Po převozu do nemocnice lékaři zjistili těžké krvácení do mozku, posunutý obratel, poraněné plíce a frakturu žeber. Zranění vypadala jako neslučitelná se životem, ale já to přežil.
Rok jsem chodil po rehabilitačních ústavech, starala se o mě máma se starší sestrou. Rozbil se nám celý svět. Ségra se s tím těžce vyrovnávala, měli jsme hodně blízký vztah, podporovali jsme se navzájem.
Nehoda měla závažné následky
Z nehody jsem vyšel s částečným ochrnutím pravé strany těla, mám potíže s krátkodobou pamětí a vadu řeči. Jakákoli komunikace je pro mě hodně náročná.
Můj boj s nemocíČlánek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci. |
Před pěti lety se u mě navíc objevila epilepsie. Záchvaty se projevovaly kolapsy, které díky vhodné medikaci postupně odezněly. Naštěstí jsem se dostal do Motola k paní doktorce Zárubové, té vděčím za mnohé. Beru léky, které fungují, a epileptické záchvaty už prakticky nemám.
Snažím se, i když mi ubývají síly
Navštěvuju učiliště pro pacienty s vícečetným postižením a pracuju s keramikou. Lyžování, fotbalu i tenisu jsem se musel vzdát. Chodím na procházky. Dokonce ujdu i dvacet kilometrů!
Je to ale náročné, ubývá mi svalová hmota a zakopávám. Postupně tak ztrácím i poslední možnost pohybu. Pomoci by mi mohl speciální přístroj WalkAide, který elektricky stimuluje podkolenní nerv na pravé noze. Jakmile člověk nakročí, přístroj sepne nerv, což zabrání zakopnutí, a pacient může pokračovat v normální chůzi.
Chci věřit, že budu chodit, i když mi ubývají síly. Jsem ještě mladý a tak to nemůžu vzdát.
