zajímají. Můžete toho dosáhnout pomocí podpůrných gest jako přikývnutí nebo stručnými poznámkami „hm“ či „aha“. Kromě očního kontaktu radí odborníci myslet i na držení těla. Měli byste být podle nich obrácení směrem k partnerovi. A ještě jedno doporučení autoři dodávají: poznámky typu „Rád bych o tom slyšel více“ druhého povzbudí k dalšímu hovoru.
2. Shrnutí
Shrňte zásadní výroky mluvčího pokud možno vlastními slovy, abyste dali jasně najevo, že jste mu porozuměli. Jestliže je pro vás složité jeho výroky vyjádřit vlastními slovy, potom je prostě zopakujte. Toto pravidlo vám pomůže partnerovi porozumět, odhalí možná nedorozumění a rozčlení rozhovor.
3. Otevřené otázky
K lepšímu pochopení výroků mluvčího vám podle odborníků pomůže, když se budete pomocí otevřených otázek dotazovat, například: „Jak ses při tom cítil?“, „Jak sis toho všiml?“ Nikoliv však: „Toho sis přece musel všimnout, ne?“ Otevřené otázky pomohou posluchači vyhnout se zbytečným interpretacím, dávají vašemu partnerovi najevo váš zájem, nenutí ho k ospravedlňování, ale naopak povzbuzují k tomu, aby se do zvoleného tématu ponořil hlouběji.
4. Pochvala za chování při rozhovoru
Férové jednání při rozhovoru není samozřejmosti. Pochvalte mluvčího za otevřené a srozumitelné vyjadřování, povzbudí ho to. (Např.: „Protože jsi mi to řekl tak jasně a otevřeně, rozumím tomu teď mnohem lépe.“) Chválit může samozřejmě i mluvčí svého partnera jako dobrého posluchače, uvádějí psychologové.
5. Zpětná vazba o vyvolaných pocitech
Jsou situace, v nichž nebudete schopni reagovat na mluvčího s pochopením, varují odborníci. Zřejmě proto, že vás jeho sdělení velmi popudila. V takových případech byste se měli vyhnout nepřímým výrokům, jako třeba: „To ale přece není vůbec pravda!“ Místo toho raději přímo projevte své pocity, například „Jsem velmi překvapena, že to tak vidíš.“ Stejně důležité je podle odborníků vyjádření vzniklých pozitivních pocitů, například. „Mám radost, že to chceš podniknout společně se mnou.“
