V sobotu večer se odehraje další ročník Miss. Co budete dělat vy?
Půjdu v čele lampionového průvodu dětí, které budou o víkendu na naší farmě, budu jim vyprávět o tajemných hejkalech a tak trochu je strašit, protože to mají rády a stejně se většinou nebojí.
Jak vás koncem osmdesátých let napadlo začít pořádat Miss?
Ten nápad začal vznikat kolem roku 1987 z potřeby naplnit nový Palác kultury a sportu ve Vítkovicích, kde jsem se na doporučení Jaroslava Dietla stal externím dramaturgem. Mým úkolem bylo vymýšlení kulturních programů, na které budou chodit velké počty diváků. Tak vznikla třeba jedna z tehdejších prvních velkoprostorových show – Galadivadélko, které uváděla Marie Rottrová. Anebo právě soutěž Miss.
Jak se vám zpoza železné opony povedlo získat mezinárodní licence k soutěžím krásy?
Měl jsem kliku. Prostřednictvím filmového producenta a režiséra Michala Havase jsem se skamarádil s Dieterem Rissenem, prezidentem Miss Germany. Dieter byl jednak sympaťák, jednak měl Západ sklony v akcích typu Miss napomáhat Východu, jelikož to ideologicky přispívalo k nahlodávání režimu. Zatelefonoval jsem Dieterovi, on během týdne přijel do Prahy a napojil mě na majitele světových soutěží – Miss Europe, Miss World, Miss Universe a Miss International.
Jak jste sháněl peníze na licence?
Pro první dva ročníky jsme je získali zadarmo. Jakmile ale režim padl a my jsme se v branži trochu ohřáli, už jsme platili tvrdě.
Vítězí v soutěžích krásy skutečně krása? Nejsou to spíš zájmy agentur, které potřebují poslat na mezinárodní soutěž vhodné typy dívek?
Ne. Alespoň ne v našem případě. Můžu odpřisáhnout, že v naší porotě jsme se vždycky poctivě hádali.
A v jiných porotách?
Jednou mě pozvali do poroty Miss Europe, kde bylo několik dalších prezidentů Miss, což už samo o sobě mi připadalo neregulérní, a ti se mezi sebou domlouvali na principu výměnného obchodu. To se mi nelíbilo. Na Miss World jsem porotě tak blízko nikdy nebyl, ale jsem přesvědčený, že Táňu si žádný sponzor dopředu nevyhlédl a žádný lobbing tam nebyl. Podle mého si to vybojovala sama.
Miloš Zapletal a Taťána Kuchařová - Finále Miss ČR 2009
Je nějaké zásadní rozhodnutí, kterého ohledně Miss dodnes litujete?
Asi bych už tu soutěž neprodal Janu Moťovskému.
Za normalizace bylo v rozhlase a televizi vaše jméno tabu. Proč tolik vadilo? Protože jste pomáhal Karlu Krylovi v jeho začátcích?
Jednak mi nemohli odpustit Kryla a taky jsem patřil během pražského jara mezi progresivnější reportéry. Proto jsem začátkem normalizace z ostravského rozhlasu odešel. A pak jsem měl jeden velký osobní politický problém. V roce 1972 jsem se neudržel a napsal jsem bratrovi do emigrace rozhořčený dopis, jak je to tady strašné. Včetně věty – že přesto věřím, že se to otočí a já se stanu spravedlivým soudcem těch, co nám ubližovali. Ten dopis jsem poslal po tetě žijící v Jugoslávii, ale na hranicích ji zadrželi a při prohlídce šli vyloženě po tom dopisu. Někdo to práskl.
Kdo?
Dodnes nevím. Za čtrnáct dní mi esenbáci vzali pas a za další měsíc jsem se v noci probudil, kolem postele stáli tři estébáci v kožených kabátech, odvezli mě na nepříjemný devítihodinový výslech a obvinili z rozvracení republiky.
Kolik let jste dostal?
Hrozilo mi šest let, ale k soudu naštěstí nedošlo, vysvobodila mě amnestie v roce 1973. Pas mi nevrátili, až po helsinské konferenci v roce 1975. Výjezdní doložku jsem dostal až po letech díky Petru Jandovi, když mě chtěl Olympic s sebou na čtyřtýdenní turné po Francii. Petr se za mě zaručil, že neemigruju. Což jsem s ohledem na moji maminku, protože byl v emigraci už můj bratr, v úmyslu opravdu neměl, přestože jsem se tehdy rozváděl.
Proč jste před deseti lety opustil showbyznys, abyste začal v Ostrově na Vlašimsku budovat farmu?
Znám to tady od dětství. Můj děda a jeho šest bratří se tady narodili. Když se koncem předminulého století vydali na vandr, domluvili se, že až vydělají peníze, tak se sem se svými dětmi a ženami vrátí. Čtyři z nich to dokázali, postavili si tady baráčky. S bratrancem Karlem, který loni bohužel zemřel, jsme si kdysi řekli, že naše předky napodobíme. Proto jsem tady.
Původní statek, který jste přebudoval na farmu, byl vaše rodinné sídlo?
Statek nám nepatřil, ale odmala jsem ho dobře znal, ještě než ho zabavili komunisti. Chodil jsem sem pro mléko. Potom jsem viděl, jak pod rukama JZD chátrá. Koupil jsem ho v roce 2000 ve zbědovaném stavu. Abychom některé části zachránili, prodal jsem v Praze byt. Ale v současnou farmu se začal proměňovat až poté, kdy jsem získal prostředky z prodeje soutěže Miss.
Ne každý ale podnikání v nové branži zvládne. Nestraší vás neúspěch farmy Bolka Polívky?
Bolek je jeden z mých nejbližších přátel, a tak bych se k tomu nechtěl vyjadřovat. Je mi ho strašně moc líto, protože ho to trápí i proto, že byl v počátcích jakýmsi mým guru: když já jsem svůj statek kupoval, on už dávno budoval.
