Máme štěstí, že se nás, absolutních amatérek ujal profesionální trenér Vladimír Korbel. Jeho rukama prošli i špičkoví čeští atleti včetně Jiřího Mužíka. Vede naše pravidelné tréninky, každé rozepisuje týdenní tréninkové dávky, radí nám, jak vyzrát na techniku i na psychické problémy typu "stejně nemám šanci tu desítku uběhnout..." A má s námi, většinou nesportovkyněmi, neskutečnou trpělivost.
Moříme se od června. Některé s většími, jiné s menšími úspěchy. Říkáme si, že na vlastní kůži pak můžeme poradit i jiným ženám, jak začít s běháním, ideálním sportem pro matky s dětmi i dívky bez partnera. Stačí mít půl hodiny, hodinu čas, nazout tenisky a obléct si tričko a šortky a vyrazit. Skvělé na zlepšení kondice, na formování postavy i zhubnutí, pro posílení srdce a zlepšení krevního oběhu nebo pro dýchacího systému.
Narozdíl od svých kolegyň jsem začala s běháním o půl roku dříve, ale bez trenéra, jen vybavena radami, o kterých jsem dříve psala. Začátky byly těžké, ale po čase mě běhání celkem nadchlo. Na chvíli jsem tak "utekla" od křičících dětí a jen se kochala krajinou. Zjistila jsem, že je příjemné na hodinku vypadnout z každodenního stresu. A navíc jsem si po dvou dětech chtěla alespoň trochu vylepšit postavu.
Za pár měsíců jsem začala pociťovat, jak se mi viditelně zlepšila kondice. Od prvního uběhnutého kilometru už dnes dám celkem v pohodě deset a to v čase, který byl pro mě dříve spíše sprintem. I když rezervy mám stále ještě velké. Mým cílem je uběhnout zářijový závod za hodinu.
Kondička se zlepšila všem
A jak jsou na tom mé kolegyně? Požádala jsem je, aby odpověděly na čtyři otázky o jejich běhání. Komentář přidal i trenér Korbel.
1. Proč jsem začala běhat?
2. Co mi při běhu dělá největší problém?
3. Kdy přišla krize a jak jsem ji překonala?
4. Proč běhám dál?
Pavla, 2 děti:
1. Chtěla jsem dát šanci sportu, který mi zvenku připadal dost stereotypní, očekávala jsem, že prospěje mojí psychické i fyzické kondici a pohodě a v neposlední řadě samozřejmě kvůli mladším kolegyním, které byly na běhání hodně natěšené.
2. Zpočátku určitě dýchání. Neměla jsem prakticky žádnou kondici, takže jsem se šinula jen tak, abych běh vůbec udýchala. Později jsem se dokolečka "týrala" neustálým motivováním: ještě támhle a ještě tenhle kus, to vydržíš...a zas: co tu šaškuješ, už nemůžeš, tak to zabal... I když jsem běžela třeba půl hodiny, měla jsem pak dojem, že se mučím snad už půl dne.
3. Krize přišla asi po pěti týdnech poctivého dodržování docela náročného plánu. Zjistila, že ten den kdy běhám, nemůžu pak v noci spát. Vyčerpával mě trénink a ještě únava z nevyspání a nedokázala jsem si převrátit biorytmus tak, abych chodila běhat ráno, jak mi radil trenér. Do toho přišla dovolená a já několik týdnů neběhala vůbec. Pak jsem přestala řešit plán a nějaký blížící se závod. Jeden den jsem se rozhodla, že prostě těch deset kilometrů uběhnu hned a stanovila jsme si limit 90 minut. Zvládla jsem to za hodinu a 13 minut.
4. Od června, kdy jsme s tréninky začaly, jsem uběhla 105 kilometrů. Běžcům to určitě přijde nic moc, ale vzhledem k tomu, že jsem opravdu začínala od nuly, považuji to číslo za neuvěřitelné! Teď už nezávodím, nelámu kilometry podle plánu ani nehlídám čas, jestli se lepším. Běhám si jen pro radost: kdy chci a jak chci.
Johana, 2 děti:
1. Protože mě k tomu vyhecovala kolegyně Petra Barochová. A taky protože jsem v životě nikdy neběhala (naposledy při tělocviku ve škole) a chtěla jsem zkusit, jestli mám na to uběhnout víc než 200 metrů. A taky abych mohla dobíhat vlak bez toho, abych se pak pět minut dostávala z kómatu a popadala dech.
