„Je víc než hezká, ta královna krásy, kterou nám poslala Praha. Slečna Růžena Brožová je velká rusá dívka se svěží pletí, modrýma očima, jejíž rysy mají ryzost hrdinek,“ psal prominentní francouzský deník Le Petit Parisien roku 1910.
Obdivoval tak první českou královnu krásy. Dnes bychom ji označili jako „miss“, tehdy šlo o vítězku soutěže Ideální dívka Čech. Do Paříže toho jara roku 1910 přijela, aby své půvaby změřila s francouzskými kráskami.
Že francouzští žurnalisté neměli o poměrech v Čechách příliš dobré informace, dokazuje jiný úryvek z tamních novin.
„Královna krásy z Čech, ze země le Bohéme je romanticky ztotožňována s představou divoké, méně civilizované země, jejíž obyvatelé žijí svobodným kočovným životem, včera přijela do Paříže. Nedorazila ale v zeleném komediantském voze s oranžovými okenicemi, žádný vousatý stařec nedržel za uzdu hubenou herku. Je krásná jako Pařížanka,“ psal francouzský list Le Figaro, který vychází od roku 1826 dodnes.
Růžena Brožová se narodila roku 1892 v Brně. Měla herecký talent a od dětství hrála v kočovné společnosti svého otce. Když se roku 1909 objevil v novinách inzerát, že se hledá nejkrásnější dívka Čech, otec zaslal Růženinu fotografii na uvedenou adresu. „Soutěž Ideální dívka Čech tehdy vymysleli dva bratři, vlastenci, kteří podnikali ve Francii a hledali dívku, jež by pak soupeřila s francouzskými krasavicemi. V porotě byl také malíř, velký vlastenec a znalec ženské krásy Alfons Mucha,“ popisuje vnučka první české „miss“ Kateřina Bečková.
Růženě Brožové bylo v době soutěže pouhých 18 let. Volbu první české královny krásy zorganizovali čeští Pařížané, kteří se chtěli předvést se svojí krajankou při oblíbené pařížské slavnosti Mi-Careme, při níž bylo tradicí volit nejkrásnější dívky z jednotlivých arrondismentů Paříže.
Samotnou soutěž nemůžeme srovnávat se show, která provází dnešní hledání miss. Porotci se v první fázi rozhodovali jen podle fotografií. Když vybrali Růženu, chtěli, aby se jim ukázala osobně. Setkání se uskutečnilo v nádražní restauraci v Brně. A porotci z ní byli nadšení. „Byla to slovanská kráska, krev a mlíko, světlá pleť, postava byla spíš boubelatější. Tehdy se nehodnotila postava přes plavky, šlo o obličej, ladnost, oblečení, ne o nahotu. Když se podíváte na Muchovy obrazy, ona je těm jeho krasavicím trochu podobná, proto ji asi také vybral,“ míní Kateřina. Nutno podotknout, že ani z rodinného archivu není úplně jasné, jestli si takto porotci nepozvali více dívek. To ale nic nemění. Samotnou akci Ideální dívka Čech je potřeba vnímat v kontextu doby.
Čechy byly součástí Rakousko-Uherska a podobné soutěže postavené na národnostních základech byly oficiálními strukturami považovány za nevhodné. „Ta miss byla čistě česká, téměř vlastenecká záležitost. Nešlo o nic oficiálního,“ podotýká Kateřina Bečková.
Česká Miss 2015 Nikol Švantnerová předá v sobotu 2. dubna korunku jiné dívce.
Když byla česká královna krásy zvolena a chystala se její cesta do Paříže, bylo nutné nechat ušít tomu odpovídající róbu. „Organizátoři soutěže se obrátili na pražský magistrát, zda by nepřispěl na slavnostní šat. Úřad jim odpověděl, že nepodpoří nějakou českou královnu, když žijeme v Rakousku-Uhersku,“ vypráví Růženina vnučka.
Vlastenci nakonec dali peníze dohromady a nechali ušít moravský kroj s šerpou s českým lvem. Před odjezdem české noviny hlásily, že „česká královna jede do Paříže“. Zájezd to byl velice prestižní, zúčastnilo se jej mnoho lidí, například dcera Václava Klementa, jednoho ze zakladatelů tehdejších úspěšných výrobců automobilů a motocyklů Laurin&Klement. Pařížská soutěž krásy s názvem Mi-Careme se konala vždy o Velikonocích a zápolily v ní krásky z různých čtvrtí francouzské metropole.
Finalistky soutěže Česká Miss 2016. Dnes už se krása hodnotí úplně jinak.
„Kromě nich každý rok pozvali nějakou hostující krásku z cizí země,“ popisuje Kateřina Bečková. Jak se vlak blížil k Paříži, mnoho lidí si chtělo „exotickou“ dívku z tehdy málo známé země La Bohéme prohlédnout. Davy lidí stály na nádraží ve Štrasburku a samozřejmě hlavně v Paříži, kde se sešlo na dva tisíce zvědavců.
Opět nahlédněme do reportáže deníku La Figaro: „Žádná cikánská tlupa ve vojenských kabátech nebyla v čele průvodu, který doprovázel starou tetovanou ženu mumlající tajemná slůvka. Královna sama neměla měděné náramky, šátek na hlavě a netančila bosa. Růžena Brožová přijela z Prahy připojit se ke dvoru královny královen.“
Nejdříve soutěžily jen Francouzky mezi sebou, nakonec se hlasovalo o největší královnu ze všech včetně naší hostující cizinky. Porota byla českou krásou ohromena a Růženu Brožovou vyhlásila jako vítězku. „Během deseti dnů, které v Paříži celkem strávila, dostala mnoho darů. Například briliantový náramek. Několik mužů ji také požádalo o roku, všechny ale Růžena odmítla,“ směje se vnučka. Po návratu domů o „královně z Paříže“ psaly všechny české noviny a stálo o ni mnoho divadel.
Růžena Brožová tehdy díky tomu vydělala dost peněz. Zůstala ale skromná, úspěch ji podle její vnučky nezměnil. Později se vdala za vojáka Antonína Opravila. Opustila divadlo, zůstala v domácnosti a vystupovala jen příležitostně jako recitátorka. „Na soutěž a cestu do Paříže vzpomínala jako na největší zážitek svého života. O její příběh se média začala znovu zajímat až v roce 1969. Babičku pozvali do rádia, v Mladém světě vyšel článek. Ovšem to bylo také naposledy, kdy se o ní v médiích víc psalo,“ uzavírá vnučka. Růžena Brožová zemřela roku 1976 ve věku 84 let.
