Agnes (44) si v base v Drahonicích odpykává svůj osmý trest a Vánoce už tu oslaví potřinácté. „Hned první trest jsem dostala natvrdo a od té doby už jsem šla do vězení pokaždé, i když to bylo třeba jen na dvacet dní za ukradenou řasenku. Poslední trest jsou tři roky za krádeže. Kdybych si měla teď odsedět celý svůj trest, dostanu se na patnáct let,“ vylíčila Agnes, o níž dozorce tvrdí, že je velmi chytrá a ví, co je správně a co špatně a umí s tím velmi dobře pracovat. Ve výkonu trestu nedělá žádné problémy.
Agnes stihla na svobodě porodit tři děti. „Honzík je u bývalého manžela, s ním se vídám. Pak mám dceru Nikolku, kterou jsem neviděla už devět let,“ řekla. Když je pořád po kriminálech, neměla dceři co nabídnout, a tak se rozhodla, že pro ni bude lepší, když půjde do náhradní rodiny.
Svou nejstarší dceru dala k adopci, když jí byl rok. „Teď mě našla,“ vyprávěla a v očích se jí leskly slzy. „Přišel mi sem do vězení od ní dopis. Myslela jsem, že se zhroutím. Ještě teď se mi chce brečet,“ vylíčila a setkání si pochvalovala. „Ona mi odpustila. A přestože jsem ji nevychovala, říká mi maminko, za což jí strašně moc děkuju. A taky musím moc poděkovat lidem, kteří ji vychovali, protože oni jí sem za mnou přivezli.“
Za mámou do vězení mohla před Vánoci přijet i dcera Nikolka, ale její pěstouni to prý nedovolili. „Řekli, že nebude jezdit za žádným feťákem, a já se nedivím. Nic jsem nevybudovala. Můj život jsou jen drogy, kriminál. Všechny tři děti v trapu,“ konstatovala a dodala, že vždycky na svobodě dobře začne, ale špatně skončí. „Už sem příště nechci. Budu se víc snažit, taky už nemám moc času, stárnu,“ předsevzala si.
Jednou fackou to začíná
Nejtragičtější příběh má za sebou Monika (43), kterou manžel týral, dokud ho nebodla. „Přišel ten osudný den domů, už byl napitej a já smažila karbanátky. Seděl v pokoji, odkud na mě viděl do kuchyně. Šla jsem karbanátky obrátit. Ptal se, proč to obracím, že je maso ještě syrové a praštil mě u toho sporáku. Nůž a vidlička mi vylítly z rukou a v tu chvíli, se ve mně něco zlomilo. Proč? Už toho mám dost! To už není možný. Něco mi říkalo, že už ho nenechám nám ubližovat. Tak jsem ho zezadu bodla a ten nůž zase vytáhla. Vůbec jsem si neuvědomila, že děti se probudily a viděly to z pokoje.“
Reportáž z ženské věznice |
Nejdřív si Monika myslela, že mu nijak moc neublížila. „Sebral se a odešel ve na dvůr. A pak se vrátil do předsíně, upadl a nemohl se postavit. Byl jen na čtyřech, tekla mu krev, tak jsem zavolala záchranku a řekla, že spadl z lešení.“
Když pak ještě v noci volala do nemocnice, dozvěděla se, že zemřel. Po třech nebo čtyřech dnech přijela kriminální policie a Monika se přiznala. „Nejstarší syn Honzík se bál, aby mě neodvezli do vězení, tak vzal ten nůž ve školní tašce sebou do školy,“ řekla a dodala, že neví, proč týraní tak dlouho snášela.
„Snad že jsem byla vychovaná v duchu: vdáš se, je to tvůj manžel, máš s ním děti, musíš s ním být za každou cenu. Ženám, které mají chuť mě poslouchat, bych řekla, aby jak padne jedna facka, běžely pryč. Ať jste spolu deset let nebo týden, protože jednou fackou to začíná.“
Moniku vyšetřovali na svobodě. Bydlela v té době u matky a asi po roce si našla nového partnera. „Vzali jsme se a narodily se nám tři další děti,“ vysvětlila, že nástup trestu se právě kvůli těhotenství třikrát odkládal. „Měla jsem radost, že nemusím ještě do vězení, ale neplánovala jsem děti kvůli odkladu.“
Synové z prvního manželství jí nikdy nic nevyčetli. Říkali, že kdyby to bylo teď, kdy už jsou starší, udělali by to sami. „Mám teď úžasného chlapa. Dřív jsem nepoznala žádnou něhu, ten můj teď dělá, co mi na očích vidí a je v jeho možnostech,“ pochvalovala si a její manžel Lubomír prozradil, jak se spolu seznámili.