Přidejte se k námZačněte běhat s námi. Hlavním cílem akce je desetikilometrový závod Nike Run Prague, který se uskuteční 3. září v Praze. Stačí se přihlásit do závodu Nike Run Prague a vytvořit si profil na Nikerunnig.com. Zároveň se můžete účasnit souboje s muži na těchto stránkách. (Celý článek o souboji ženy versus muži). Přihlášené ženy mohou vyhrát Nike+ SportBand. Každá čtenářka navíc získá kšiltovku Nike, blok a nákupní tašku s logem OnaDnes.cz a 20% slevu do Nike Store. Další výherní trénink, kde si společně zaběháme a budeme rozdávat vylosovaným čtenářkám SportBand, se koná 12. srpna v 18.30 v Praze ve Stromovce. |
2. Srovnat si dech s nohama. Trvá mi to minimálně kilometr.
3. Krize přišla, když jsem měla na běhání málo času (přípravy svatby, svatba, svatební cesta, začátek prázdnin a víc starostí s péčí o syna, návštěvy příbuzných apod.). Vypadla jsem z tréninkového plánu a ještě jsem se do něj úplně nedostala. Ale už zase běhám, i díky MP3 přehrávači, který se stal mým průvodcem na trati a spolu s Kabáty se mi kilometry polykají mnohem líp. Teď jedu na dovolenou a boty i SportBand jedou se mnou.
4. Protože to nechci vzdát, držím partu s holkama z Ony a stále ještě doufám, že se se ctí vypořádám se závodní tratí v září.
Lucie, bezdětná:
1. Začít běhat byla pro mě výzva. Odjakživa ráda sportuji, ráda zkouším různé druhy sportů, ale k běhu jsem si nikdy vztah nenašla, nebavil mě, příliš vyčerpával. Na druhou stranu jsem si říkala, že na to jdu třeba špatně, tudíž možnost naučit se běhat s trenérem, který mi řekne, co a jak správně dělat, mě zaujala. Dala jsem běhu znovu šanci a šla jsem do toho.
2. Největší problém je u mě dýchání, při běhu se totiž nemohu zhluboka nadechnout.
3. Největší krize přišla s druhým tréninkovým plánem, kdy jsem měla uběhnout v pondělí devět kilometrů, ve středu sedm... Myslím si, že pro člověka, který nikdy v životě neběhal, je do večera v práci, má rodinu, věnuje se i jiným aktivitám, je takový plán nereálný, tudíž jsem ho přestala či spíš nemohla dodržovat.
4. Pomohlo mi sezení s trenérem a rada, že celou dávku nemusím uběhnout, stačí ji částečně ujít. To se teď snažím dodržovat. Už teď ale mohu s jistotou říct, že běhání se mým nejoblíbenějším sportem nestane.
Barbora, 1 dítě:
1. O běhání jsem přemýšlela od té doby, co jsme se přestěhovali za město, systematicky jsem ale vymýšlela výmluvy, proč to dneska nejde, a že mi kondičku dostatečně zvyšují procházky se psem. Když se zrodil nápad Oňáckého běžeckého týmu, byla to skvělá příležitost přestat se vymlouvat a začít.
2. Největším problémem je překonat první kilometr a dostat se do stabilního tempa, jakmile běžím druhý a další, je to lepší a lepší, po pátém už se ale začnu trošku nudit (zřejmě musím zrychlit).
3. Nenazývala bych to krizí, ale trošku mě běhání přestávalo bavit, ale od té doby co jsem začala běhat s hudbou, běhá se mi zase o trošku líp. Často také měním trasy, abych měla nějaké nové podněty a nevěděla, kde na mě štěkne pes za plotem a kde se každý den griluje maso.
4. Protože je běhání perfektní sport, při kterém si člověk mákne fyzicky, ale psychicky si příjemně odpočine. A protože chci v září na svoje narozeniny uběhnout tu desítku.
Na začátku s námi běhala i nejmladší Oňácká kolegyně Veronika. Ta ale po 14 dnech musela skončit, protože začala mít problémy s kolenními vazy. Nakonec dostala ortézu a lékaři ji bohužel běhání na delší dobu zakázali.
A jaké to je pro profesionálního trenéra Vladimíra Korbela připravovat netrénované novinářky?
Přistupujeme k tréninku tak, aby nenarušoval životní rovnováhu. Všechny členky mají náročné intelektuální zaměstnání, rodiny a také zodpovědný vztah k plnění povinností. Chtějí dobře pracovat, starat se o své rodiny, v podstatě pracují celý den, a to vše přináší určitý stres.
V počátku má snaha spočívala v poskytnutí takového výcviku a v takové kvalitě, jaká se dostává vrcholovému atletovi. Vycházel jsem z názoru, že trenérsko - metodický přístup je použitelný stejně dobře jak u vrcholového běžce, tak u netrénovaných novinářů.
Problém ale spočíval především v nedostatku času na plnění běžecké zátěže a postupně se dostavila krize. Zdálo se, že holkám chybí sebedůvěra. Ale nakonec se semkly, daly se dohromady, jedna pomáhala druhé, přesvědčovaly se.
Neočekávám žádné nadprůměrné výsledky, ale věřím, že zářijový závod zvládnou. Ptám se sám sebe, kde berou na všechno čas a sílu. Po těch pár měsících spolupráce s nimi vím, kde hledat příčinu budoucího úspěchu. Je v jejich charakteru, ve schopnosti zdravě a realisticky odhadnout své schopnosti a přiměřeně svým možnostem plnit zadané tréninkové úkoly. Vědí, že až konec - závod korunuje jejich dílo.
