"Občané, občanky, soudruzi, soudružky. Právě se vracím z Hradu od prezidenta republiky..." Tak začínal nyní už památný projev komunistického vůdce, kterým shromážděnému davu na Václavském náměstí v Praze oznamoval ukončení politické krize.
Tu vyvolal demonstrativní odchod dvanácti nekomunistických ministrů z Gottwaldovy vlády. Ministři doufali, že prezident Edvard Beneš jejich demisi nepřijme a nechá tak padnout vládu, ve které - stejně jako v celém státě - se komunisté začali nebezpečně opevňovat. Od případných předčasných voleb si slibovali lepší výsledky demokratických stran a celkovou změnu politické situace.
. Únorové událostiúryvek z knihy Karla Pacnera Osudové okamžiky Československa |
Komunisté ale na novém rozdání karet zájem neměli. Vše jim vycházelo podle plánu, a tak se snažili gesto odstoupivších politiků prezentovat pouze jako běžnou vládní krizi, která bude snadno překonána jmenováním ministrů nových. Samozřejmě tajně komunistických. Pro tu příležitost měl totiž Gottwald ve všech stranách připravené své skryté koně. Právě s nimi předstoupil před Beneše a tlačil na něj, aby prezident takto rekonstruovanou vládu uznal. - více zde
Nemocný a slabý Beneš tlaku podlehl a souhlasil. Proto mohl 25. února Gottwald rozvášněnému davu vítězoslavně oznámit konec "krize". "Pan prezident všechny mé návrhy, přesně tak, jak byly podány, přijal," chvástal se Gottwald. Jeho vláda tak mohla nerušeně pokračovat v přebírání kontroly nad celou republikou. Nová jména v kabinetu, na oko nekomunistická, předstírala, že se vlastně nic nestalo. Ve skutečnosti však vznikla jednobarevná rudá vláda, která se moci dalších 41 let už nevzdala.
Komunistický převrat proběhl na první pohled v mezích tehdejších zákonů. Ve skutečnosti však komunisté hrubě zneužili svého postavení a převzetí moci připravovali už od války. Dosadili své lidi do armády, policie, politických stran, médií i nejrůznějších spolků a organizací.
V únorových dnech pak stupňovali svůj nátlak na prezidenta a politické strany zatýkáním jejich členů, domovními prohlídkami, celorepublikovými stávkami dělníků, obsazením sociálnědemokratického Lidového domu či okázalou demonstrací nelegálních ozbrojených Lidových milicí, které byly připraveny jakýkoli odpor veřejnosti krutě potlačit.
. Historik o únoru ’48Historik Jiří Pernes on-line o událostech před 60 lety |
Smutný okamžik českých dějin dnes připomene řada aktivit. Ve dvě hodiny odpoledne se na tomtéž náměstí jako před šedesáti lety uskutečnilo vzpomínkové setkání účastníků třetího odboje a široké veřejnosti, včetně zástupců politického života či církve. Z balkonu paláce Kinských promluvila předsedkyně Konfederace politických vězňů Naděžda Kavalírová, pražský primátor Pavel Bém i premiér Mirek Topolánek. - více zde
. Gottwaldův projev"Občané, občanky, soudruzi, soudružky. Právě se vracím z Hradu od prezidenta republiky. Dnes ráno jsem panu prezidentu republiky podal návrh na přijetí demise ministrů, kteří odstoupili 20. února tohoto roku. A současně jsem panu prezidentu navrhl seznam osob, kterými má býti vláda doplněna a rekonstruována. Mohu vám sdělit, že pan prezident všechny mé návrhy, přesně tak jak byly podány, přijal.“ (Klement Gottwald, 25. února 1948) |
Odpoledne za účasti premiéra Mirka Topolánka začne v Praze mezinárodní vědecká konference Únor 1948 v Československu.
Vzpomínat se bude i na Hradě, kde před šedesáti lety k tragickému rozhodnutí došlo. Svůj projev při té příležitosti pronese prezident republiky Václav Klaus.
Provokaci si však nenechají ujít komunisté sami. KSČM spolu s nedávno zakázaným Komunistickým svazem mládeže bude na náměstí Jana Palacha demonstrovat proti vládě a "za socialismus".
