Pozvala mě na ranč v Líšnici, kde chová koně a pořádá semináře. Povídaly jsme si o dětství, tátovi, rozvodu, depresích, rakovině, životě, smrti... I o tom, jak se stala šamankou, a také o manželovi, televizním cholerickém šéfovi, jemuž i po letech říká něžně: „Zdeněčku!“
Koukám, že se tady musíte otáčet: koně, slepice, louky...
Já mám ráda práci. Myslím si, že na pořekadlu „práce šlechtí“ něco je. Když se soustředíte na práci, vyčistíte si hlavu a nemáte čas myslet na kraviny. V životě si pořád na všechno a na všechny děláte nějaký názor. Dneska je tolik různých názorů. Blázinec! A to pak vede k tomu, v jakém stavu je svět. Já říkám, že bych sem všechny vzala na ranč, dostali by do ruky vidle, a ono by je to přešlo, vymýšlet blbosti. Měli bychom více pečovat o rodinu, o sebe a pracovat. Dneska je to všechno hodně zaměřené navenek, ale ne na lásku a vnitřní svět, který bychom si měli pěstovat.
Předtím jsem si myslela, že je život nepřítel. Dneska už to mám úplně otočené. Už se života nebojím, už vím, že je dobrý. Rakovina mě vyléčila i z deprese.