Sex ve vězení řeší masturbace ve sprše, případně lesbické chování

Na jedné straně dychtivě hledáme netradiční místa na sex, řešíme jak se milovat jinak a kolikrát. Na straně druhé jsou místa, kde je problém sex vůbec mít. Třeba vězení.

Ze seriálu Odsouzené | foto: TV Barrandov

Jak absenci sexu vnímají ženy ve vězení? Mají vůbec na něco takového chuť, myšlenky, čas a příležitost? Sexuální pomůcky nejsou ve vězení povoleny. Chybí ženám muži, anebo si vystačí mezi sebou? Přicházejí v úvahu farmaka na snížení sexuálního apetitu? Pravda je mnohem prostší.

Chybí soukromí i spřízněná duše

Reportáž z ženské věznice

Donaha, dřep, obléct. V base ani menstruace neomlouvá

O Lenčině půlroku ve vazební věznici nemá dnes nikdo kolem ní ani tušení. A je to tak dobře, protože předsudky fungují a na vysvětlování nejsme už obvykle zvědaví. Proto nesouhlasila se zveřejněním své fotografie a nepadlo jediné slovo o její profesi, která by mohla její identitu prozradit.

Lenka je normální ženská, chytrá a pěkná a na vazbu vzpomíná jako na největší hrůzu: "Ráno vstaneš, dají ti najíst, pak zevluješ nebo si čteš, pokud tě tedy "spolubydlící" nechají. Mimochodem poslouchat jejich hovory musíš, protože nemáš kam utéct. Před obědem jdeš na dvacetiminutovou takzvanou vycházku. Ta vypadá tak, že tě nechají stát v kleci na dvoře… no a pak zase zpátky do cely, jídlo a znovu zevlování případně televize. Večeře je stejně kvalitní jako snídaně a oběd a po ní už jen sprcha, která není na všech celách. Ti, kdo ji nemají, si luxus koupele užijí jen jednou za tři dny. Pak už není nic než spánek."

Názor sexuoložky

Autoerotika je podle sexuoložky a psycholožky Laury Janáčkové ve vězení a vazbě adekvátním náhražkovým chováním. Sexuální pud je stejná potřeba jako jídlo, pití a vyprazdňování. Nemůžeme ji potlačit a její odepření vede k agresivitě. Důsledkem frustrace v tomto směru jsou pak šarvátky slovní nebo fyzické, které mohou být namířeny i proti vlastní osobě. Stud před ostatními, nedostatečná hygiena nebo neutěšené prostředí, nejsou podle Janáčkové v případě dlouhodobého sexuálního půstu rozhodující. Jdou stranou a potřeba uspokojení se normálně rozvine.

Absolutní nedostatek nutného soukromí je to, co považuje Lenka za největší z velkých trablů. Na patře, kde je umístěno asi 50 cel, bude odhadem třeba 200 žen různého vzezření, IQ i chování čekajících na rozsudek. Že je mezi nimi dost těch, co jsou tady tak trochu jako doma, to je pravda. Tudíž vás "potlach" s osobou vzdělanou obvykle nečeká. A pokud nejste na volné vazbě, nečeká vás vlastně s nikým, kromě vaší spolubydlící. Uzavřené cely po dvou a čtyřech lidech, které nesmíte opustit, nemají sice vlastní sprchu, zato přímo uvnitř místnosti je záchod, oddělený malými plechovými dvířky, co neskryjí dole nohy a nahoře hlavu.

"Všechno slyšíš a cítíš, " ilustruje Lenka přesvědčivě. "Luxus jsou pak cely po osmi a vazba volná, kde můžeš korzovat a dokonce máš k dispozici samostatnou místnost se sprchou a WC," vzpomíná na světlé momenty a dodává, že to je taky jediné místo, kde se můžeš oddat masturbaci, aniž by ti někdo koukal na prsty.

