Znáte studie historiků? Co bylo na puči s ozbrojenci ústavního?
Nebyl to proces v rozporu s tehdejší ústavou.
V ústavě o ozbrojených Lidových milicích, které prosazují zájmy KSČ, nebylo ani slovo.
Síly použity nebyly. Použití milicí nebylo reálnou hrozbou.
Bylo. Běhali tady ozbrojení milicionáři. Vy to nevíte?
U nás je debata především o tom, že dnešní pohled médií a kolegů z jiných stran je posunut od reality.
Asi umí kolegové číst... Jestli se zaštiťujete vůlí lidu, proč se tenkrát nepočkalo na svobodné volby, které byly za dveřmi?
Dva a půl milionů lidí v generální stávce, to přece taky nenapovídá, že to byl puč.
Byli tu ti ozbrojenci, bezpečnost v rukou komunistů, v podnicích úřadovaly akční výbory...
Atmosféra byla dána dobou a rozdělením světa. A napřed přece přišla snaha o puč od stran, které podaly demisi.
Je přece známo, že nekomunističtí ministři podali demisi, protože komunisté odmítali splnit usnesení vlády o obsazení míst ve vedení policie. To je jasné některým teď, jiným je to jasné jinak. Co si budeme povídat.
Bylo jasné už tehdy. Co vlastně myslíte těmi nedostatky a tragickými deformacemi ve vašem dnešním stanovisku? Tak nazýváte vraždy?
Ano. Justiční vraždy, třeba na Miladě Horákové. To neospravedlňuje nic. S původním revolučním nadšením lidí to nemělo nic společného.
Revolučním nadšením, jak tomu říkáte, začala doba, která justiční vraždy umožnila, vlastně vynutila...
My netoužíme, aby se ta doba vrátila. Ale nedá se všechno černobíle odsoudit. Miliony lidí ztratily bídu a přinesl se jim slušný život.
V nesvobodě za ostnatým drátem?
Viděl jsem vesnice, kde se v průběhu pár let proměnily domky s doškovými střechami v krásné stavby.
Myslíte to vážně? Nemluvím přece o nějaké střeše, ale o deformaci společnosti.
Nebyli jen lidé mučení a týraní. Ale nechceme se už nikdy vracet k tomu, aby se cokoliv kdykoliv prosazovalo pod bodáky a bajonety a pod pohrůžkou násilí.
Jako v únoru 1948, který jste dnes pochválili...
Jsme jiní. Jsme poučení.
