Dopad února 1948 na Brno byl zdrcující

  10:44aktualizováno  10:44
Datum 25. února se do kalendáře Čechů i Slováků zapsalo před šedesáti lety jasně červenou barvou. Československo v roce 1948 ovládli komunisté. Demokratický režim padl. Historici popisují, co se odehrávalo před 60 lety v Brně a na jižní Moravě. Jaké události převratu komunistů předcházely.

Únor 48 v Brně - Ze 21. 2. 1948 pochází jeden z mála snímků z Brna a zachycuje demonstraci na náměstí Svobody. Na korbě auta mluví předseda Zemského národního výboru František Píšek. Vlevo stojí Vladimír Matula, který o 3 dny stanul v čele akčního výboru Národní fronty města Brna a v dubnu se stal předsedou Ústředního národního výboru. | foto: Archiv Moravského zemského muzea

Pro Brno, kde do té doby vyhrávali národní socialisté, byl dopad komunistického převratu zdrcující – zanedlouho přišlo o svoji mocenskou pozici a stalo se „běžným“ krajským městem. Navíc rozpolceným. Z brněnské Zbrojovky odjížděly do Prahy plné náklaďáky zbraní pro milicionáře. Na druhou stranu se studenti chystali na protibolševické demonstrace.

„Jedna měla vycházet z ulice Veveří do centra, ale byla rozehnána. To byl ojedinělý pokus o odpor,“ poznamenal k únoru 1948 v Brně a na jižní Moravě historik David Kovařík z brněnské pobočky Akademie věd. A jeho kolega Jiří Pernes dodává: „Komunistický převrat by se nepodařil, kdyby si ho většina obyvatel Československa nepřála.“ Následky komunistické zlovůle lidem docházely postupně.

Jak vypadalo Brno před únorovým převratem?
Pernes (P): Brno se od ostatních měst v republice odlišovalo. I zde od roku 1945 fungoval systém Národní fronty Čechů a Slováků – tedy že tu vyvíjely činnost čtyři politické strany: Komunistická strana Československa, národně socialistická strana, lidová strana a sociální demokracie.
Ale bylo jiné tím, že do roku 1945 to bylo město s velkou německou menšinou, která poté byla vyhnána. To charakter města změnilo. Namísto Němců se tu objevili lidé z okolí. Najednou se Brno z bývalého patricijského města, kde žili lidé lépe společensky situovaní, změnilo v město lidí, kteří sem přišli z venkova. V podstatě to byli proletáři, kteří se živili rukama.

Bylo přesídlení v něčem pozitivní?
P: Výhodu mělo v tom, že Brno se stalo městem ryze českým.

Jak se Brno ještě odlišovalo od jiných českých a slovenských měst?
P: Výsledky voleb z roku 1946. V Brně jako v jednom z mála měst nevyhráli komunisté, ale národní socialisté. Ne sice nějak velkým rozdílem, ale přece jen vyhráli.

Komunisté tehdy skončili v Brně druzí. Kdo je volil?
P:Volby byly tajné, ale obecně se dá říct, že komunisty volili především dělníci, zatímco národní socialisty většinou lidé ze středních tříd, úředníci, lidé s vyšším stupněm vzdělání.

Promítlo se nějak do výsledků voleb to, že Brno bylo už tehdy univerzitní město?
P: To nepochybně. Komunisté se se studenty na začátku roku 1946 dostali do konfliktu v souvislosti s takzvanou Šoffrovou aférou, kdy komunisté nechali odstranit z vysokých škol oblíbeného učitele majora Šoffra. Ten učil nauku obrany státu. Tato událost vyvolala velké studentské protikomunistické demonstrace. To se silně promítlo do nálad studentů a další veřejnosti. To byl jeden z důvodů, a nejspíše ten hlavní, proč komunisté v Brně nevyhráli.
Důležitou skutečností bylo také to, že v Brně byl duší komunistické strany Otto Šling. Do Brna přišel zvenčí, protože válku strávil v Londýně. Byl tvrdým stalinistou, ale byl to člověk, který měl nápady, invenci. Ovšem aféra s majorem Šoffrem mu nevyšla a obrátilo se to proti němu. Když dorazily do Brna zprávy o vládní krizi, která propukla demisí ministrů demokratických stran, tak se postavil do čela brněnských komunistů a pak úspěšně zvládnul udělat tu převrat.

