Laďka strávila za mřížemi skoro polovinu života. Pykala za loupežné přepadení, násilné činy, útok na veřejného činitele. Byla závislá na pervitinu. Teď je několik let čistá a v rámci možností se i polepšila. „Vězení mám plné zuby. Už jsem na něj stará,“ dušuje se drobná rtuťovitá žena.
Byla týraným dítětem. Geny a neutěšené dětství ji zákonitě poznamenaly. „Rodiče šli brzy od sebe a já zůstala u matky. Měla dva vlčáky, a když se opila, zavírala mě k nim. Nebýt sestry Eviny, možná bych chcípla. Táta byl Maďar. Když si mě vzal k sobě, to mi bylo šest, byla jsem podvyživená a zavšivená. Ze začátku to šlo, ale jak jsem dospívala, v patnácti mě znásilnil.“