V minulých dnech, nedaleko města Thetford v Anglii byla připravena početná výprava českých reprezentantů hájit barvy naší země. Právě v této části anglických lesů se konalo mistrovství Evropy v mushingu pro rok 2016. Rovinatý profil tratě i ideálně tvrdý a travnatý povrch už na první pohled vypovídaly o vysokých průměrných rychlostech. Bylo jasné, že zástupci evropských zemí se svými psími svěřenci budou předvádět dechberoucí výkony. Tak se i stalo. Na trati dlouhé 5,1 kilometrů padaly neuvěřitelné časy.
IFSS European Championships 2016 Thetford GB
|
Štěpánkové cinklo zlato. Dvakrát
Mezi naše stálé zástupce pravidelně vozící medaile z velkých akcí patří neodmyslitelně Martina Štěpánková. Pro tuto závodnici je jedna kategorie neuspokojujícím zážitkem a tak startovala jak v canicrossu (běžec se psem) tak i ve scooteringu (pes s koloběžkou). Stejně tak jako z nedávného říjnového šampionátu v Novém Městě na Moravě si i odtud odvážela z obou kategorií zlaté medaile. Jak už je u ní zvykem, podala po oba dny vyrovnané výkony a nedala tak šanci naší druhé zástupkyni v canicrossu žen, Kateřině Bluchové. Ta tak se svým mladým psem vybojovala v Anglii stříbrnou medaili.
Sádra mladou naději nezastavila
Velice mile překvapila v juniorské kategorii Zuzana Jílková. Její výkon se sádrou na ruce byl obdivuhodný. Přes tento handicap dokázala ukořistit ten nejcennější kov. „Se zlomeným malíčkem v sádře se mi běželo velmi špatně. Na startu jsem musela držet svého psa levou rukou, což nebylo s ohledem na jeho sílu moc příjemné. Při běhu mi v těchto prstech brnělo a nejhorší byla ta bolest. Nakonec to můj výkon neomezilo natolik, abych nemohla vyhrát,“ okomentovala svůj boj se zdravotním omezením Zuzka Jílková.
Fenka Abby sbírá první zkušenosti a kasírovala i medaili
Pavel Červenka, náš jediný mužský zástupce v canicrossové kategorii, by se dal prohlásit největším bojovníkem šampionátu. Tento sympatický mladík dokáže svoji mladou fenu připravit na závod tak dokonale, že kolikrát sám nestačí jejímu tempu. Pevná vůle a touha odměnit svého čtyřnohého svěřence cenným kovem jej vede téměř k fyzickému kolapsu v cíli. Není se čemu divit. Průměrná rychlost okolo 24 kilometrů v hodině je na trati o vzdálenosti 5,1 kilometrů neuvěřitelným výkonem a ten mu také zajistil bronzovou medaili. „Pro mne jako pro člověka, který nestíhá natolik trénovat, jak by si představoval, byl tento závod velmi náročný. Trať, jak už bylo od začátku vidno, byla dosti rychlá a soupeři velmi kvalitní. S Abby jsme do toho dali maximum, což asi i v cíli bylo vidět. Užili jsme si to. Pro nás v tomto závodě bronzová medaile znamená velmi hodně. Závodíme krátce. Abbynka je mladá a ne tak zkušená. Bylo super dostat se na bednu,“ řekl Pavel, který si tak se svou skvělou fenou mohl připsat po předchozím zlatu z velkého šampionátu druhý cenný kov.
Ilustrační fotografie Pavla Červenky a jeho psa z dřívějších závodů
Česko je koloběžková velmoc - i ve spřežení se psem
Scooter, neboli koloběžka se psem je disciplínou na půli cesty mezi během a jízdou na kole. Nutno sdělit, že tato disciplína je nyní naprosto pod vládou českých závodníků. Není se čemu divit. Máme v České republice nejen skvělé jezdce, psy, ale také několik významných výrobců koloběžek. Velký souboj se čekal v mužské kategorii scooter s jedním psem a to mezi Václavem Vančurou, vítězem z ME ve Vysočina aréně a druhým Michalem Ženíškem. Souboj to byl dramatický. Po prvním dni se zdálo, že Václav má dobře našlápnuto k triumfu. Druhý den závodu jel riskantní jízdu, která ho dovedla místo k vítězství mezi přilehlé stromy závodní tratě. Drobné odřeniny a pohmožděniny mu dovolily závod dokončit. Bral tak ale druhé místo právě za Michalem Ženíškem. Ten totiž předvedl se svým psem Kvapem velice rychlou a profesorskou jízdu.
