Kolik lidí vaše těhotenství komentovalo větou: Ty jsi zešílela?
Důvěrní přátelé věděli, že jsem o další dítě hodně stála. Můj druhý manžel si to nepřál. Když jsem vážně začala žít se svým současným partnerem Petrem, o rodině jsme uvažovali, takže to pro naše blízké nebylo překvapení. Samozřejmě se našly kamarádky, které to nepochopily. Hlavně ženské v mém věku.
Co říkaly?
Odsoudily mě, že jsem nezodpovědná, stará. Jsou to holky, které mi zestárly před očima. Zatrpkly, protože jsou třeba nespokojené v manželství, v práci nebo jim něco nevyšlo. Slyšela jsem dokonce větu: Já už bych nesnesla, aby mi doma ještě řval nějaký parchant.
Vím, že jste dítě chtěla už dříve. Když jsme spolu dělaly rozhovor v roce 2002, řekla jste, že když se to nepodaří do roka či dvou, pak už nikdy.
No vidíte, jak se ta hranice posouvá.
Tehdy se vám zdálo mít dítě v pětačtyřiceti nemožné?
Tehdy mi jako hraniční věk asi připadalo jednačtyřicet, možná dvaačtyřicet. Je to pohled na věk z věku, ve kterém člověk právě je. Když mi bylo šestnáct, komu bylo čtyřicet, byl pro mě mrtvý člověk. Čtyřicítky jsem se ani nechtěla dožít.
Jak zareagoval na těhotenství váš lékař?
Měl velkou radost. Zároveň se mě hned snažil krotit v mé euforii. Říkal: Pojďme se teď neradovat, počkáme na výsledky řady vyšetření a hlavně do té doby nebudeme nikomu nic říkat.
Měla jste při tom čekání strach?
Samozřejmě.
Velký strach?
Byla jsem smířená s tím, že to nemusí dopadnout dobře. Naštěstí dvě děti mám a člověk nemůže mít v životě všechno. Navíc jsem spíše skeptik a vidím věci černě.
Co byste udělala, kdyby výsledky byly špatné?
Byla jsem připravená, že by dítě nebylo. Netlačila bych na pilu. Nejsem blázen. Ale strašně jsem si přála, aby to dopadlo dobře. I s ohledem na manžela, vždyť je to jeho první dítě.
Dovolíte mi ještě jednu hodně intimní otázku? Většina žen, které rodí po čtyřicítce, otěhotněla po umělém oplodnění. Přirozenou cestu v tom věku lékaři označují za obrovskou náhodu...
Ale u mě to bylo přirozenou cestou. Je jasné, že když má žena po čtyřicítce a její partner po padesátce, je to jiné, než když je muži třicet. Já jsem sice stará maminka, ale máme mladého tatínka.
Co to obnáší, být těhotná v pětačtyřiceti? Chodíte často k lékařům?
Teď chodím k lékaři už jen jednou za tři až čtyři týdny. Všechna ta počáteční vyšetření mi připadala jako samozřejmost. Připadá mi úžasné, jak je medicína vyspělá, jaké má možnosti, a jsem ráda, že je můžu využít. Jak tak chodím po ultrazvucích a vyšetřeních, všímám si, že tam nejsem jediná v tomhle věku. Potkávám tam osmačtyřicetileté, devětačtyřicetileté ženy. A to jsem si předtím říkala: Kdo ví, jak se tam na mě, důchodkyni, budou mladé maminky dívat? Paradoxně toto těhotenství snáším lépe, než když jsem čekala před sedmnácti lety dvojčata. Tehdy jsem musela ležet dlouho před porodem v nemocnici.
Teď se cítíte lépe?
Někdy až zapomínám, že jsem těhotná. Před Vánocemi jsem lítala po Praze, měla hodně koncertů, a když jsem večer přišla domů, říkala jsem si: Jsem nějaká unavená. Omezila jsem jen práci v divadle a koncerty s kapelami. Nechci být v hluku a zakouřeném prostředí.
Čtyřicítka není žádný věk
Počítáte? Mám na mysli takové to: Až bude dítěti patnáct, tak mně bude...
Jasně. Myslím, že se jeho maturity dožiju.