A jak vypadaly volby na jižní Moravě?
P: V Brně sice těsně vyhráli národní socialisté, ale takřka na celé jižní Moravě vyhráli komunisté.

Kovařík (K): Komunisté byli silní v průmyslových oblastech, jako bylo Rosicko, Oslavansko, Blanensko, Brno-venkov. Velká bašta byla na Svitavsku a tam, kde došlo k odsunu Němců, tedy na Mikulovsku. Tradiční oblasti jako Hustopečsko, Kyjovsko, Boskovicko měly jako nejsilnější lidovou stranu.

Když postoupíme v čase dál, jak vypadal samotný převrat února 1948 v Brně?
K: 19. února proběhla v Brně dělnická stávka na podporu zasedání Zemského národního výboru, kde se projednávaly průmyslové konfiskáty. Jeden z referentů tam vychvaloval národní průmysl. Národněsocialističtí a lidovědemokratičtí poslanci ale uspořádali akci, která spočívala v tom, že donesli balík látky a ukázali, že je to zmetek ze znárodněné továrny.

Jak na to zareagovali komunisté?
K: Samozřejmě se jich to dotklo. Jako protireakci zorganizovali v brněnských továrnách stávku a část dělníků pak dokonce šla do budovy Zemského národního výboru demonstrovat. A to už byla předehra k dalším událostem. V Brně tak těsně před vládní krizí proběhl jakoby první pokus o konfrontaci, kde komunisté jasně ukázali svoji moc.

Jak to vypadalo poté? K: 21. února byla největší akcí manifestace brněnských dělníků a pracujících, kteří přišli na náměstí Svobody, aby si zde poslechli Klementa Gottwalda. Jeho projev byl z Prahy přenášen rozhlasem. Kromě přímého poslechu tu promluvili i další. Místní brněnští komunisté, například odborový předák Josef Kapoun. P: Pro úplnost: 21. února proběhla na Staroměstském náměstí velká demonstrace, na níž Gottwald ve svém proslovu představil svoji verzi řešení vládní krize. Tedy že na místo odstoupivších ministrů přijdou noví ministři, které ovšem dosadí on sám, nikoli vedení jejich politických stran. Tato demonstrace byla přenášena rozhlasem do celé republiky, nejen do Brna. 22. února se pak v Praze konal sjezd závodních rad. Tam odjelo hodně brněnských odborářů, hlavně ze Zbrojovky.

Velmi důležité je datum 23. února...
K: V Brně vznikl Krajský akční výbor Národní fronty. Ten převzal režii únorového převratu. Do té doby demonstrace, například na náměstí Svobody, řídila krajská odborová rada, v podstatě odbory. Předsedou nově zřízeného výboru se stal Otto Šling, který byl do té doby krajský tajemník strany, takže dostal další funkci. Na pozice místopředsedů pak obsadili členy dalších politických stran, kteří byli ochotni sloužit komunistům, což byli národní socialisté, lidovci a sociální demokraté.

24. února se konala velká generální stávka, účastnily se jí i brněnské podniky?
K: Ano, Zbrojovka Brno se podílela na vyzbrojování Lidových milicí. Posílali do Prahy zbraně.

Okolo Zbrojovky tedy byli komunisté nejradikálnější?
P: To se říct nedá. Zbraně neposílali do Prahy z iniciativy tamějších dělníků. Organizovaly to odbory a ty nepochybně dostaly pokyn z Prahy, že je potřeba poslat tam náklaďák se zbraněmi.

Co se v Brně stalo hlavní den revoluce?
K: 25. února se shromáždili dělníci na Zelném trhu, kde očekávali vyhlášení výsledků vládní krize. To přenášel rozhlas, takže se přímo dozvěděli, že prezident Beneš přijal demisi a doplnil vládu novými lidmi.

Žádná protikomunistická demonstrace se nekonala?
K: V Brně měly proběhnout dvě menší studentské demonstrace, ale na rozdíl od Prahy se nepodařilo zorganizovat větší počet lidí. Oba pokusy byly v zárodku rozehnány policií. Jedna studentská demonstrace měla vycházet z ulice Veveří do centra, ale byla rozprášena. To byl ojedinělý pokus.

A co demokratické strany?
K: Protikomunistická opozice či demokratické síly v Brně neuspořádaly žádnou akci. Ale ani jinde ne. Jediným nositelem demokratického názoru byl brněnský tisk – Slovo národa a Národní obroda, které až do 25. února referovaly v demokratickém duchu, ale pak byly zastaveny. Následně byly anulovány výsledky voleb z roku 1946 a došlo k novému rozložení sil ve prospěch komunistů.Ze třiceti národních socialistů zůstali tři a ze sedmnácti lidovců jenom dva. Taková byla čistka.

