Co nám teče z kohoutku? Možná to překvapí, ale je to čistá, nezávadná voda s vyváženým poměrem chemických látek. Třeba vápníku a hořčíku. Hned na začátku bychom se měli pokusit vyvrátit mýtus, že kohoutková voda je koktejlem chemikálií, který způsobuje pomalou, plíživou a bolestivou smrt. Její definice je zakotvena v zákoně a vyhlášce ministerstva zemědělství a zákon stanovuje také přísná kritéria kontroly jakosti pitné vody a maximální přípustná množství jednotlivých látek. Pokud se voda „nevejde“ do zákonem daných tabulek, nesmí být označena jako pitná.
„Kohoutková voda u nás je podrobována pravidelným testům a její složení je jasně dané zdravotnickými a hygienickými organizacemi a normami. Některé normy a požadavky pro kvalitu kohoutkové vody jsou dokonce přísnější než pro vodu balenou. Podle mnoha nezávislých testů byla potvrzena vysoká kvalita a zdravotní nezávadnost kohoutkové vody v Česku. Kvalita vody se měří přímo z kohoutků konečného zákazníka, ne v místě čističek vod, tudíž i z tohoto důvodu její pití doporučuji,“ říká odborník na výživu Tomáš Kříž.
Z tohoto hlediska se tedy nemusíme bát „kohoutkovky“ napít, natož z ní vařit. Někde jste možná slyšeli, že v pitné vodě z vodovodní sítě plavou různé nepěkné příměsi – třeba těžké kovy jako olovo nebo měď. Něco pravdy na tom je, nicméně jejich koncentrace ve vodě je jednak velice nepatrná, jednak třeba měď je v malém množství tělu dokonce prospěšná. Obsah olova může být zvýšen v domech se starým olověným potrubím z 30. až 50. let. Zjistěte si proto, jak na tom doma jste. Těžké kovy pak z vody téměř odstraníte filtrem (a je jedno, zvolíte-li průtokový na kohoutek, nebo třeba filtrační konvici).
Ti z vás, kteří pijí z vodovodu denně a ve velké míře, už možná filtr zkusili a zjistili podstatnou věc: přefiltrovaná voda má výrazně lepší chuť a kvalitnější je třeba i čaj z ní uvařený (netvoří podivnou pěnu ani duhové škraloupy na hladině a je světlejší a průzračnější i po delší době). Podle Tomáše Kříže jsou filtry především módní záležitostí, těm kvalitním ale nelze upřít schopnost udělat z nepříliš chutné chlorované vody nápoj, který nebudeme pít jen v případě, že dojdou minerálky.
S čím vším filtry (ne)zatočí?
Filtry zbavují vodu její přechodné tvrdosti, která způsobuje změnu chuti i vzhledu čaje nebo usazování vodního kamene v konvici. Kromě toho filtry čistí vodu od většiny chloru a jeho organických sloučenin, jejichž množství ve vodě sice není zdraví ohrožující, ale kazí chuť vody. Chuť a vůni vody zlepší, necháme-li ji odstát, nebo rychleji a pohodlněji použití filtru. Ten navíc minimalizuje i další ve vodě nechtěné látky, jako jsou zmíněné těžké kovy a dusičnany, které jsou také věčným argumentem v debatách o vhodnosti pití vody z kohoutku. My, běžní smrtelníci, sice moc nevíme, co to vlastně je a jak nám to škodí, ale za ta léta jsme se tak nějak naučili, že to je něco nežádoucího.
