I přesto se činnost nemocného srdce zlepšila.
První stovky pacientů ve světě z toho první desítky i u nás - podstoupily terapii, která by mohla znamenat převrat v medicíně. Lékaři jim po těžkém infarktu či poranění míchy implantovali kmenové buňky z jejich vlastní kostní dřeně.
Mnohé předchozí pokusy na zvířatech ukázaly, že dosud nezralé kmenové buňky putují na místo poškození a zde se mění v buňky nemocné tkáně - srdeční, nervové či jiné. Opravují tak poškozenou tkáň nebo podporují její obnovu.
Poslední výzkumy na myších však tyto výsledky nepotvrdily. Znamená to návrat od lidí zpět k myším, z nemocnic zpět do vědeckých laboratoří?
Kam putují buňky?
Leora Balsamová spolu s Robertem Robbinsem ze Stanfordovy univerzity při svých pokusech vpravili kmenové buňky kostní dřeně do srdečního svalu 23 myší, u kterých předtím vyvolali srdeční infarkt.
Vědci kmenové buňky také označili zeleným fluorescenčním proteinem, aby mohli snadno poznat, co se s nimi v myších organismech děje. Krvetvorné buňky se skutečně v srdci "zabydlely", ale nepřeměnily se podle očekávání v srdeční. Po třiceti dnech už dokonce ze srdce zmizely.
Výzkumná skupina Lorena Fielda z lékařské fakulty v americké Indianapolis potvrdila totéž. I v tomto případě sledovali vědci označené kmenové buňky - tentokrát s jedním pozměněným genem. Ani ony se nezměnily poté, co je vědci injekcí vpravili přímo do srdce, v požadovaný typ buněk.
Přestože implantované buňky myši nezachránily a některé umíraly stejně jako myši z neléčené skupiny, několika přesto srdeční sval lépe fungoval. Ukázalo se, že se kmenové buňky nemění ve svalovou srdeční tkáň, ale vytvářejí nové cévy, které umožňují lepší prokrvení a funkci tohoto orgánu.
Tímto způsobem tedy mohou i dospělé kmenové buňky znamenat přínos v léčbě poškozeného srdce, komentuje výsledky experimentů Nature, ale výzkum bude trvat patrně déle, než jsme mysleli.
Není pokus jako pokus
První pacient v České republice dostal kmenové buňky z vlastní kostní dřeně v červenci loňského roku ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze, na II. interní klinice, kterou vede profesor Michael Aschermann.
Od té doby lékaři v rámci klinické studie implantovali kmenové buňky v Praze ještě šesti pacientům s těžkým infarktem a dalších nejméně deset pacientů podstoupilo stejnou terapii ve Fakultní nemocnici v Brně a v brněnské Fakultní nemocnici svaté Anny.
"Víme, že jsme se pustili na nejisté pole, ale víme také jistě, že naši první pacienti si vedou velmi dobře," říká o dosavadních výsledcích terapie přednosta II. interní kliniky Michael Aschermann. "Nevíme proč, v tuto chvíli nemůžeme všechno přičítat buňkám, ale je tomu tak. I poslední vyšetření u prvních pacientů ukazují, že se funkce srdečního svalu zlepšila."
Profesor Aschermann dodává, že z důvodů naprosté bezpečnosti zatím podávají lékaři buňky kostní dřeně bez jakýchkoliv úprav. Ze stejných důvodů je nelze zatím ani nijak označovat, a tudíž ani přímo sledovat. Sám však zrovna nedávno odeslal do odborného tisku článek s pozvednutým ukazovákem: "Musíme být nesmírně opatrní a realističtí. Není vůbec jisté, že výsledky budou jednoznačně pozitivní a že to bude fungovat."
Nicméně poslední zprávy z Nature přednostovi Aschermannovi vrásky nedělají. Připomíná, že za poslední rok bylo v odborných časopisech článků o kmenových buňkách desítky, a rozhodně více než polovina z nich má výsledky kladné.
"Existuje mnoho typů kmenových buněk a jen jeden z nich vstříkli američtí vědci do srdečního svalu myším - odlišný, než jaký používají čeští lékaři. Jiný typ buněk, jiný organismus - a výsledky mohou být zcela rozdílné," dodává Aschermann.
