Na první pohled působí, jako by vypadly z reklamy na šťastný život: jsou krásné, samostatné, mají skvělou práci, dostatek peněz, aby mohly cestovat a užívat si života, co hrdlo ráčí… Jedno jim ale schází: spokojený partnerský vztah.
Najít muže, který by s nimi strávil pár vášnivých večerů, není až takový problém. Jakmile ale hrozí, že by se nezávazné randění mohlo zvrtnout v něco vážnějšího, berou pánové nohy na ramena. Proč tolik žen, které vypadají jako ztělesnění úspěchu, ne a ne najít toho pravého životního partnera?
Tak třeba moje kamarádka, čtyřiatřicetiletá lékařka Petra. Je hezká, chytrá, milá, obětavá, sportovně založená a muži se kolem ní vždycky točili. Jenže…
„Když se s někým seznámím, většinou bývá všechno fajn do okamžiku, než řeknu, co dělám. V tu chvíli se chlapi obvykle stáhnou. Jako by si mysleli, že coby doktorka se s nimi přece nebudu zahazovat. Jenže skutečnost je úplně jiná! Není pro mě důležité, jakou práci dělá on nebo kolik vydělává, chci vedle sebe normálního chlapa, se kterým budu mít společné zájmy, dá se s ním mluvit a bude mě mít rád,“ zoufá si Petra. Mimochodem, poslední vážnější vztah prožila před třemi lety.
Pro spoustu dnešních mužů je zkrátka nepřekonatelný problém být méně úspěšný než partnerka. I když si to kolikrát nejsou ochotni připustit. Obvykle to bývají ti, kdo mají potíž se sebevědomím.
Že nejde o náhodu, potvrzuje i psychoterapeutka Lucie Svobodová, která k tomu ve své rigorózní práci na téma prohlubování krize mužské identity napsala: „Muž má v dnešní společnosti nelehké postavení, a je v podstatě pořádným oříškem dostát jak společenským, tak vlastním nárokům na roli chlapa. Podle stereotypů dnešní doby musí být úspěšný, obstát v konkurenčním boji, být ekonomicky soběstačný a co víc – k tomu všemu se starat o rodinu i partnerku.“
A ten, kdo ve vlastních očích není schopen tyto nároky naplnit, po svém boku zkrátka jen těžko snese ženu, která pro něj bude v zásadě zrcadlem jeho vlastní neschopnosti. A pokud ano, soužití s ním rozhodně nebude nic, o co by kterákoli z nás stála – dřív nebo později si totiž takový nevyrovnaný ješita začne svou frustraci vybíjet na partnerce.
5x vyšší riziko nevěryPodle amerického průzkumu z roku 2015 jsou muži, jejichž ženy vydělávají víc než oni, až pětkrát častěji nevěrní než muži, kteří jsou živiteli rodiny. Zálety se podle všeho snaží získat sebevědomí. |
„Když jsem začala chodit s Pavlem, bylo všechno skvělé. Jenže pak jednou při úklidu našel moji výplatní pásku a zjistil, že vydělávám téměř dvakrát víc než on. A s tím se nedokázal smířit. Tvrdil, že mi to přeje, ale bylo na něm vidět, jak se užírá. Neustále mluvil o tom, jak je svět nespravedlivý, když holka – ke všemu mladší než on – vydělává tolik peněz. Když jsem chtěla někam vyrazit nebo jet na dovolenou, odmítal s tím, že on na rozdíl ode mě na to peníze nemá. Dost často to tedy dopadlo tak, že jsem za něj platila, abychom se vůbec někam podívali. Zároveň dokázal být neskutečně jízlivý a neustále mi předhazoval moje chyby jen proto, aby mi srazil sebevědomí. Například mi vyčítal, že doma neudržím pořádek, utahoval si z toho, když jsem něco nevěděla, a podobně.
Dopadlo to tak, že jsem před ním svoje úspěchy v práci radši snižovala a tvářila se, že o nic nejde, byť jsem třeba byla na svůj výkon pyšná. Ale měla jsem strach, jak by to vzal, a chtěla jsem mít klid. Když jsem třeba za nějaký projekt dostala prémie, radši jsem mu to zatajila. Vůbec ne proto, že bych mu chtěla lhát, ale aby mi nezáviděl a neměli jsme zase zkažený večer,“ svěřuje se se svou zkušeností manažerka Lucie, která v tomhle vztahu nakonec vydržela dlouhých pět let. Kupodivu to nakonec nebyla ona, kdo zavelel k rozchodu. Opustil ji Pavel se slovy, že si vedle ní nepřipadá jako chlap.