Hodný zlý chlorChlor je do pitné (i užitkové) vody dávkován před jejím příchodem do vodovodní sítě a slouží jako dezinfekce, která dokáže bezpečně zabránit šíření chorob přenosných vodou, jako jsou např. cholera, břišní tyfus, úplavice, hepatitida A, dětská obrna a další. Jelikož ve vodě vydrží dlouho stabilní, můžeme si být jisti, že jeho účinky vydrží až k našemu kohoutku. Víceméně „kosmetická“ nepříjemnost může nastat až ve sklenici: nevábná vůně i chuť ale není způsobena chlorem samotným, ale jeho sloučeninami s ostatními látkami ve vodě, čímž může tvořit další zdraví neprospěšné látky. Chlor tedy není žádná lahůdka ani nic, co bychom měli zařadit do našich zdravých jídelníčků, ale rozhodně škodí méně, než třeba fekální bakterie, které bychom pili nebýt chloru. Jím ošetřená voda je tedy oním pověstným menším zlem, které lze ještě dále eliminovat filtrací. |
Koloběh dusíku je nicméně v přírodě přirozený už od pradávna, stejně jako jeho (nízký) obsah ve vodě. S používáním dusíkatých hnojiv se ale jeho koncentrace zvyšuje a dostává se i do zdrojů pitné vody. Potenciální nebezpečnost dusičnanů tkví ve faktu, že se v našem zažívacím traktu rozkládají na dusitany, reagující posléze s aminy, které se sem dostaly spolu s jídlem, léky či cigaretovým kouřem, a produkují karcinogenní nitrosaminy. Doporučené nezávadné množství dusičnanů v pitné vodě je 15 miligramů na litr (reálná hrozba by mohla nastat až po překročení 50 miligramů). Domácí filtry tuto koncentraci pak ještě snižují. Neumí to ale všechny, takže se při koupi vždy zeptejte, nebo si pečlivě přečtěte parametry. (Výrobci se s touto informací rádi pochlubí, určitě ji nepřehlédnete.) Ani sebelepší filtr ale není všemocný a neodstraní z vody všechny zmíněné látky až do posledního mikrogramu. Což je ale vlastně dobře.
Pozor na ochuzení vody, především při sportu
Co tedy pít teď v létě, kdy si organismus žádá více tekutin, nebo třeba při tělesné zátěži? „Kohoutková voda obsahuje mnoho rozpuštěných minerálních látek a dalších látek prospěšných našemu organismu. Především jsou to vápník a hořčík, dále pak fluoridy, jod, křemík, vanad a jiné,“ vypočítává Tomáš Kříž a dodává: „Pokud mluvíme o extrémních sportech nebo sportování v extrémním prostředí, sáhl bych po vodě bohaté na minerální látky. V případě běžné sportovní aktivity či závodů na krátké trasy či krátké časové úseky poslouží kohoutková voda i voda filtrovaná stejně.“
Zvláště při sportu, kdy přijde vhod svěží chladná voda bez zápachu či pachuti, filtr oceníme. Filtrací se ve vodě eliminuje také obsah dráždivých chemických látek, které by nám mohly sportovní aktivitu překazit třeba nepříjemným břichabolem, zároveň ale zachovává většinu látek prospěšných. Zde je namístě upozornit na filtrový mýtus, který říká, že domácí filtry zbavují vodu minerálních látek, jako jsou třeba hořčík a vápník. „Filtry by primárně neměly negativně ovlivnit hladinu biogenních a minerálních látek ve vodě. I když najdou se na trhu i takové – těm bych se vskutku vyhnul obloukem, neboť z vody s optimalizovaným složením udělají v podstatě vodu destilovanou, tedy zbavenou všech minerálních a dalších, pro tělo potřebných látek.“ Bohužel, právě jedna z u nás nejprodávanějších filtračních konvic dělá z vody ochuzenou tekutinu bez živin – a to především v oblastech, kde je voda už tak přirozeně méně tvrdá. Proto před koupí nikdy nezapomeňte pečlivě pročíst parametry výrobku a ideálně také nezávislé testy v časopisech.
TEST: V čem se dobře nosí voda?    |
Pokud nám teče z kohoutku tvrdá voda, tím lépe pro naše zdraví. Nejenže doplní do organismu zmíněné látky, které potřebujeme při sportu, ale je prospěšná i pro lenochy, kteří pohybu neholdují: vápník, hořčík a další minerály působí obecně příznivě na lidské zdraví. „Snižují výskyt kardiovaskulárních onemocnění či četnost neurologických obtíží ve stáří. Nadměrný příjem minerálních látek a jejich následné vylučování může sice vést ke vzniku kamenů v močovém ústrojí (ledviny, močovody či močový měchýř), k tomu by ale při dodržování správného pitného režimu nemělo dojít,“ vysvětluje Tomáš Kříž a jedním dechem vyvrací mýtus ucpaných cév a studených nohou, který někdy ve spojitosti s tvrdou vodou koluje: faktorů, které tyto obtíže způsobují, je mnoho – souvisí sice trochu i s pitným režimem, ale neznamená to, že nám pití tvrdé vody z kohoutku ucpe cévy. Pouze tvrdost vody tedy rozhodně není důvodem k její filtraci.
