Příběh Barbory Nedokážu být bez něj
Nedávno mi zemřel partner a musím přiznat, že jsem se z toho ještě pořádně nevzpamatovala. Bylo to náhlé a nečekané, žili jsme spolu tolik let a on fungoval zároveň i jako moje vrba a nejlepší kamarád. Navíc byl naprosto zdravý, nic mu nebylo, jenže pak najednou bum, znenadání zkolaboval.
Ten den jsem s ním byla doma, hned jsem volala záchranku, ale tak jsem panikařila, že si vůbec nepamatuju, co mi po telefonu říkali. Měla jsme mu pomoct, ale já nevěděla jak, byla jsem úplně mimo. Dodnes si vyčítám, že kdybych něco udělala, zareagovala správně, možná by se ještě povedlo ho zachránit a on by tu teď se mnou byl.
Hitparáda faktorů stresuAmeričtí psychologové v 60. letech minulého století vypracovali poměrně nadčasový žebříček nejstresovějších životních situací. Mezi nejvíc stresující události patří smrt partnera a rozvod. Na top příčkách je také svatba, ztráta zaměstnání nebo odchod do důchodu. Umístily se ale překvapivě i Vánoce a společné rodinné dovolené, diety či změny v pracovní náplni. |
Ale není a pro mě tím umřelo i veškeré šťastné období. Bez něj to jaksi nemá smysl. Každý den mluvím s jeho fotkou a snažím se tvářit, že tady je, to abych se vůbec vykopala vstát z postele, ale potom mě dožene realita. Zběsile mi buší srdce a mám pocit, že mi nejspíš pukne.
Doktorka mi předepsala nějaké prášky na uklidnění, ale moc nezabírají. Prý se s tím musím vyrovnat, stejně jako všichni ti, kterým někdo zemřel. A že mi časem bude líp. No, zatím není. A přiznám se, že tomu ani nevěřím.
Aby toho nebylo málo, zažívám menší zemětřesení i v práci. Reálně hrozí, že o ni přijdu, protože firmě, kde pracuju, se moc nedaří. Pro mě by ztráta zaměstnání představovala naprostou katastrofu. Už teď, když jsem sama, špatně vycházím s penězi, ale nemít příjem vůbec, to by znamenalo, že zůstanu jenom o chlebu a vodě.
Teoreticky bych měla už nenápadně hledat nové zaměstnání a obíhat pohovory, jenže právě tohle teď absolutně nedokážu. Jen si na to vzpomenu, udělá se mi fyzicky nevolno. Pak si uvědomím, že jsem na vše sama, a je mi tak nedobře, že si musím jít lehnout.
Prospím teď extrémní množství času, což je sice skvělé, ve spánku mě nic netrápí, ale probuzení bývá většinou jako facka. Nebaví mě to, vůbec. Vlastně už mě nic nebaví, chtěla bych jen vrátit čas.
Co by měla Barbora dělat? Hlasujte v anketě na další straně.
Jak stres v práci ničí partnera Lenky? Dočtete se na další straně.
Příběh Lenky Utrápí se z toho tlaku?
Manžel pracuje léta jako řidič kamionu. Brala jsem si ho s tím a věděla, že to nebude jednoduché. Vždy se u nás všechno přizpůsobovalo jeho práci. Buď nebyl doma a já se starala o děti a barák sama, nebo zrovna doma byl a trochu přiložil ruku k dílu, ale spíš jenom nabíral síly, aby zase odfrčel.
Jak na stres?Technik odbourávání stresu je mnoho, nejlepší je jako první se zhluboka nadechnout a stanovit si priority. Když je toho na vás nakládáno moc, nemůžete stejně plnit všechno najednou, proto to chce trochu se uklidnit a plánovat. Funguje i systém drobných odměn. Udělat si radost, zasmát se (smích odbourává stresové hormony), na chvíli se odreagovat třeba při cvičení jógy. Každá stresová situace vyžaduje to své, a přestože stresový faktor úplně nezmizí, je třeba si aspoň krátkodobě ulevit. Promluvit si s někým blízkým a hlavně v tom nezůstávat sám. |
Je fakt, že když byly děti malé, zvládala jsem to s odřenýma ušima, ale dnes už to pro mě není problém. Zvykla jsem si zastat i mužské práce a manželovo volno vždy pojímáme jako takovou malou dovolenou, kdy si užíváme jeden druhého. Tedy užívali, aktuálně je všechno jinak.
Ačkoliv to vždy vypadalo, že má muž nervy ze železa a věci zvládá bez nějakých obtíží, po těch peripetiích v době covidu se hodně změnil. Společnost, pro kterou dělá, má nové vedení a všemu šéfuje dost chaotický člověk, který o dopravě neví prakticky nic.
Manžel se nejdřív rozčiloval a nechápal, doufal, že to dotyčného semele a sám odejde, protože docházelo k jednomu problému za druhým, ale to se nestalo. Vedení nad tím z nějakého důvodu zavírá oči, a zaměstnanci jsou tak zcela bezmocní.
Velí jim absolutně neschopný tvor, výsledkem čehož je, že manželovi ruší cesty ve chvíli, kdy téměř nastupuje do auta, a naopak mu přibývají, když má mít volno. Jinak řečeno, sice to nikdy neměl snadné, málo spánku, hodně cest, ale nestěžoval si, protože to mělo řád. Ten teď vzal za své a s ním i jeho vnitřní klid.
Přibral už deset kilo, jak se „uklidňuje“ jídlem, a večer se téměř bojí usnout, protože má strach, že budou volat z práce, že je zase něco špatně nebo že musí hned vyrazit. Nervy má na pochodu a zjevně je i pod velkým tlakem kvůli penězům.
Dřív věděl, kolik jich přinese, dnes neví nic, protože ten nový změnil i systém odměn. Je to zoufalé, moc bych mu chtěla nějak pomoct, jenže nevím jak. Důchod už má za pár, tím se taky uklidňuje, „že to vydrží“, ale toho se já právě bojím – co když to nevydrží? Nechci, aby se mu něco stalo!
Co by měla Lenka dělat? Hlasujte v anketě na další straně.
