Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tv„Obezita je spojena s celo řadou komorbidit, včetně metabolických diabetů, zvýšených tuků v krvi, vysokého krevního tlaku, nádorů i demence. Ten problém je nejenom zdravotní, ale také ekonomický,“ říká lékařka.
Jsou na vině geny nebo cukr?
Podle docentky Brunerové jde o kombinaci: „Rodíme se s určitou potřebou uspokojovat mozková centra odměny. Někdo s větší, někdo s menší. Tyto receptory něčím obsadit musíme a záleží hodně na prostředí, čím to bude. Někdo je obsadí jídlem, někdo drogami, jiný třeba sportem,“ říká a doplňuje: „Bohužel žijeme v silně obezitogenním prostředí. Sáhnout po sladké tyčince je snazší než jít běhat.
Cukr podle diabetoložky funguje podobně jako droga: „Větší konzumace sacharidů nám prostřednictvím změn mediátorů v mozku, konkrétně například serotoninu, může zlepšit náladu. Existují studie, které ukazují, že větší příjem sacharidů prostřednictvím sekrece inzulinu mění nabídku aminokyselin na bariéře mezi mozkem a krví a tím zvyšují dostupnost serotoninu. A ten v nás způsobuje pocit štěstí,“ vysvětluje, jak naše tělesná chemická laboratoř funguje.
Za nejškodlivější považuje bílý rafinovaný cukr. Naopak přírodní sladidla docentka Brunerová nezatracuje: „Například stévii doporučujeme i diabetikům. Je nízkoenergetická a je to dobrá varianta, pokud si chce člověk cokoliv dosladit.“
Cukrovku druhého typu umíme vyléčit
Existuje několik typů cukrovky. Diabetes prvního typu je autoimunitní onemocnění. V takových případech je člověk doživotně odkázán na dodání externího inzulínu. Devadesát procent lidí, kteří v současnosti trpí cukrovkou, ovšem trpí diabetem druhého typu. V těchto případech hraje roli nejenom genetika, ale také faktory prostředí, jako jsou nezdravá strava, nedostatek pohybu a již zmiňovaná obezita. „Pokud se podaří v těchto případech redukce hmotnosti, můžeme opravdu cukrovku vyléčit,“ říká docentka Brunerová. Jednoduchá cesta to ale podle ní rozhodně není: „Vyžaduje to tvrdý řád. Vedle farmakoterapie je totiž nutné i režimové opatření.
Chceme po pacientech, aby se nějakým způsobem chovali, což se lehko řekne, ale většinou dosti špatně provede. Pacienti mají za sebou obvykle historii různých redukčních pokusů, které jsou třeba krátkodobě úspěšné, ale problém je dlouhodobé udržení.“ V ordinaci se tak podle svých slov potkává s pacienty, kteří za svůj život klidně mohli v součtu zhubnout a přibrat i sto kilo. „V takových případech se snažíme stavět jídelníček na základech toho, nač byl ten člověk zvyklý. Těžko donutíte někoho, kdo celý život jí uzeniny, aby byl vegetarián. Jde nám o to, aby změnu vydrželi co nejdéle, aby s ní byli komfortní a neměli pocit, že jsou znásilňováni.“
Zároveň ale přiznává, že pacientů, kteří se opravdu dlouhodobě snaží, je menšina. Na dotaz, zda to pro lékaře není frustrující, říká: „Pomoci můžeme jenom těm, kdo chtějí pomoci. Ze svého pohledu mám čisté svědomí. Pacienta informuji, dám mu léčbu, jakou by měl mít, ale je to jeho zdraví. Ty výsledky nejsou na nás, ale na pacientovi. Přestože si to někteří pacienti nemyslí.“
Káva chrání před řadou chorob
Docentka Brunerová zároveň upozorňuje, že není dobré se v úpravách jídelníčku řídit jenom trendy: „Vidíme, jak se doporučení stran příjmu různých potravin stále mění. Třeba jenom taková káva. Nejdříve byla zavrhovaná, pak zase doporučovaná. V oblasti dietologie dochází k dosti dramatickým zvratům, takže člověk by si především měl zachovat zdravý selský rozum a nepodléhat trendům.“
S nadsázkou také říká, že pokud by se radikálně snížila dostupnost rafinovaného cukru, byli by lékaři jejího oboru bez práce. Otázku, kdo podle ní z této současné situace finančně profituje, však raději nechává bez odpovědi: „Byznys to určitě je, ale kdo všechno z toho profituje, to bych možná nechala bez komentáře.“
V rozhovoru se dále věnuje i tématu únavy, které vždy s přicházejícím jarem nabývá na aktuálnosti. Vysvětluje, kdy je únava ještě normální a v jakých případech by už mohlo jít o indikátor nějaké vážnější nemoci.
