Ne nadarmo znamená jejich odborný rodový název Raphanus „rychle se objevovat“. Ředkvičky potřebují pouhých 25 dní na to, abyste je mohli použít v jarní míse salátu, pomazánce či v jiných pokrmech.
Není jedna jako druhá
Původ ředkviček sahá až do Japonska. Dnes se to na zeleninových trzích hemží různými druhy, které se liší barvou, tvarem a mohou mít i mírně odlišnou chuť. Mezi nejznámější odrůdy patří klasické červené ředkvičky, oblíbené jsou Primara F1, Prima, Kvarta nebo Teko.
Populárními odrůdami se stávají také sněhově bílé ředkvičky. Známá je Blanka s malými bílými bulvami a jemnou ředkvičkovou chutí, Mozarella s velkou bulvou nebo Rampouch s dlouhou bílou válcovou bulvičku.
Králem bílých ředkviček je japonská bílá ředkev Daikon. Dosahuje délky až 35 cm a v průměru měří až 10 cm. Má lehce pikantní chuť. Atraktivní bílá barva těchto ředkví krásně zpestří zeleninové oblohy.
Ředkvičky jsou jarní léčitelky
Znaly je už naše prababičky a nejvíce na nich oceňovaly obsah sirné silice, která pomáhá hubit střevní plísně a nežádoucí bakterie. Sirné silice mají celkově pozitivní vliv na střevní peristaltiku, jsou prevencí proti infekcím trávícího traktu a snižují překyselení žaludku.
Konzumace ředkviček podporuje rovněž snížení cholesterolu v krvi. Ředkvičky dezinfikují ústní dutinu a rozpouštějí hlen v nosohltanu. V jídelníčku je ocení zejména ti, kteří si hlídají kalorie. Navíc zlepšují stravitelnost těžších jídel.
Kde se bere příliš štiplavá chuť?
Odrůda ředkviček má na štiplavou chuť jen malý vliv. Pálivost ředkviček způsobuje hlavně jejich stres. Ten může být způsoben napadením škůdci, nedostatkem vody, příliš vysokými teplotami během horkých dnů a tvrdou půdou. Palčivost můžete zmírnit posolením nebo namočením ve studené vodě.