Občas toho mám plné kecky
„Po večerech jsme spolu asi pět měsíců hráli na internetu lodě. To, co se stalo a za co byla odsouzená, mi řekla asi dva týdny před plánovaným osobním setkáním a chtěla ho zrušit. Napřed jsem tomu nevěřil, ale pak jsem si o ní všechno přečetl na internetu,“ vyprávěl a dal jí šanci. Potkali se a už spolu zůstali.
Lubomír žil s maminkou, která mu s dětmi pomáhala, ale ta loni zemřela. Naučil se vařit. „Už jsme zvládli i babiččinu svíčkovou a děti mě donutily dělat segedín, jaký jim zase mamka dělávala.“
Lubomír se stará o Moničina syna Lukáše a společné děti Janu (7) a Péťu (9), nejmladšího Toníka (2,5) si bere domů jen na víkendy. „Když žena nastoupila trest, byl se mnou Tonda doma, ale když mu byl rok, musel jsem do práce. Na sociálce mi řekli, že stát prosazuje pěstounskou péči. Byli jsme proti, ale stát se se mnou bavit nebude. Prohráli jsme a Toníka mám jen na víkendy. Občas se stane, že toho mám plné kecky, ale pak se zas musím otřepat a jít dál,“ vyprávěl Lubomír, který za Monikou do věznice v Řepích jezdí i s dětmi jednou za měsíc na tříhodinovou návštěvu.
Marihuanou proti šikaně
Lenčino (27) dětství skončilo ve dvanácti letech, kdy si poprvé dala marihuanu. Teď si svůj první trest - půl roku za krádeže a řízení pod vlivem návykových látek - odpykává ve věznici ve Velkých Přílepech.
„Na základce jsem vážila 75 kilo a děti si ze mě pořád utahovaly,“ popsala situaci, kvůli níž se skamarádila s drogami.
Na učilišti rozjela drogy naplno a když jí zemřela teta, řekla si, že chce něco tvrdšího, než je marihuana. V sedmnácti odešla z domova za přítelem, kterého jí rodiče zakazovali.
„Bylo to fajn rok a půl, než mě poprvé uhodil. Stane se, ale pak to začalo být pravidlem,“ zavzpomínala. Pak dostala teflonovou pánví přes pusu a na deset minut skončila v limbu, kopal ji do žeber, mlátil na zemi, stůl jí přetáhl přes záda a pětkrát skočila v nemocnici.
Našla si jiného přítele a situace se opakovala, neměla kde bydlet, přítel peníze na nájem profetoval. Teď má dvě děti, o které se stará její matka. „Kluka mi vzali a máma ho po tři čtvrtě roce vytáhla z kojeňáku. Jsem jí za to vděčná.“
Vězení jako vysvobození
„S manželem jsme měli podezření, že jí partneři mlátí, že něco není v pořádku, ale ona nám to nikdy nepřiznala, vždycky je chránila,“ vyprávěla Lenčina maminka Hana. Když už věděla, že dcera bere drogy, pátrala, jak by jí mohla pomoct.
„Zkoušela jsem všechno, ale nic nepomáhalo. Pak už nepřišla třeba celý týden domů a nechávali jsme ji hledat policií. Bylo jí sedmnáct, a tak jsem jí bez jejího souhlasu nechala odvézt na psychiatrii na léčení. Půl roku byla v pohodě, ale pak do toho zase spadla a na léčení už jsem jí nedostala. Průšvihy se stupňovaly. Brala peníze mně i babičce. Kradla nám věci, které pak prodávala. koupila jsem jednou její dceři notebook, a když už jsem ho z té zastavárny vykupovala potřetí, to už mě naštvala. Ještě ten den odpoledne jsem ji nahlásila na policii,“ líčila situaci Lenčina matka, která vězení bere v jejím případě jako vysvobození.
„Byla schopná přijít třeba ve tři ráno na hysterickou návštěvu. Byl to stres. Teď vím, že se tu nemůže z ničeho nic objevit a udělat peklo nám ani dětem,“ řekla a dodala, že kdyby se Lenka vrátila a aspoň rok „sekala latinu“, byla by pro, aby se jí děti do péče vrátily.
Lence přišlo na Vánoce přání od přítele. „Jsou to medvídci ve 3D a má prý pro mě přichystané ještě tygříky, ale nechce mě rozmazlovat. Je to chlap, kterej mě měl hrozně moc rád. Ale nechci si ho hned nastěhovat do baráku. Až vyjdu, chci se zaměřit na děti a časem se uvidí,“ předsevzala si.
