"Už teď se strašně těším, až poběžím další maraton v Praze," dodala třiadvacetiletá Monika Klušáková. Nadšená, ale unavená.
Do Chicagana slavný maraton Česká studentka se na chicagský maraton dostala po vítězství v soutěži iDNES.cz, do níž se přihlásily stovky zájemců všech věkových kategorií. Soutěž zaštítila společnost Nike. |
Monika měla za sebou náročný závod a v sobě obrovský zážitek. Ač zatím nikdy maraton neběžela, jen jednou v Praze poloviční vzdálenost, startovala v Chicagu na světoznámém podniku. Spolu s ní v Grant Parku vyráželo na předlouhou trať dalších padesát tisíc lidí.
Problémy s achilovkou, které Monice zkomplikovaly závěr přípravy, pominuly. V Chicagu zdravotní problémy neměla.
Závod startoval v chladném počasí. Ráno bylo kolem nuly, ale svítilo sluníčko, které postupně vzduch ohřálo až na sedm stupňů.
Nervozita zmizela až na startu
"Když jsem brzy ráno vylezla před hotel, šla mi od pusy pára. Byla kosa jako blázen," říká Monika. Vstávala brzy, hodně brzy. Protože byla celou noc nervózní, jestli svůj první maraton zvládne a zda dva měsíce intenzivních příprav nebyly zbytečné.
"Nemohla jsem vůbec dospat. V posteli už jsem se od dvou hodin převalovala," svěřila se Monika. Už ve čtyři ráno vstala a šla zkontrolovat počasí. Předpovědi totiž nebyly lichotivé, mělo být kolem nuly, což se nakonec potvrdilo.
Snídaně byla jasná, Monika měla už dopředu na půl šestou objednanou ovesnou kaši s rozinkami. Dala si zelený čaj a hořčíkovou tabletu. Po snídani pak zvládla i to, z čeho měla ještě týden před závodem obavy, jestli to stihne a "povede" se to - došla si na záchod. Nechtěla riskovat, že bude mít během závodu žaludeční potíže, i když po celé trati bylo rozestavěno na 22 tisíc mobilních toalet.
Na start v Grant Parku vyrazila ještě za tmy, v půl sedmé místního času. Ulice jsou už plné lidí, závodníků i fanoušků. Jak Monika brzy zjistí, celou trasu lemují desetitisíce nadšených diváků, kteří neúnavě povzbuzují každého běžce, i ty na konci předlouhého pelotonu.
Ulice, kde se maraton běží, jsou pro auta uzavřené. Na vše dohlíží tisíce policistů, organizátoři ukazují, kudy jít na start. Prodírá se v davu, aby se dostala do své startovní vlny.
Dav mě tlačil dopředu
Pak sundává šusťáky a bundu, nechává si už jen krátké kalhoty, tričko s krátkým rukávem a navrch tričko s dlouhým rukávem. Přeleze bariéru do své zóny a čeká na startovní výstřel. Uprostřed davu už se dostává do varu.
"Nervozita už ze mě v tom davu odpadla, strašně jsem se začala těšit na závod," svěřila se hned po doběhnutí. Pak hraje americká hymna, dav padesáti tisíců běžců a desetitisíců fanoušků utichá. Všichni už čekají jen na start.
Nad hlavami létají poslední zbytky oblečení, které ze sebe běžci narychlo sundali. A už se jednotlivé vlny dávají do pohybu. První, druhá... Po zhruba osmi minutách se rozbíhá i dav, kde je Monika. Do patnácti minut od vyběhnutí prvních maratonců už na startu zbyly jen hory oblečení, ve kterých se lidé prohrabují a odnášejí si ho v pytlích domů.
Projděte si trasu maratonu v chicagu |
Od počátku se Monika soustředila na jediný cíl: uběhnout maraton v jakémkoli čase, ale hlavně ve zdraví. "Chtěla jsem nasadit pomalé tempo, ale nešlo to. Dav mě tlačil před sebou," popisuje situaci prvních kilometrů na trati, které si ještě užívala. "Trvalo to minimálně do desátého kilometru," dodává.
"V Praze jsem tolik běžců nikdy neviděla, tam jsem si při půlmaratonu běžela chvílemi i sama, ale tady jsem pořád do někoho narážela," popisuje Monika.
Studentce se v ulicích Chicaga běželo dobře.
"Trať byla super, vesměs rovinatá a navíc perfektně upravený asfalt, ničemu jsem se nemusela vyhýbat," popisuje trať Monika. "Jen ta zima byla opravdu hrozná, do desátého kilometru jsem byla dost promrzlá."
První krize přišla v polovině
Do 22 kilometru běžela Monika relativně v pohodě, pak ale přišly první krize. "Nejdřív jsem začala cítit levé stehno, a pak se překvapivě přidalo i levé lýtko, což trvalo až do cíle," říká studenka. Ke konci závodu se ještě přidala bolest chodidel. Co však Moniku nejvíc překvapilo, achilovka, která jí způsobila tolik potíží během přípravy v Česku, ji vůbec nebolela.
Obrovská krize, tuhé nohy, to přišlo asi sedm kilometrů před koncem. "Nikdy bych závod nevzdala, jsem strašně tvrdohlavá. Navíc mě vždycky nakoply ty davy fandících diváků. Atmosféra je nepopsatelná," říká šťastná Monika.
Na trati si Monika dala šestkrát pití, střídala jontové nápoje s vodou. Na patnáctém kilometru spolkla tabletu s minerály, a pak ještě jednu na třicátém. Energii si doplnila i jednou tubou energetického gelu na 25. kilometru. A ke konci si dala ještě žvýkací energetickou tabletu. Ke konci snědla taky kousek banánu.
Poslední kilometry byly pro Moniku opravdu těžké, ale nevzdávala to. Celou dobu závodu běžela, ani jednou se nezastavila a nepřešla do chůze.
Monika zvítězila, sama nad sebou
"Do cíle už jsem se hrozně těšila. Když se vedle mě objevil vodič, který běžel na čas čtyři hodiny a okolí oznamoval, že do cíle chybí už jen dvě minuty, strašně jsem se snažila zrychlit. Pak jsem uviděla ceduli FINISH a byla šťastná, že to budu mít za sebou."
Když Monika probíhala cílem na tabuli byl nápis 4:09, ale neoficiální počítačové výsledky Monice ukázaly čas 4:03:23. Ty oficiální si v pondělí přečte ve vydání Chicago Tribune. Dokázala to a teď je neuvěřitelně spokojená.
A jak dopadl samotný závod? V traťovém rekordu 2:05:41 vyhrál keňský vytrvalec a dvaadvacetiletý olympijský vítěz Samuel Wanjiru. V ženské kategorii triumfovala ruská reprezentantka Lilija Šobuchovová v čase 2:25:56. Výsledky najdete zde.