Co se dělo po převratu?
K:Probíhaly tady čistky. Ty byly úkolem akčních výborů Národní fronty. Ustavily se na národních výborech, úřadech, na vysokých školách, v podnicích, organizacích, třeba i v Sokole.

P: Očista národního života spočívala v tom, že legálně zvoleným a jmenovaným funkcionářům bránili ve výkonu jejich funkcí. To znamená, že když se jim nelíbil pravicově orientovaný ředitel, řekli mu: „My vás neuznáváme za ředitele, už sem nechoďte.“ A ti lidé se nemohli dovolat práva, protože policie byla také v rukou komunistů. Z čistek, které proběhly na podzim, bylo nejvýznamnější zatčení Josefa Podsedníka a další party národních socialistů. Mnoho let pak seděli ve vězení.

Jaký konkrétní dopad měl únorový převrat na Brno?
P: Dopad února pro Brno, na rozdíl od Prahy, byl zdrcující, protože Brno ztratilo svoji mocenskou pozici. Komunisté hned v roce 1949 zrušili zemské zřízení, a Brno se tak stalo jedním z krajských měst.

Proč se revoluční události odehrály zrovna v únoru?
P: Komunisté vlastně únorový převrat nechystali. Měli ve své politice, že dříve nebo později se chopí totalitní moci ve státě. Nechystali to ke konkrétnímu datu. Demise ministrů je docela překvapila, ale když už ji podali, tak se Gottwald a jeho nejbližší rozhodli, že toho využijí, a udělali to dokonale. Vždycky tvrdili, že zbaví vlády buržoazní ministry a na jejich místo nastaví pokrokové a čestné lidi, kteří budou budovat ne nový režim, ale obrozený režim.

Ve skutečnosti to však bylo jinak...
P:Ano, hned v únorových dnech zavedli cenzuru. Zakázali dovoz zahraničního tisku. To se nezměnilo až do šedesátých let. Stejně to bylo s cestováním. Lidé měli sice platné cestovní pasy, ale přes hranice už je nepustili. Tato omezení byla zaváděna celostátně a nenápadně, takže lidé, kteří necestovali a měli na starosti jiné věci než číst závadné noviny, si to ani neuvědomovali.
Postupem času ale zjistili, že žijí v naprosto totalitní společnosti. Lidé, kteří byli komunistům nepohodlní, byli pod neustálým policejním dozorem. Sledovali je tajní agenti v civilu, kteří se však ani neskrývali, ale normálně za nimi chodili a stáli u jejich dveří. Pak je i zatýkali.

Jak to, že únorový převrat působí skoro jako nenásilný, takřka legální?
P: Zdání legality převratu tomu dodalo chování prezidenta Beneše. A pak parlament, který následně 10.března velkou většinou zvedl ruku pro vládu Klementa Gottwalda. Vlastní řešení únorové krize bylo nelegální. Už jenom to, jak doplnili odstoupivší ministry. Smutné bylo, že Beneš demisi přijal, pak zůstal ještě v úřadě, čímž dodal převratu zdání legitimity, a pak také chování parlamentu. Byla porušena celá řada zákonů a demokratických mechanismů.

Mohl tomu, že se komunisté dostali k moci, Beneš nějak zabránit?
P: Nemohl. Mohl jen zabránit tomu, aby nebylo poznat, že převrat byl nelegální. On jej v podstatě svým chováním posvětil. Ovšem celá akce byla udělána tak nešťastně, že neměl na výběr. Když demisi přijal, nesl následky toho, co se v republice odehrávalo. Podáním demise by alespoň dal najevo, že s tím, co se tu dělo, nesouhlasí.

Jak je vůbec možné, že se komunisté dostali k moci?
P: Komunistický převrat by se podle mého názoru nepodařil, kdyby si ho většina obyvatel Československa nepřála. Nebyla náhoda to, že komunistická strana byla nejsilnější ze všech stran, že v roce 1946 vyhrála volby. Náměstí byla nacpána lidmi, kteří skandovali Gottwaldovo jméno a tleskali mu. Ti, kteří viděli, že komunismus je nástupem totality, byli špatně organizovaní, vedení demokratických stran neumělo zakročit. Pak tu byla obrovská skupina lidí, kterým to bylo jedno, stejně jako dnes. Komunisté to pak měli velice snadné.
Kdo viděl, kam republika vedená komunisty kráčí, se buď stáhl do soukromí, nebo utekl za hranice.