Kdy tedy filtr použít
Především tehdy, kdy je naše voda až příliš tvrdá nebo hodně „bohatá“ na chlor, který ji na chuti rozhodně nepřidá, což může být nepříjemné třeba právě při pití během sportování. Pro náš klid a klid našeho žaludku bychom měli filtrovat i v případech, nejsme-li si jisti kvalitou naší vody – třeba na dovolené nebo na chalupě, kde bereme vodu ze studny. Tady ale pozor, i samotní výrobci upozorňují, že běžné filtry nezbaví vodu bakterií, které se v soukromých studních bez speciálního filtru mohou vyskytovat. V obcích s vodovodem se samozřejmě bát nemusíme. „Pokud máte podezření, že je váš zdroj vody kontaminovaný, doporučuji raději konzumovat vodu balenou,“ radí expert. I tehdy je ale dobré si ověřit její původ a nekupovat cokoli, co vám přijde pod ruku: „Vlivem špatného skladování totiž často dochází ke změně povahy vody uvnitř láhve a ne vždy tak dostanete ´dokonalou čistotu a zdraví´ z přírody.“ Kvalita vody tak není zcela jistá a může vám v extrémních případech způsobit i trochu jiný druh běhání, než jste si plánovali…
A jak poznat, jakou voda vlastně z našeho kohoutku teče? Informace o kvalitě vody a její tvrdosti ve vašem regionu se dozvíte na příslušných úřadech, stránkách poskytovatele vodovodního řadu či na místní hygienické stanici. Celkový dohled nad kvalitou pitné vody zajišťuje Státní zdravotnický ústav, na jehož webových stránkách najdeme pravidelné zprávy o kvalitě vody. Pro bližší informace stačí zvednout telefon a zavolat na svoji spádovou hygienickou stanici nebo přímo poskytovateli. Pokud se vám její složení nebude zamlouvat (můžete porovnat s úplným zněním vyhlášky o pitné vodě na portálu ministerstva zemědělství, určitě si pořiďte filtr: budete mít klid a jistotu, že pijete tu nejlepší dostupnou kohoutkovou vodu.
Který filtr je nejlepší?Při výběru domácího filtru můžeme narazit na uhlíkové, iontové, chemické, pracující na principu reverzní osmózy a asi nejčastěji kombinované, které spojují některé nebo všechny typy. V souvislosti s filtrováním vody, pitným režimem a zdravým životním stylem doporučuje odborník na výživu Tomáš Kříž filtr uhlíkový: „Je nejrozšířenějším typem vodního filtru u nás. Filtry z aktivního uhlíku se využívají především pro odstranění chloru a jeho sloučenin, zápachů a chutí, zákalu i barvy či různých škodlivých organických látek z vody. Jedná se tak o nejpřirozenější čištění vody vůbec. Hodí se tak pro úpravu vody jak pro teplé, tak i studené nápoje a pokrmy z takto upravené vody vyrobené. Uhlíkové filtry jsou navíc velice nenáročné na svoji údržbu – je tedy jedno, zda jej budete mít v příruční lahvi, stolní konvici nebo našroubovaný na ústí vodovodního kohoutku. O důvod víc si pořídit právě filtr z aktivního uhlíku.“ Čistě uhlíkové filtry zaručují nejšetrnější způsob filtrace a navíc neochuzují vodu o prospěšné látky, jak to dělají třeba některé filtry na principu reverzní osmózy. Ať už si pořídíte konvici, láhev nebo průtokový filtr, vždy pravidelně kontrolujte, zda je stále funkční a není třeba ho vyměnit. Samozřejmostí by mělo být i pravidelné mytí konvice. |
Jakou obyčejně pijete vodu?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pátek 26. května 2017. Anketa je uzavřena.
