Jezdíte hrát tenis po celém světě, často býváte sama. Dá se na to vůbec zvyknout?
Tenis je individuální a osamělý sport. Není pro mě za ty roky už nic neobvyklého, že sedím sama na hotelovém pokoji, ale občas bych tam ráda někoho vedle sebe měla. K tomuhle sportu to však patří. Proto si ráda v těchto chvílích pustím nějaký pěkný film.
Kdy si myslíte, že přijde ten správný čas na rodinu?
Až to ucítím. Až najdu toho pravého a budu vědět, že mě tenis už nenaplňuje.
Tenis hrajete od čtyř let. Snila jste o vítězství na Wimbledonu?
Není to žádné klišé, ale vůbec nikdy mě to jako malou nenapadlo. Tenis jsem spíše pinkala pro zábavu a ani táta se mnou neměl velké ambice. Hlavně se soustředil na techniku, postupně jsme pilovali údery. Vzpomínám si na svou první raketu, oranžovou dunlopku. Táta mě naučil si jít za svými sny a mít disciplínu. Když se mi pak podařilo vyhrát, ani vám nedokážu popsat bezprostřední pocity po vítězství. Byl to takový nával štěstí, který bych přála každému alespoň jednou prožít.
Co vám do vínku nadělila maminka?
Vyrovnanost a klid v duši. Často mi kladla na srdce, že chleba stejně nebude levnější. Proto se z ničeho nestresuji. Postupem času a zkušenostmi jsem se naučila na mnoho věcí říkat i ne. Nejen sponzorům, ale tak nějak obecně. Myslím, že říct ne je jedna z nejtěžších věcí. Když si vybírám své sponzory, musí se to nějak spojovat s mou osobností, musím je mít ráda a také se mi musí líbit věci, které dělají. Vzhledem k tomu, že miluji šperky, neměla jsem problém se spojit s firmou, která je vyrábí. To, že jde navíc o český výrobek, je pro mě ještě větší bonus.
Když máte zápas, máte na sobě nějaké šperky, nebo je to zakázáno?
Mám šperky. Jsem na to už zvyklá. Od malička hraji s náušnicemi a něčím na krku. V poslední době jsem dokonce hrála s prstýnkem na pravé ruce. Jednu chvíli jsem byla hrozně pověrčivá. Když jsem hrála Wimbledon, musela jsem na sobě mít svůj oblíbený šperk, a to od začátku až do konce. Ne vždy to bylo o šperku, takže má pověrčivost na tom pak ztroskotala.
Petra Kvitová se stala ambasadorkou Alo Diamonds.
Kdy jste začala cítit vášeň k luxusním šperkům?
Bylo to někdy v pubertě. Milovala jsem bižuterii, především náušnice. Čím jsem ale starší, tím víc oceňuji luxusnější šperky a diamanty. Nejde jen o to, že jsou nesmrtelné, krásné, ale je to i velmi dobrá investice. Drahý šperk neztratí hodnotu, ba naopak. Pro mě je prioritou jednoduchost, taková jsem i osobnostně. Na druhou stranu výraznější šperky a šaty zase patří k druhé oblasti mé práce, na různé party, které se konají během turnajů.
Mluvíte o společenských akcích. Jak jste si zvykala na zájem médií po výhře ve Wimbledonu?
Tak speciálně po prvním Wimbledonu to bylo hodně náročné. Vůbec jsem nečekala, že se to může stát. První boom byl velmi náročný pro mou osobnost, a to jak zvenčí, tak zevnitř. Chvíli mi trvalo, než jsem se s tím nějak popasovala. Samozřejmě média, sponzoři a lidi na ulicích mi občas dávali trošku zabrat. Jsem ráda, že už mám tohle období za sebou.
V dnešní době se slavní lidé věnují navrhování módy, ale i šperků. Nepřemýšlela jste o tom do budoucna?
Neříkám, že ne. Poslední dobou mě to hodně baví. Doba, kdy bych chtěla skončit s tenisem, ještě nenastala, ale když se podívám do budoucnosti, tak je víc věcí, které bych jednou chtěla dělat a šperky by mohly být jednou z nich. Myslím, že jsem hodně empatická. Netvrdím, že bych v tom byla dobrá, ale bavila by mě i psychologie. Ještě jsem nad tím tak úplně neuvažovala. Sem tam mě napadne, že by mě něco bavilo, ale prozatím to ještě říkat nechci.