Co k převratu ještě přispělo?
P: Tehdejší čtyřicátníci, padesátníci. Měli trpkou zkušenost z hospodářské krize z dob první republiky, kdy tu byly miliony nezaměstnaných, kteří měli kvalifikaci, ale práci prostě nenašli. Tou druhou zkušeností, kterou už nechtěli lidé zažít, byl Mnichov 1938, už se nechtěli podřizovat Němcům. Já jenom nedokážu pochopit, proč symbolem změn byla právě komunistická strana, proč ne národní socialisté. Snad to bylo to tím, že komunisté rovná se Sovětský svaz a nás osvobodila jejich armáda.

. Únorové události v Brně

základní data

13. února
Vláda proti vůli komunistů přijala usnesení, které mělo zabránit změnám ve vedení tehdejší policie.
17. února (úterý)
Začala vládní krize. Vláda měla projednávat zprávu ministra spravedlnosti o zneužívání policie komunisty, ale předseda vlády Gottwald to odmítl. ÚV KSČ vyzývá pracující lid k „ostražitosti a připravenosti zasáhnout proti reakci“ a vyhlašuje pohotovost.
18. února (středa)
Tři nekomunistické strany se rozhodují bojkotovat schůze vlády. Sociálnědemokratická strana je pro smír a zachování Národní fronty.
19. února (čtvrtek)
Sociální demokraté odmítají vytvořit společnou vládu s komunisty. Gottwald informuje prezidenta o možné demisi. Beneš odmítá úřednickou vládu a slibuje, že v případné nové vládě bude předsedou opět Gottwald.
20. února (pátek)
Na plánovanou schůzi vlády se dostavili pouze komunisté a sociální demokraté. Ministři tří nekomunistických vládních stran podávají demisi a informují o tom ministra zahraničí Jana Masaryka. Ten ji odmítá. Sociální demokraté trvají na tom, že nepodají demisi ani se nepřipojí ke komunistům. Prezident republiky tedy dostává zprávu jen o demisi ministrů tří stran. 21. února (sobota)
Proběhla komunistická demonstrace na Staroměstském náměstí. Komunisté vyzývají k vyřešení krize a k doplnění vlády Gottwaldovými kandidáty začínají vytvářet vlastní ozbrojené složky – Lidové milice. Budují se také akční výbory Národní fronty.
22. února (neděle)
Závodní rady požadují další znárodňování a schválily vyhlášení jednohodinové generální stávky na 24. února. Komunisté se stále snaží přimět sociální demokracii ke společnému vstupu do nové vlády.
23. února (pondělí)
Státní bezpečnost zatýká příslušníky stran, jejichž ministři podali demisi. Prezident se snaží přimět Gottwalda k udržení staré Národní fronty, ten však odmítá. Beneš tvrdí, že nátlaku neustoupí.
24. února (úterý)
Ve 12 hodin začala generální stávka, které se zúčastnilo 2,5 milionu pracujících. Sociální demokracie se pod velkým nátlakem rozhodla k účasti v budoucí Gottwaldově vládě.
25. února (středa)
V 16.30 odpoledne prezident krátce jedná s Gottwaldem. Oznamuje, že přijímá demisi ministrů a souhlasí s doplněním vlády podle Gottwaldova návrhu. Gottwald uvědomuje vedení KSČ a odjíždí oznámit událost davu na Václavském náměstí. Jediným viditelným odporem byla večerní demonstrace asi pěti tisíc vysokoškoláků, učitelů a novinářů.

Komunisté udělali po roce 1948 z Rumburské vzpoury dozvuk VŘSR

Poprava strůjců rumburské vzpoury v Novém Boru u České Lípy

VIDEO Vojenská vzpoura, která vypukla v úterý 21. května 1918 v severočeském Rumburku, byla největším...

Jak se KSČ pokusila zadrátovat i nebe. Ničila letce i celé letectví

ČSA musely po válce flotilu budovat pochopitelně od nuly, nosným typem se staly...

Před 70 lety se KSČ pokusila zadrátovat kromě hranic i celé nebe. Prozápadně orientované letecké...

Vláda KSČ: vězení, perzekuce, znárodnění. I kvůli únoru 48 vzniklo NATO

ČELÁKOVICE 50. LÉTA. Alegorický vůz pracovníků Kovohutí Čelákovice s bustami...

