Vyjadřuje mínění nemalé části lékařů, kteří stejně jako ona argumentují: V naprosté většině případů se dá najít příčina toho, proč je člověk unavený. A nejde tedy o záhadný syndrom, nýbrž o konkrétní zdravotní potíž - třeba o sníženou činnost štítné žlázy.
"Tím, že lékař někomu řekne, paní, vy máte chronický únavový syndrom, tak mu samozřejmě uleví. Ale on mu tím vlastně říká, že neví, co mu je," uvažuje lékařka. Podle ní pak hrozí, že se přehlédne nějaký důležitý příznak.
Přesto zůstává mnoho lékařů, kteří syndrom chronické únavy klientům diagnostikují. Patří k nim třeba Martin Nouza, soukromý pražský imunolog, který se právě tomuto problému dlouhodobě věnuje.
"Chronický únavový syndrom je komplexní onemocnění charakterizované nezměrnou únavou, projevující se hlubokým vyčerpáním, naprostou ztrátou výdrže a celou řadou dalších příznaků," píše na svých webových stránkách Nouza.
Zároveň však z jeho dalších slov vyplývá, že i on pátrá po tom, proč vlastně je člověk unavený. Přesto by ale lidé měli být pozorní a nevěřit každému, kdo jim nabízí léčbu chronické únavy - například kupovat drahé preparáty, které mají posílit organismus, radí Fučíková.
Právě podrobná vyšetření naopak bývají základem úspěchu - unavený člověk by měl absolvovat mimo jiné vyšetření na imunologii a endokrinologii až třeba po konzultaci s psychologem nebo psychiatrem.
Unavení, nebo nemocní?
Hlavně něco nepřehlédnout! Takové je přání lékařů, k nimž míří lidé trpící vleklou únavou. Její záludnost spočívá v tom, že ji nelze změřit, a zdravotníkům nezbývá než lidem věřit.
Davidovi je třicet, chodí do práce, která ho baví. Má ženu a dvě malé dcery. Daří se jim dobře, nedávno se přestěhovali do většího bytu v hezké části hlavního města. Idylka, řeklo by se. Jenže z minulých pěti let pro Davida téměř čtyři byly vleklou noční můrou.
Krátce po narození druhého dítěte začal být stále častěji nemocný, a hlavně unavený. Sice zvládal chodit do práce, ale jak sám přiznává, jeho výkony za moc nestály. A navíc, nic jiného, třeba výlety s dětmi nebo vyjížďku na svém oblíbeném kole, nezvládal.
Vyšetření, která absolvoval, neukázala vůbec nic: podle výsledků výtěrů v krku, přes EKG, vyšetření trávicí soustavy až po opravdu podrobný rozbor krve měl být David zdravý jako rybička.
"Ale to jsem nebyl. Cítil jsem se stále mizerněji," vzpomíná na dobu, kdy se dokázal přemluvit ke vstávaní z postele jen kvůli odchodu do práce. Proležel celé víkendy. Vše se zdálo jasné: nejspíše syndrom chronické únavy. Jenže pak někoho z jeho okolí víceméně náhodou napadlo: "A nebude to spíše deprese?"
Deprese? Typické
Za dva týdny měl David za sebou vyšetření u psychiatra a díky lékům se cítil mnohem lépe. Právě psychiatrická diagnóza je důvodem, proč David nechce říci své příjmení, bojí se, že by jeho zaměstnavateli vadila.
Davidův případ je podle imunoložky Terezie Fučíkové z pražské Všeobecné fakultní nemocnice typický. A hned dvojnásob. Jednak ukazuje, že za většinou případů takzvaného syndromu chronické únavy je ve skutečnosti hodně konkrétní příčina. A jednak v tom, že šlo právě o depresi.
"Deprese a pak přechozené infekce jsou vůbec nejčastějšími příčinami toho, že někdo trpí vleklou únavou," vysvětluje profesorka Fučíková. Ona sama používá namísto pojmu chronický únavový syndrom označení únavový stav, provázející jiné zdravotní nebo psychické potíže.
Jak se vlastně pozná chronická únava? Imunolog Martin Nouza ji definuje takto: "Únava nepomine odpočinkem na lůžku a snižuje průměrnou denní aktivitu pod 50 procent původní výkonnosti a trvá minimálně šest měsíců." Ostatně i léčba bývá zdlouhavá - například u problémů se štítnou žlázou trvá návrat k původní čilosti třeba až pět let.
Zbytečný strach z psychiatrů
Naštěstí nejsou všechny zprávy pochmurné. "Naprostá většina případů chronické únavy se dá vysvětlit," říká Terezie Fučíková. K tomu je potřeba i ochota pacientů k různým vyšetřením, mnohdy opakovaným. "Já se velmi bojím, abych něco nepřehlédla."
Za únavou mohou být kromě deprese potíže se štítnou žlázou, přechozené angíny, párkrát nedobraná antibiotika, ale také třeba nespokojenost v práci. Je zapotřebí absolvovat i pohovor s psychologem nebo psychiatrem, což bývá kámen úrazu. Protože lidé se psychiatrických diagnóz bojí.
"To je ale uvažování jako ze středověku," zlobí se Fučíková. Její slova potvrzuje psychiatr Jan Praško z Psychiatrického centra Praha. "Únava jako projev reakce na chronický stres je pro lidi přijatelnější než například depresivní reakce," uvedl nedávno.
Kde se bere únava
Bývali lidé v minulosti také unavení a jen se o tom nemluvilo? Těžko říci, ale nejspíše je masová únava novým problémem. "Je to vlastně taková přírodní selekce," uvažuje profesorka Fučíková. Jak říká, dnes díky antibiotikům a očkování lidé neumírají na dříve vražedné infekce, ale slabost lidstva se projevuje zase jinak.
Tentokrát v tom, že ti, kdo nestačí stále se zvyšujícím požadavkům na výkonnost, začnou být nesnesitelně a trvale unavení. "Někteří zkrátka nezvládají pracovní nasazení, ale ne proto, že by byli neschopní. Prostě nemohou," vysvětluje imunoložka.
Jejich tělo nápor nezvládne a reaguje nakonec nějakou zdravotní potíží a pak i únavou, buď jen svalovou, nebo rovnou celkovou. "Namáhavý a únavu vyvolávající je každý druh práce, který vyžaduje koncentraci, duševní čilost a pohotovost," říká. Jinými slovy, ohrožení se týká většiny lidí.
Mimochodem, na velikou únavu si stěžují častěji ženy. Proč? "Asi je to proto, že ženy se toho snaží zvládnout více, zatímco muži jdou třeba sednout do hospody. A pak to bude nejspíše i tím, že když muž cítí únavu, nepřizná to, bojí se, že by se shodil, kdežto žena s tímhle problém nemá," uzavírá profesorka Fučíková.
|
JAK SE VYHNOUT DLOUHODOBÉ ÚNAVĚ • odpočívejte, nepřepínejte se |