Připomíná jiný pokus, při němž se zase v srdeční buňky přetvořilo 68 procent kmenových buněk. Sto procent to nebylo mj. proto, že do srdce myší s jeho vysokou frekvencí je těžké buňky vůbec na správné místo vpravit.
"Rozporuplné výsledky budou v medicíně a vědě vždy existovat," dodává i biolog Josef Fulka jr. z Centra buněčné terapie a tkáňových náhrad. "Zná to každý, kdo po sobě chtěl opakovat již publikovaný pokus."
Fulka připomíná velkou citlivost biologického materiálu, rozdílné podmínky různých pracovišť. Chování kmenových buněk vždy ovlivňuje jejich původ, orgán, do něhož jsou přenášeny i manipulace před přenosem.
Člověk není myš
Vždy existují i rozdíly mezi živočišnými druhy, zde mezi myší a člověkem, shodují se Fulka s Aschermannem. "Nicméně nedávno zveřejněné studie v časopise Lancet naznačují určité problémy i u lidí," připomíná Josef Fulka jr. U některých pacientů došlo ke zlepšení, u dalších se vyskytly určité komplikace, a tak byla studie pozastavena.
U nás však - v Evropě už jen v Německu a Nizozemsku - již probíhají klinické studie. Jedna v Praze, druhá v Brně. Podání kmenových buněk kostní dřeně totiž lékaři považují za jednoznačně bezpečnou terapii bez vedlejších účinků či zdravotních rizik. Transplantace kostní dřeně je totiž postup již desítky let používaný a ověřený při léčbě nádorů.
Kardiologové z Všeobecné fakultní nemocnice spolu s nemocnicí na Vinohradech hodlají v první fázi podat kmenové buňky dvaceti pacientům s těžkým poškozením srdce a zároveň sledovat stejný počet pacientů v kontrolní skupině. "Pak teprve můžeme vyhodnotit výsledky a říci, zda pokračovat dál," dodává Aschermann.
Pro srovnání - v německém Düsseldorfu již skončili studii na 60 pacientech a po půl roce vycházejí výsledky jednoznačně příznivě. "Proč přestat na základě jednoho článku," namítá profesor Aschermann, "když víme, že nemůžeme uškodit a humánní výzkum zatím ukazuje, že to funguje?"
A proto nepovažuje za nepříznivou ani zprávu z Nature. "Mechanismů, které kmenové buňky nastartují, je podle všeho více - vytvářejí v srdci nové cévy, podporují lepší prokrvení svalu, patrně také nabudí srdeční tkáň k produkci látek, které pomáhají její obnově."
Zastavit? Zpomalit?
V Nature však čteme: Rozpory, které provázejí užití kmenových buněk ve výzkumu, znamenají, že nemohou být používány v klinických studiích, přinejmenším v nejbližší době. "Určitě to jako neúspěch nevidím," namítá však Josef Fulka jr.. Dodává, že se jistě brzy objeví další studie, které přinesou zase zcela protichůdné výsledky. (A nejnovější Science už zase ukazuje snímky infarktem poškozeného - a buněčnou terapií zaceleného prasečího srdce.)
Práce z Nature a Lancetu podle něj však určitě zpomalí provádění klinických studií. Povedou i k větší opatrnosti - přesto, že se stav řady pacientů po transplantaci buněk zlepšil. "Je třeba dělat další pokusy na zvířatech, třeba na člověku podobnějším praseti," soudí Fulka.
Publikované výsledky však podle něj naznačují větší perspektivu embryonálních kmenových buněk a terapeutického přenosu jader. "Jsou zcela jistě nadějnější," připouští i kardiolog Aschermann. Odhaduje však, že použití u člověka potrvá jistě nejméně deset let.
Obavy plynou zejména z rizika nádorů. Sklony nezralých embryonálních buněk k nekontrolovanému bujení se již projevily u zvířecích pokusů. Vědci však již tuší, co s tím. "Pomoci mohou sebevražedné geny," tvrdí Fulka.
Buňka s tzv. sebevražedným genem je citlivá k určité látce. Je třeba ustavit populace kmenových buněk, do kterých vědci tento gen stabilně vnesli. Začaly-li by se přenesené embryonální buňky nekontrolovatelně dělit, podala by se pacientovi příslušná látka a buňky se sebevražedným genem by to zničilo. "Jednoduché to není, je nutné udělat ještě mnoho pokusů na modelových zvířatech. Ty nám ukážou nejvhodnější postup," dodává Fulka.
