Pokorný, který ve zpravodajských službách pracoval už za první republiky, měl vlastní síť agentů. Ta dodávala komunistům detailní informace o tom, co chystají demokratické strany.
Jen malá ukázka: zprávu o demisi demokratických ministrů dostal Gottwald na stůl dříve, než ji tyto partaje oficiálně oznámily. Disponoval také přesnými informacemi z porad nekomunistických ministrů i z prezidentské kanceláře.
Pokorný měl v únoru 1948 oficiálně pobývat ve Vídni jako diplomat, ve skutečnosti se však ukryl v pražském bytě a odtud řídil agenty. Zasloužil se mimo jiné o to, že v průběhu krize (23. února) uvěznili sociálního demokrata a pracovníka bezpečnosti Jaroslava Prossera, který komunistům pod nátlakem vydal cenné informace.
. Historik jiří Pernes odpoví on-linePtejte se na únor 1948 od 12 hodin |
"Vhodným používáním tohoto materiálu by bylo možno v čas potřeby přinutit soc. dem. stranu a její představitele, kteří jsou velmi těžce kompromitováni, k jakýmkoli ústupkům," hodnotí komunisté v dobové zprávě výsledky Prosserova zatčení.
Do Vídně neodjel
Je to přísně tajná operace. Bedřich Pokorný, zpravodajec oddaně sloužící komunistické straně, je k 1. únoru 1948 převeden ze služeb ministerstva vnitra na ministerstvo zahraničí. Stane se legačním radou ve Vídni.
Nekomunističtí politici si mohou oddechnout. Tento pro ně nebezpečný muž bude už mimo republiku. Omyl! Podle tajného plánu komunistů zůstal Pokorný v Praze.
"... měl zakázáno vyjít z bytu, aby utajení jeho přítomnosti v Praze bylo zaručené a mohl plnit výše uvedený stranický úkol," vypověděl později jeho někdejší spolupracovník, obávaný člen komunistické bezpečnosti Miroslav Pich-Tůma.
Pokorný ve skutečnosti pracoval usilovněji než předtím. Měl k ruce několik lidí a byl pověřen získáním kompromitujících materiálů o politických protivnících. Zaměřil se především na národní socialisty. Měl také připravit informace obranné: tedy ty, které by pomohly odrážet očekávanou kritiku proti členům komunistické strany.
"Prostřednictvím svých agentů získával velice cenné zprávy o poradách nekomunistických ministrů. Získával i informace o dění v kanceláři prezidenta republiky. Všechny tyto poznatky přispěly k ‘Vítěznému únoru‘," píše archivářka Jiřina Dvořáková v nejnovější publikaci Státní bezpečnost v letech 1945–1953. Pokorný měl k ruce vlastní vynikající síť agentů, jeho nejúspěšnější agent nesl krycí označení V-101, později AV-6045 Karger.
Pokorného agent
Ve skutečnosti se tento špičkový agent jmenoval Valerij Vilinský. "Komunisté měli být Pokornému za co vděční, a také proto jeho agenty náležitě oceňovali. Valeriji Vilinskému například krátce po Únoru vyplatili padesát tisíc korun, což byla na tehdejší poměry obrovská částka," říká ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Pavel Žáček.
Vilinský měl důvěrné kontakty v demokratické, lidové i národněsocialistické straně. Zprávu o demisi jejich ministrů tak dostal Gottwald na stůl ještě dříve, než ji tyto strany oficiálně oznámily.
"Plukovníci Státní bezpečnosti Jindřich Veselý a František Janda se před 25. únorem scházeli každý večer u Gottwalda a předávali mu nejnovější Vilinského informace o plánech demokratických stran. Komunisté tak podle nich připravovali protiscénář provokací a politického nátlaku na následující den," vysvětluje Žáček důvody Gottwaldova vděku Bedřichu Pokornému.
Většinou šlo o dobře načasované prohlídky Státní bezpečnosti v sekretariátech demokratických stran a nezřídka i zatýkání. To vše vnášelo do jejich činnosti chaos, zmatek a nervozitu.
Vilinský hrál podle všeho tak trochu dvojí hru: některé informace o komunistech poskytoval Hradu, odkud si za "odměnu" přinášel cenné zprávy, které se naopak hodily Gottwaldovi.
"Majstrštyk" tandemu Pokorný – Vilinský se podařil zvláště tehdy, kdy se předsednictvo Demokratické strany na tajném zasedání dohodlo na postupu proti komunistům a už za tři hodiny měl Gottwald jejich scénář na stole.
"Z dnešního pohledu působí postup demokratických stran proti pečlivě koordinovaným krokům komunistů totálně diletantsky," míní historik Jiří Pernes. A Pavel Žáček dodává: "Technologii špiclování, nátlaku a vydírání dovedli komunisté v únoru osmačtyřicet k absolutní dokonalosti."
Rudý kat republiky
Zjednodušeně řečeno: Bedřich Pokorný byl muž na špinavou práci komunistů. Narodil se v Brně v roce 1904, za první republiky se stal zpravodajcem. Přestože gestapo dostalo jmenné seznamy vojenských rozvědčíků, Pokorný zatčen nebyl, naopak, bude čelit až do své smrti podezření z kolaborace.
Jeho raketový vzestup začíná až po válce. Vstupuje do komunistické strany a ta ho posílá na ministerstvo vnitra. Tento muž s víc než temnou minulostí má kupodivu na starosti soustřeďování archivů gestapa a také výslechy nacistických válečných zločinců.
Pokorný byl také strůjcem blamáže s výpovědí zatčeného bývalého říšského zmocněnce pro protektorát Čechy a Morava K. H. Franka. Zadání od komunistické strany znělo: Frank ve své výpovědi poškodí nekomunistické politiky. Když to však neudělal, Pokorný jeho výpověď zfalšoval. Podvod se prozradil a Pokorný čelil kritice.
Jeho hvězdná chvíle přichází právě v roce 1948. Po převratu dostal úkol organizovat tábory nucených prací. Zahraniční rozhlas mu přezdívá: Rudý kat republiky. Ale v té době už jeho pochybná sláva upadá. V roce 1951 je obviněn, uvězněn a později odsouzen za sabotáž. Na jaře 1968 se oběsil u Brněnské přehrady.