Není přece jen něco na těch skeptických řečech o nezodpovědnosti rodičů, kteří si pořizují děti tak pozdě, že je nestihnou vychovat?
Myslím, že v mém případě to není tak dramatické. Je to na hranici. Ale to víte, že na to myslím. Až mi bude šedesát, dítěti bude čtrnáct. Ale nemyslím, že budu v šedesáti stará a neschopná mu ještě něco předat. Důležité je, jak žijete, ne kolik je vám let. Moje maminka, i když byla hezká, byla stará ženská už ve čtyřiceti. Tehdy to tak prostě bylo. Dnes není čtyřicítka žádný věk. Co můžeme vědět, jaké budeme v šedesáti?
Já počítám s tím, že unavené.
Ale mě třeba právě to dítě bude motivovat a povzbuzovat k aktivnímu životu. Třeba nezestárnu tak brzy, jako kdybych ho neměla. Ale možná si moc fandím. Příroda to nastavila spravedlivě. Je dobře, že omezila ženy a umožnila jim mít děti jen do určitého věku, zatímco chlap může plodit třeba ještě v sedmdesáti. Má to logiku. Matka, která dítě nosila, porodila a kojila, k němu má zkrátka větší vazbu než muž. Proto by nebylo normální, aby dítě mohla porodit třeba v sedmdesáti a zemřít, když je ještě malé.
Když si starší muž vezme mladou ženu, začne se moderněji oblékat, zakoupí motorku či kolečkové brusle...
Ano, zajde na solárko, na přeliv. Znám to.
Dělá něco podobného i žena, když se vdá za muže o patnáct let mladšího?
Že bych třeba začala skákat bungee jumping, se mi tedy nestalo. Ale ano, mladší partner mě motivuje k energičtějšímu způsobu života. V předešlém manželství jsem měla sklony být usedlejší, klidnější. Tak z klidu mě Petr opravdu dobře vyrušil.
Bára Basiková v pátém měsíci těhotenství
Jak se to projevuje?
Ještě než jsem byla těhotná, tak jsme hodně cestovali, chodili po koncertech, mejdanech. To ženu omladí.
Nemá žena v pětačtyřiceti přece jen na výlety a večírky méně energie než třicetiletý mužský? Neříkáte si někdy, že se vám vlastně ani nikam nechce?
Když se mi nechce, tak přece může jít sám. Petrův nejlepší kamarád je herec Honza Dolanský. Ten má také starší partnerku, herečku Lenku Vlasákovou. To si pak s Lenkou voláme a říkáme: Kde zase ti naši kluci trajdají? Tohle já opravdu neřeším. V každém vztahu jsem nechávala partnerovi absolutní volnost. Je důležité, aby člověk měl svého nejlepšího kamaráda či kamarádku, svůj okruh přátel, své koníčky, zkrátka svůj vlastní prostor. To vím už od osmnácti, kdy jsem četla Plzáka.
Nebyla to láska na první pohled
Jak jste se s manželem seznámili?
Potkávali jsme se rok v divadle, když jsme zkoušeli. Byla jsem ještě vdaná, vůbec mi nepřišlo na mysl, že bych si všímala cizího mužského. Petr tvrdí, že mě zaregistroval, ale byla jsem pro něj vdaná žena. Chodili jsme kolem sebe jako cizí lidé. Když mě pak manžel opustil, trávila jsem v divadle hodně času. V té době jsme se s Petrem skamarádili, povídali si, byli spolu stále častěji.
Žádná láska na první pohled?
Vůbec ne. Nejdříve bylo kamarádství. Z něho chození. Z chození společný život. A pak, když už jsme nějakou dobu spolu bydleli, rozhodli jsme se vzít. Takové postupné fáze to byly. Ale na začátku by mě fakt ani nenapadlo, jak to skončí.
Říkala jste si na začátku: Co ten kluk vlastně ode mě chce?
Samozřejmě že mě ten věkový rozdíl odrazoval. To jsou konvence, které má člověk zakódované. Postupně jsem však nepřicházela na nic negativního, co by ten věkový rozdíl přinášel. Spíše jsem si říkala, jestli má cenu po dvou nevydařených manželstvích zkoušet třetí.
Co rozhodlo?
