"Pořád po mně něco chtěli a já jsem to nebyla schopná pochopit," vzpomíná.
Podruhé už nechtěla něco podobného zažít. Dala proto na doporučení své lékařky a její druhý potomek, nyní sedmiměsíční Šimon, se narodil ve specializovaném centru pro neslyšící matky.
Centrum provozuje Ústav pro péči o matku a dítě v Praze-Podolí a zatím tam porodilo deset sluchově postižených maminek. V budoucnu lékaři počítají až se sto porody ročně.
Jana Preglerová oceňuje přítomnost tlumočníka do znakové řeči. "Řada komplikovaných věcí se díky němu dala bez problémů vysvětlit. Bylo to dobré pro mě i pro doktory," říká Preglerová.
Lékaři z centra přiznávají, že znaková řeč zůstává největším oříškem. "Sestry, porodní asistentky a lékaři navštěvují kurzy, aby se ji naučili. Ale jde to pomalu, protože pro lidi, kteří žádnou sluchovou vadou netrpí, je to těžké," vysvětluje primář pediatrie z Ústavu péče Zbyněk Straňák.
Dodává, že zpočátku bojovali také s nedostatečnou slovní zásobou. "Znaková řeč neměla výrazy jako porod nebo plod. Bylo třeba je teprve vytvořit," říká Straňák.
Vedle tlumočníků centrum matkám nabízí i pokoj se speciálními pomůckami. "Máme k dispozici například přístroj, který snímá pláč dítěte a převádí jej na vibrace či na světelné signály, jež matka snadno zachytí," popisuje lékařka Helena Slavíková.
 Jana Preglerová se synem Šimonem, kterého porodila ve specializovaném centru pro neslyšící matky. Centrum provozuje Ústav pro péči o matku a dítě v Praze-Podolí. (13. listopadu 2004) |