Zeptal jsem se Michala, jaký to byl pocit vyhrát ME a tak trochu vrátit Vaškovi porážku z šampionátu v Novém Městě na Moravě: „Vyhrát je vždy super. Slyšet hymnu na stupni nejvyšším ještě lepší. Porážka hlavního rivala je dobrá odplata, ale nic to nemění na tom, že jsme kamarádi. Kolikrát spolu řešíme stroje, materiál i psy. Na trati si ale nedarujeme ani vteřinu.“
Přidejte ještě jednoho psa a adrenalin i další cenný kov jsou na světě
Kategorie koloběžka se dvěma psy je už kategorií s patřičným nádechem adrenalinu. Dobře natrénovaní psi se dokáží postarat o parádní svezení. Pro slabší jezdce, kteří nemají dobře zvládnutou techniku jízdy, může být taková jízda spíše noční můrou a mnohdy to může skončit i nepříjemným pádem. Naše dvě zástupkyně Marie Ševelová a Veronika Navrátilová k nim ale rozhodně nepatří. Jejich psi jsou dokonale připraveni a i ony samotné mají dostatek jízdních zkušeností. Ve výsledkové listině to vypadalo, jako by byl vypsán závod opět pro Českou republiku. Maruška Ševelová neměla po oba dva dny žádného konkurenta. První den si vyjela tak dostatečný náskok, že druhý den mohla výrazně zvolnit a dojet si i tak pro zlatou medaili. „Trať se mi moc líbila. Byla bezpečná, příjemný povrch pro pejsky, rovina a pár výživných zatáček. Povedlo se nám první den vyjet velký náskok. Druhý den bylo jasno. Neblbnout, jet opatrně a nespadnout. To se povedlo. Máme splněno a jsme mistři Evropy,“ popsala svůj zážitek Maruška.
Veronika Navrátilová v boji o stříbrnou medaili
Veronika Navrátilová svoji stříbrnou medaili tak jasnou neměla. Po prvním dni byla na průběžném třetím místě. Druhý den ale zabojovala a tak se na stupně vítězů postavila hned vedle Marie. „Nemožné se pro nás stalo skutečností. Moje nejlepší holky (feny ESP - evropského saňového psa) nás dovezly pro stříbro. Ani v nejtajnějším snu jsem nedoufala, že i v jejich šesti letech za sebou necháme na závodě ME tolik zvučných jmen,“ nechala se nadšeně slyšet Veronika.
Na stupních tak opět zněla česká hymna a to hned pro naše dvě zástupkyně.
Tabulka celkově posbíraných cenných kovů
V tomto závodě byly také hojně zastoupeny kategorie závodníků se spřežením. České barvy zde hájili Dagmara Nešněrová, Jirka Mencák a Ivo Vacke. Jeli v kategorii se čtyřmi psy (speciální vozík s jezdcem je ve spřežení čtyř psů, pozn. red.). V tomto případě jsme českou hymnu za první místo hrát neslyšeli. Přesto se bylo na co dívat a pohled pro české oči to byl velice příjemný. Dáše se podařilo načasovat formu svých čtyřnohých svěřenců. Sedl jim profil a vzdálenost tratě a Dáša tak dovedla své spřežení na krásné druhé místo, před Jirkou Mencákem. Jirkovo spřežení, složené z mladých ročních psů, mělo vzhledem k svému věku minimum zkušeností - i tak předvedli skvělý výkon a domů si vezli bronz.
Česká výprava byla početná. Ne všichni mohli dosáhnout na medaile. Jednalo se ale o skvělý kolektiv, který se jako celek postaral o triumf českých barev a o celkové prvenství v počtu získaných medailí před skandinávskými zeměmi Norskem a Švédskem. U nich je tento sport na vysoké úrovni a užívá si obecné popularity. I u nás v České republice je snad díky silné základně a skvělým výsledkům na evropských a světových šampionátech skvěle nakročeno k jeho zpopularizování.
V Evropě působí dvě organizace pořádající světové šampionáty. Jednou z nich je ECF - European canicross federation, která pořádá pouze mistrovství Evropy a to v individuálních kategoríích jako cannicross, bikejoring a scootering. Tato organizace letos na podzim pořádala právě u nás ME v Novém městě na Moravě. Druhou organizací je IFSS - Internacional federation of sleddogs sport - ta se především odlišuje tím, že kromě individuálních disciplín zastřešuje i psí spřežení. Jednou za dva roky pořádá Mistrovství Evropy a v roce mezi tím jako jediná pořádá Mistrovství světa, které se střídá po různých kontinentech. Letos byl právě ten rok, kdy se pořádalo ME a právě v Anglii, z kterého jste si mohli přečíst reportáž. |
