Sex a erotika jsou prakticky všude kolem nás. Vidí je i zcela malé děti, které se ptají: „Mami, proč je ta paní na obrázku nahatá?“ Jenže v mnoha rodinách jako by byl sex stále tabu a je neochota nebo stud na toto téma s předškolními a náctiletými dětmi mluvit. Není to samozřejmě jednoduché, ale podle odborníků tento problém mlčením a odsouváním nezmizí. Naopak nabobtná.
Nevloží-li se do sexuální východy jako první rodiče, děti minulosti získaly informace od kamarádů, ty dnešní bohužel z internetu, což může mít velmi negativní následky. Podle primářky sexuologického oddělení Fakultní nemocnice Brno Petry Sejbalové dnešní děti sledují internetovou pornografii mnohdy už od deseti let. Dokážou vymazat historii internetového prohlížeče tak, aby rodiče na nic nepřišli. Děti jsou v ovládání internetu mnohdy zdatnější, než si myslíme.
„Častým problémem je, že si myslí, že to, co vidí na internetu, je to, jak se lidé v sexu běžně chovají,“ říká Sejbalová. „Měla jsem v ordinaci 22letého panice, který nebyl schopen navázat vztah ani sex s živou dívkou, protože předpokládal, že se dívka nebo mladá žena bude chovat jako pornoherečky z netu.“
Přirozená součást života
Proč by tedy měli o sexu mluvit se svými dětmi především rodiče? „V první řadě proto, že jde o naprosto přirozenou součást života. Je součást všeobecného vzdělání, které by si dítě mělo odnést primárně z rodiny,“ zdůrazňuje doktorka Jana Martincová, autorka trojice knížek sexuálních výchov pro nejmenší i náctileté.
„Sexuální výchova, ač se tak tváří, není vůbec jenom o sexu. Naopak, základem je zdravotní problematika, tedy co se děje s tělem, jak funguje. A s tím související psychologická část, tedy vztahy s opačným pohlavím, jak je navázat a jak to v nich chodí. A právě v tomto může dítě mnohé načerpat z pouhého sdílení hodnot v rodině,“ připomíná Martincová. Hlavním výstupem sexuální výchovy by měl být správný výběr životního partnera, což je základem šťastného, spokojeného a úspěšného rodinného života.
Dodává, že má doma pubertálního chlapce. A právě on se stal impulsem pro to, aby napsala knihu pro kluky. Její syn ji dokonce „musel“ přečíst. Doktorka Martincová mu ji totiž dala ke korekturám, tedy hlavně k úpravě dialogů teenagerů, ale také hledání překlepů či pravopisných chyb před vytištěním. „Překvapilo mě, že jí dal přednost před učením, a to v době, kdy byla ještě v textové podobě bez obrázků,“ konstatuje s úsměvem.
Mnoho dětí ovšem získává informace především z internetu, sociálních sítí. Jenže dítě nemusí poznat, které informace jsou ty správné a pravdivé. Podle primářky Sejbalové paradoxně z internetu znají spíše neobvyklé až patologické druhy sexu. Na sexuologických besedách se jí ptají na druhy sexuálních deviací, ale už třeba nevědí, jak dlouho trvá menstruační cyklus u dívek, nebo neznají nejvhodnější antikoncepci pro mladistvé.
„Nevím, jestli má dnes rodič vůbec šanci internet předstihnout. Určitě by měl dítěti vytvořit vůči němu informační protiváhu, údaje z internetu uvést na pravou míru,“ říká primářka Sejbalová a její kolegyně Jana Martincová dodává: „U svých dětí upřednostňuji kvalitní, nezkreslené informace, kdy budou sexualitu vnímat bez jakékoliv tabuizace a také získají zdravý a sebevědomý vztah ke svému tělu. Doufám, že díky tomu budou jednou k sexu přistupovat odpovědně, vyhnou se rizikovému chování. Budou vědět, že o sexu se s partnerem i dětmi mluví, ale na druhou stranu jej budou vnímat jako intimní téma, které nepatří na veřejnost, zachovají si takový ten zdravý přirozený stud.“
Kdy začít mluvit
Pak je tu samozřejmě ona kardinální otázka: kdy s dětmi začít se sexuální výchovou? Patrně žádný ze skutečných odborníků vám přesný věk neřekne. Je to hodně individuální otázka.
Počátky zájmu ze strany dětí podle Martincové přichází ve dvou a v pěti letech. První otázka „jak jsem se tady ocitl“ obvykle zaznívá už ve dvou letech. Detailnější odpověď, jak se „tatínkova buněčka dostane mamince do bříška“, žádají děti poprvé okolo pěti let.
„Nemá cenu děti zahlcovat podrobnostmi, o které se zatím nezajímají. Pamatuji případ tatínka, který v dobré víře svou čtyřletou dceru sexuálně vychovával s knihou, která patřila pro 13leté dívky a holčička z toho byla zděšena,“ vzpomíná sexuoložka Petra Sejbalová.
Každé dítě duševně i fyzicky dospívá jinak, takže pro knížku pro náctileté slečny někdy přicházejí i maminky devítiletých děvčat. V jiné rodině by se ovšem na takovou publikaci mohla divně dívat i třináctiletá slečna.
„Čili bych to nechala na individuálním vývoji a potřebách dětí. Hlavně nechat děti se přirozeně ptát a neodbýt jejich první otázky. Pokud se odpovědi nedozví doma, budou hledat jinde,“ vysvětluje Jana Martincová.
Podle ní je důležité, aby sexualita nebylo tabuizované téma. Manželé, partneři by zároveň měli umět o sexu mluvit. Jenže někteří nevědí třeba ani to, jestli slovo vagina už náhodou není vulgární. „To se už raději pustí do vysvětlování matematiky,“ říká sexuoložka. „Také se rodiče mohou bát, že se před dítětem ztrapní. A v neposlední řadě také až příliš spoléhají na školu.“
Důraz na praktické věci
Doktorka Jana Martinová zdůrazňuje, že rodiče by se měli zaměřit v sexuální výchově především na praktické věci: vysvětlovat dětem změny v těle, jak neonemocnět, jak neotěhotnět, nebo jak se ve vztahu nenechat manipulovat.
„Z dotazů, které nám chodily, byl nejčastější: Mohu být těhotná?, tedy beznadějné situace párů po nechráněném styku. Přitom jde při objasňování o jednoduchý příběh: Každý měsíc dozraje v jednom z vaječníků ženy vajíčko a uvolní se z něho. Uvolňuje se uprostřed cyklu, čili v polovině mezi dvěma krváceními – menstruacemi. Když se toto zralé, uvolněné vajíčko potká se spermií, dojde k otěhotnění. Na to můžeme nabalovat další, detailnější informace,“ říká Martincová.
Druhým okruhem dotazů je hormonální antikoncepce, kde doktorku stále překvapují základní neznalosti. „Dokonce se nás slečny ptají, zda hormonální antikoncepce funguje i po vysazení. Totéž platí u pilulky PO a interrupci, které, bohužel, některé slečny používají jako běžnou antikoncepci. V dotazech nejsou výjimkou ani situace nechráněného pohlavního styku pátý den po interrupci. Také mě překvapilo množství dotazů s prasklým kondomem, kdy ani jeden z páru nezná základní mechanizmus použití, ani není ochoten si přečíst návod,“ dodává doktorka Jana Martincová.