Aby zkrátka muž dokázal být plnohodnotným partnerem ženě, která je úspěšná, vydělává dostatek peněz, má vlastní názory a je natolik samostatná, že si dokáže s čímkoli poradit, potřebuje především jedno: dostatečné sebevědomí. A pak nebude důležité, jaké postavení který z nich má nebo kolik komu měsíčně přistane na účtě.
I když ale takového chlapíka potkáte, je tu jisté úskalí. Spoustě mužů schopné a úspěšné ženy imponují do chvíle, než to pro ně začne znamenat nějaká omezení.
„Když jsem se seznámila s Jirkou, cítila jsem se po dlouhé době skvěle. Líbilo se mu, že jsem úspěšná v práci a že nejsem žádná zlatokopka – na rozdíl od těch, které potkával dosud. Sám totiž podniká a je na tom finančně hodně dobře. Jenomže kvůli práci jsme oba hodně vytíženi a ukázalo se, že on prostě není zvyklý se přizpůsobovat – protože doteď nemusel. Nakonec náš vztah vyšuměl,“ vybavuje si svůj poslední románek právnička Eva.
Podobný scénář zažila i novinářka Tereza: „Lukášovi moje práce nejdřív přišla fascinující a neustále mi opakoval, jak mě obdivuje. Jenže to přestalo platit v momentě, kdy jsem zrušila naši schůzku kvůli nečekané reportáži a pár dní si nedokázala najít čas na to, abychom se viděli. A tak jsme se rozešli dřív, než jsme spolu vlastně pořádně začali chodit.“
Zkrátka a dobře, opravdu se zdá, že bohužel i dnes spousta pánů tvorstva smýšlí v duchu dob dávno minulých – tedy ať se paninka realizuje a vydělává, ale ať přitom stihne chystat teplé večeře, mít domácnost jako klícku a být okouzlující společnicí, kdykoli si on zamane. Že sami by něčeho takového byli schopni jen stěží, jim jaksi nedochází.
Bylo by ale pošetilé hledat chybu jen na druhé straně „barikády“. Aby žena v dnešním (stále ještě z větší části patriarchálním) světě obstála, nezbývá jí než přijmout za své některé vlastnosti považované za typicky mužské. To se ale snadno zvrhne do extrému: jsme natolik samostatné a zvyklé o všem rozhodovat, že muži získají často oprávněný pocit, že je prostě nepotřebujeme. Tak moc se bojíme dát najevo jakoukoli slabost, že na okolí působíme jako monstra zbavená citů nebo generálové.
Jak z toho ven?
Dovolte si být zkrátka ženou, přijímejte galantní gesta a užívejte si je. To, že děláte svou práci stejně dobře jako kterýkoli kolega (ne-li líp), neznamená, že se musíte chovat stejně jako on. Ostatně feminismus a emancipace rozhodně nejsou o stírání rozdílů mezi pohlavími, ale o rovnosti příležitostí. Nemusíte i v soukromí o všem rozhodovat a vše řídit – koneckonců je to i trošku úleva.
2x více rozvodů„Ženy, jejichž příjmy jsou vyšší než příjmy manžela, se rozvádějí dvakrát častěji než ty, které vydělávají méně než on,“ uvádějí v knize Proč muži chtějí sex a ženy potřebují lásku Allan a Barbara Peaseovi. |
A pak je tu ještě jeden problém. Úspěšné ženy jsou obvykle náročné – na sebe, ale i na ostatní. Na své potenciální partnery pak vyvíjejí nároky, které jeden člověk prostě nedokáže obsáhnout.
Pozor, rozhodně to ale neznamená, abyste zapomněla na své požadavky a skočila do vztahu s prvním „ joudou“, který o vás projeví zájem, jen abyste nebyla sama. To v žádném případě! Někdy je ale dobré zamyslet se, není-li váš vysněný partner opravdu spíš z říše snů než z masa a kostí.
Ostatně odborníci pro tenhle fenomén dokonce vymysleli pojmenování: syndrom Sexu ve městě. Jen si vzpomeňte na Carrie, Samanthu, Mirandu a Charlotte, jak se nad koktejlem v kulisách luxusního baru podporovaly v pocitech vlastní výjimečnosti a pomlouvaly chlapy, kteří nebyli s to dostát jejich přemrštěným nárokům.
Ovšem takových „výjimečných“ žen kolem třicítky sedí v barech po celém světě tisíce. Opravdu jsou všechny tak dokonalé, aby okouzlily svého vysněného pana Božského? A když už jsme u tohoto seriálu, všimla jste si, že hlavní protagonistky našly pravou lásku až v okamžiku, kdy slevily ze svých požadavků a obrousily svá ega?