Seriál Státní převrat 1948 - V. díl Takzvaný Vítězný únor otočil mnoha lidem v Československu život naruby, mnohé i zahubil. Význam...

Benešova role v únoru 1948 byla ostudná a osudová, míní historik

Prezident Beneš ustoupil nátlaku a jmenoval nové ministry podle komunistického...

VIDEO Češi si v těchto dnech připomínají 70. výročí komunistického převratu, který znamenal na další...

Totalita přišla za potlesku velké části národa. 70 let od Vítězného února

Klement Gottwald při Vítězném únoru 1948

VIDEO Seriál Státní převrat 1948 - I. díl Před 70 lety převzali komunisté v Československu moc do svých rukou a nastolili v zemi vládu...

Únor 1948 nebyla žádná náhoda

Pražský hrad 27. února 1948. Členové druhé Gottwaldovy vlády složili slib do

Doporučujeme Převzetí moci komunisty v Československu mělo svůj počátek již na konci třicátých let. A prezident...

Aktivisté pověsili na pražské sídlo KSČM oprátky, připomínají únor 1948

Dobrovolníci nainstalovali ve vstupu do sídla KSČM v Praze šibeniční oprátky...

VIDEO Aktivisté z občanské iniciativy Bez komunistů.cz v pátek v poledne pověsili nad vchod do pražského...


Hlavní zprávy

Nejčtenější

Bylo to hrozné, líčí turistka. Při bouři zemřeli v Chalkidiki dva Češi

Převrácený autokaravan v řecké vesnici Sozopoli, v němž zemřeli dva čeští...

Silná bouře na řeckém poloostrově Chalkidiki si ve středu večer vyžádala sedm obětí, šest z nich byli turisté. Mezi...

V penzi spolu chtěli procestovat svět. Na řecké pláži je zabila bouře

Na pláži na řeckém poloostrově Chalkidiki v noci na čtvrtek zemřeli dva Češi....

Manželé z Vysočiny si na stáří koupili zánovní obytný automobil. Chtěli procestovat Evropu, být na důchod co možná...

Bouřky, déšť a zima. Počasí kazí Čechům dovolenou v Chorvatsku

Silná bouřka provázená přívalovým deštěm v Praze (6. června 2019)

Chorvatsko je pro Čechy nejoblíbenější letní destinací, každoročně jich tam za mořem vyrážejí stovky tisíc. Na tento...

Letní radovánky v Německu. Na koupaliště raději s policejním doprovodem

Němečtí policisté dorazili urovnat jeden z násilných incidentů ve venkovním...

Teploty stoupají a s nimi i počet návštěvníků koupališť. Německo uvažuje o posílení bezpečnosti na plovárnách kvůli...

Expremiér Nečas si koupil byt. Finanční transakce však nahrávají spekulacím

Manželé Petr a Jana Nečasovi přicházejí na slavnostní  recepci, kterou...

Byt o velikosti téměř sto metrů čtverečních s terasou o výměře 37,66 metrů čtverečních v sedmém patře Rezidence Na...

Další z rubriky

„Zagorová, je to milá holka.“ Od Jakešova legendárního projevu uběhlo 30 let

Generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš hovoří před okresními komunistickými...

Nenápadný socialistický kulturák na okraji Plzně byl místem, kde tehdejší generální tajemník Ústředního výboru...

Slíbené závory na přejezdech chybí. A Češi po střetech s vlaky dál umírají

Přejezd v Černožicích (15.7.2019).

Přejezd přes železnici v Černožicích u Hradce Králové byl už v srpnu 2016 na seznamu sedmdesáti nejnebezpečnějších...

Ve Sněmovně nevíte, co bude zítra, říká vracející se politik Bendl

Staronový poslanec ODS Petr Bendl (12. července 2019)

Po propočtení hlasů nejdříve Petr Bendl ze Sněmovny vypadl. „Odchod z politiky byl těžký. Vyzkoušel jsem si, co to je,...

VIDEO: Tři recepty na jednoduché pudinkové dorty
VIDEO: Tři recepty na jednoduché pudinkové dorty

Pudink v hrníčku je klasika, zkuste z něj ale vykouzlit ještě větší dobroty. Co třeba tříbarevnou bábovku, koláčky v zapékací misce anebo dort, kterým okouzlíte na každé dětské oslavě.

Najdete na iDNES.cz