Řekla jsem si nakonec: Proč ne? Jsem Vodnář, a tudíž věci prožívám naplno. Buďto se šíleně trápím, nebo jsem šíleně šťastná. Rozhodla jsem se, že stojí za to něco hezkého prožít, i kdyby to bylo na chvíli. Jestli spolu třeba nemáme za pět let být, no tak nebudeme. Což neznamená, že si nevážím dlouhých manželství. Naopak, obdivuju lidi, kteří jsou spolu třicet nebo padesát let. Sama se stydím, že jsem to nedokázala. Kdyby mi někdo ve dvaceti řekl, že budu dvakrát rozvedená, spráskla bych ruce. Není to dobrá vizitka. Proto si třeba vážím Petrových rodičů, že mě i moje dcery přijali výborně. Jiní rodiče by zrovna nebyli nadšení, kdyby si jejich jediný syn přivedl domů dvakrát rozvedenou starší ženskou s dětmi.
Byli překvapení?
Nejkrásnější pro mě bylo, když mi Petrova maminka řekla: "Já nepochybovala, že budete mít dítě. Proč byste ho neměli mít?" Za ta slova jsem jí opravdu vděčná.
Probíraly jste někdy úskalí vztahů mezi starší ženou a mladším mužem s Lucií Bílou?
Lucka byla jedna z prvních lidí, kteří věděli, že mám Petra. Protože její Vašek byl také o patnáct let mladší než ona, chtěla jsem se jí svěřit. Říkala jsem si, že by mi třeba mohla nějak poradit, co si s tím mám počít. Pamatuju si, jak mi připadalo divné, když spolu začali chodit. Napadalo mě, že by si měla najít někoho staršího, moudrého, který by jí byl oporou a tátou pro syna. Pak mě překvapilo, jak měli hezký vztah. S Petrem jsme s nimi byli často v kontaktu, protože hrajeme v Divadle Ta Fantastika.
Tak to vám asi jejich rozchod na optimismu nepřidal?
Mě to moc překvapilo. Po důvodech nikomu nic není, ani mně ne. Ale líbilo se mi, že se rozešli kultivovaně. Vlastně neznám jiný takový model ukončení vztahu - bez hádek, tahanic a urážek. Zřejmě měli pocit, že už jejich vztah není pro oba to nejlepší, tak si dali volnost. Já dříve měla tendence zachovávat vztahy za každou cenu, ale už vím, že je to hloupost.
Neříkáte si někdy: Proč si třicetiletý kluk vybral zrovna mě, když je kolem tolik dvacetiletých holek?
Samozřejmě že jsem se na to Petra ptala. Jenže on to nerozebírá. Prostě se to tak stalo a není nutno to řešit.
Aha, není to jedna z ukázek, v čem je třicetiletý muž odlišný? Co starší žena rozebírá a řeší, mladý muž neanalyzuje?
On našlapuje životem s větší lehkostí než já. Dříve jsem vše řešila do detailů. Vše jsem chtěla mít perfektní a pak jsem padala vyčerpáním. Teď zjišťuji, že netlačení na pilu je někdy lepší. I když je Petr praktický, zodpovědný a zvyklý starat se sám o sebe, těch patnáct let mezi námi je vidět právě v té lehkosti. Já už vždycky půjdu se svou zátěží předešlých zkušeností. Prostě jsem na světě o patnáct let déle.
Co váš muž vlastně dělá?
Je vystudovaný herec. Já do něj trochu hučím, že by měl hrát, protože jsem ho viděla hrát v divadle a ve filmu a hodně se mi líbil. Jeho to už ale tolik nebaví, i když jej pořád zvou na různé castingy. Mnohem více ho baví produkce, vymýšlet a organizovat. Dělá divadelní a hudební festivaly a turné kapel.
Dá se s tím uživit rodina, když budete doma s miminkem?
Zatím se o nás Petr stará dobře, takže to určitě zvládneme. Od začátku jsem se setkávala s názory, že ho snad budu živit, že vydělávám více a podobně. To opravdu neřeším. Naše profese jsou nárazové a bývá to v nich tak, že jednou vydělá více peněz jeden a jindy zase druhý. Navíc mám domluvenou nějakou práci už na podzim a po zkušenostech s dvojčaty vím, že se dá zvládnout dítě i moje profese. Práci omezím, ale neopustím.