Jediné útočiště pro lásku je sprcha

Dramaturgyně seriálu Odsouzené

Vězeňského prostředí se týká i seriál Odsouzené, koprodukční projekt slovenské televize JOJ a digitální televize Barrandov. Podle slov jeho dramaturgyně a spoluautorky konceptu Valerie Schulczové jsou příběhy sice fikcí, ale zohledňují realitu vězeňství u nás.
"Na rozdíl od mužských věznic inklinují ženy spíše k vytváření vztahů a sex je druhořadý. Chybí jim cit, proto jsou ochotné přechodně uzavírat lesbické vztahy." Mají podle ní "italský" charakter. Panuje v nich žárlivost, drama rozchodů, ale rozhodně nemaji brutální podobu, včetně znásilňování, jak tomu bývá u mužů.
Jako nástroj moci a ponížení tedy sex v ženských celách  nefunguje, na rozdíl od mužských. Zato se ženy snaží využít ho jako nástroje vydírání a z těchto prospěchářských důvodů atakují někdy i referenty a pedagogy. "Zaměstnanci se ale logicky těmto projevům přízně vyhýbají", uzavírá dramaturgyně.

Podle Lenky sexuální apetit v nepřejících podmínkách klesá, jeho naléhavost slábne a tělo funguje na nějaký úsporný režim. Proto je masturbace pro většinu tam zavřených dostatečným uspokojením.

Na lesbické vztahy reaguje Lenka s úsměvem. Rozhodně odmítá násilné vymáhání sexu, jak to někdy vidí filmoví režiséři: "Že by někdo někoho nutil? To fakt ne. Hodně se toho kolem sexu a jeho praktik namluví, vzpomíná se, jaké to s kým bylo venku a některé se netají ani tím, kdy a jak si to udělaly tady. Ale jsou to jen slova. Činy si nechává každá sama pro sebe. Co jsem ale zažila, byl sexuální vztah mezi majetnou Romkou a mladou holkou, která ale byla určitě heterosexuální. Majetek ve vězení totiž znamená dostatek cigaret, hygienických potřeb, kávy a podobně, a tak to ta mladá dělala čistě ze zištných důvodů. S lesbickou orientací to nemělo nic společného."

A kde že se spolu milovaly? Kde jinde než ve sprše. Prý stačí požádat sousedky o chvíli strpení. Že by se někdo ve vězení přeorientoval, to Lenka skoro vylučuje. Připouští ale, že při delším pobytu ve výkonu trestu může člověk k někomu přilnout. Napřed zoufale hledá spřízněnou duši, a když se to podaří, sblíží se třeba i v sexuální rovině: "Všechno co tam funguje, existuje jen na omezenou dobu, po čas vězení. Nic trvalého se tu nerodí. Ani vztah, ani přátelství."

Lesbičky se ve vězení nerodí

Sex mezi odsouzenými ženami považuje za náhražkové chování i sexuoložka Laura Janáčková. "Že se tak běžně děje, ještě neznamená, že jsou vězení plné lesbiček," říká. Bez ohledu na motivaci, ať je zištná nebo pudová, v žádném případě za ní nehledejte promiskuitního jedince ani lesbičku. "Až se vrátí do normálního života, budou se chovat jako dřív. Náhražkové jednání orientaci nezmění. A že by svou pravou "tvář" žena objevila až vězení? To je málo pravděpodobné," soudí Janáčková. Nezáleží totiž na podmínkách, ale na představách, které vedou ke vzrušení.

A proč je (na rozdíl od života venku) sex ve všech podobách hlavní téma hovorů vězněných žen? I na to má doktorka odpověď: "On to zase takový rozdíl není. Běžně se ženy baví nejdřív o nákupech a pak o vztazích. Nákupy jsou tady ale pasé a vztahy se zúží na vzpomínky, co bylo venku a jaký to bylo. Odtud je krůček k tomu, jaké je to teď a tady. A sexuální frustrace je všechny trápí..." Sex je zkrátka společné téma. Trochu vzrušující a zároveň uvolňující, protože to, o čem se mluví, přestává být nepatřičné a sexuální potřeba tak může z těla ven dřív, než v něm nadělá paseku.