Stojím ve startovním špalíru, připadám si divně. Na sobě mám minimálně o jednu vrstvu oblečení víc než ostatní. Ne, že by byla venku taková zima, ale mně prostě zima je. Tohle inkriminované ráno jsem se totiž probudil s mužskou smrtelnou chorobou – rýmou jako trám. Hned od startu tedy řeším taktiku dýchání. Zda je lepší popotahovat, smrkat nebo nedýchat vůbec, což mi přijde nejpohodlnější, ale nevydržím to dlouho.
Když na prvním kilometru již po sté vytahuji svůj kapesník velikosti přehozu na dvoulůžko, rezignuji na dnešní 17 kilometrovou trať a volím kratší variantu závodu s délkou devět kilometrů. Variantu, kterou pořadatel Salomon Trail Running Cupu chytře vymyslel právě pro chvíle jako tyto. Daní za kratší vzdálenost je nulový bodový zisk do celého seriálu.
Salomon Trail Running Cup 2015
Ostatní informace najdete na stránkách organizátora www.strc.cz |
Prvních pět kilometrů je pro obě varianty totožné. Jde o drsné stoupání na Ještěd. Příkré cesty přes kameny a kořeny jsou vždy jen na krátko proloženy běhatelným úsekem. Ve třetině stoupání se z lesa vyloupnou skokanské můstky. Naštěstí pro dnešek jsme jejich prudkého stoupání ušetřeni. Cesta nás vede dokola, s nádherným výhledem na místní dominantu ještědského vysílače. Hned následující lesní odbočka ale ukazuje místní lesní trailové peklo. Kořeny jsou snad všude. Vykotlané, na povrchu a dokonce bych přísahal, že jsem o ně zakopl v úrovni kolen. Ještě že tímto úsekem trasa jen stoupá. Opak by byl dnes jistě nad mé síly. Z koloritu smrkání a kyslíkového dluhu mě vytrhává až pořadatel, ukazující těsně pod vrcholem cestu přes místní asfaltku.
To už chytré hodinky napovídají, že pátý kilometr není daleko. Výškoměr se také přehoupl přes magických 1000 m n. m. Keře ustupují a odkrývají úchvatnou podívanou na architektonický skvost v podobě rotačního hyperboloidu. Rychlé obkroužení po kamenitém ochozu a hurá zase dolů. Kus asfaltové cesty je poslední část společné trasy obou délek závodu. U občerstvovačky na šestém kilometru se definitivně dělíme. Většina samozřejmě běží delší variantu, ale i tak za sebou v seběhu slyším kroky. Pro zpestření občas trochu pouštím nohy do rychlosti a poprvé si dnes užívám svůj tréninkový dril. Cesta ještě více klesá a tím se definitivně odpoutávám od kroků za mnou. Užívám si výhledy, nohy nechávám běžet a jen tak si pro sebe rekapituluji, proč vlastně neběžím dlouhou variantu. Hned jak se cesta narovná, dá mi můj dech moc dobře vědět ten důvod. Holt dnes mému výkonu vládne rýma. Cesta je to tady ale parádní. Šipky nás vedou přes kameny opět prudce dolů. Žádné velké záludnosti, technická obtížnost je tak akorát, aby to nenudilo, ale zas ne tak, abych měl strach o své kotníky.
Ještěd STRC 2015 |
Když kouknu na hodinky, trochu se zděsím, že vidím desátý kilometr. Ale trasa je to tak hezká, že mi to ani trochu nevadí. Lesem už se ale vine hlas moderátora, cíl je na doslech. Přidám tedy do kroku. Lehké klesání mi pomáhá nabrat rychlost a už vidím cíl. Dechem nestačím. Ale už jen tři, čtyři rychlé kroky... Cílovou pásku protínám v čase 1:07:24. V cíli organizátorům děkuji za krásnou trasu a především za možnost vybrat si. Dnes by byla delší varianta nad mé síly!
