O psychických obtížích všeho druhu jste možná slyšeli, ale ani ve snu vás nenapadlo, že by se jednou mohly týkat i vás. Proč by také. Vždyť žijete spokojeně, nemáte vzpomínky na nic ošklivého, nepotýkáte se s existenčními problémy, kolem vás jsou většinou milí lidé, do práce se těšíte, ani rodinná anamnéza nevypovídá o možném duševním trápení. Jenže pak to přijde.
Expres do temných vod
Jdete nakoupit, běžná rutina, najednou se vám udělá zle, na omdlení. Snažíte se nepříjemný stav, kdy se motá hlava, špatně dýchá, tělo máte jako v ohni, srdce buší jako o život, rozdýchat. Bezúspěšně.
Jdete tedy raději rychle domů. Ani v milovaném útočišti divný pocit neodchází, chvíli je vám lépe, za pár minut zase hůř. Vyhledáte lékařskou pomoc. Začínáte totiž mít podezření na infarkt, mrtvici či jiné závažné onemocnění. Po běžné prohlídce se nic moc nedozvíte. S diagnózou vyčerpání a stres, přemírou kofeinu či náběhem na chřipku, odcházíte.
Úzkost jako civilizační nemoc. Pět kroků, jak si můžeme pomoct sami |
Ráno se cítíte skvěle. Věříte tedy možné únavě. Jedete do kanceláře, jako každý jiný den, v tramvaji vás znenadání zasáhne vlna „čehosi”. Dýcháte mělce, cítíte silný tlak na hrudi, hrdlo je stažené, klepete se, potřebujete rychle vystoupit. Za několik (desítek) minut je to lepší. Obdobné stavy se však začnou objevovat nepravidelně, ve chvílích, kdy to nečekáte…
„Asi mám nádor na mozku,” napadne vás. Na jednu stranu víte, že tomu tak zřejmě není, jenže co se to děje? Nechápete. Nevíte, co dělat. Obáváte se každé další minuty, hodiny. Už dále nechcete zažívat ty divné ataky. Začínáte být nesví, podráždění, vyčerpaní, pocit beznaděje je stále silnější.
Začínáte se bát vycházet z domu. Straníte se společnosti. Ani ve snu by vás zřejmě nenapadla spojitost s psychickými potížemi.
Úzkost. Čím dál tím častěji se objevuje v dospělé i dětské populaci. Úzkostné poruchy postihují 25–30 % celkové populace vyspělého světa. Poslední dobou je úzkostná porucha označována za epidemii 21. století.
Když přirozenost přeroste v existenční potíž
Úzkost je v podstatě normální reakce na strach. Strach je prvotní emoce, která nás může přepadnout.
„Každý máme strach. Jen nesmí trvat dlouho, být častý a zaměstnávat naši mysl víc, než je zdrávo. Když je strach velmi intenzivní, může se překlopit v silnou úzkost až panickou reakci,“ vysvětluje terapeutka Anna Pašková z eft-terapeutka.cz, která má bohatou zkušenost nejen s lidmi trpícími úzkostmi a panickými atakami.
A dodává, že naše tělo pak reaguje různě. Někdo úzkost vnímá jako bušení srdce, problém s dýcháním, pocit dušení, pocení nebo paralýzy celého těla. Úzkost není nemoc a nedá se na ni zemřít. Bohužel se ale neumíme sami se situací vyrovnat, často nám přijde zbytečné se někomu svěřit a své problémy sdílet. Lidé si myslí, že „věc“ zvládnou sami, ale většinou nakonec musí vyhledat pomoc, neboť samotné úzkostné pocity jsou velmi silné a tíživé.
Nejen proti úzkostem existuje nespočet bylinek, co dokážou nepříjemné psychické potíže zmírnit. Jedná se například o meduňku, třezalku (ta se nesmí kombinovat s antidepresivy), mučenku, kozlík, šišák bajkalský atd.
Odhoďte ostych a předsudky
A právě ostych vyhledat pomoc bývá v tomto ohledu klíčový. Stále v našich končinách totiž převládá stereotypní vnímání bolestí duše. Navíc není příliš lichotivé říkat, že jdete do blázince či šaškárny, jak se mnohdy specializovaným místům říká. Jenže ať už jde o úzkosti, deprese, výrazné změny nálad, či podezření, že s námi celkově není něco v pořádku, čas je v tomto ohledu směrodatný.
Osm fyzických příznaků úzkosti. Bušení srdce, teplota i brnění nohou |
„Na začínající úzkost dobře funguje psychoterapie, třeba emoční psychologie metody EFT, která s úzkostí umí velmi dobře pracovat. Pokud se dotyčný není schopen soustředit na práci, nezvládá každodenní úkoly, je na místě vyhledat péči psychiatra. K tomu je ale dobré začít i s terapií. Mohou být nasazena také antidepresiva, pokud je úzkost spolu s panikou už tak silná, že člověk přestane spát, má zahlcenou hlavu jen negativními myšlenkami, které mu berou sílu a radost ze života,” nastiňuje problematiku silných úzkostí Anna Pašková.
Právě zmíněná antidepresiva jsou ale dalším pomyslným bubákem. Lidé nechtějí být jako „oživlé mrtvoly” bez emocí. Bohužel, negativní fámy se nevyhýbají ani lékům, co mohou pomoci. Antidepresiva jsou však pouze náplast na momentální „zranění“, neřeší příčinu problému.
„Léčbu, ať už cestou terapie, nebo léků, je třeba vyhledat dřív než bude pozdě a z úzkosti se vyklube fóbie, obsedantní porucha apod. Poslouchejte své tělo, vnímejte své pocity a odpočívejte. Dodržujte pravidelný spánek a zdravý životní styl. Obklopujte se lidmi, kteří vás podporují. Mějte své koníčky a záliby, které vás nabijí potřebnou energií. Tím vším dokážete předejít nejen silnému pocitu úzkosti, ale i dalším duševním nepříjemnostem,” doporučuje Anna Pašková.
