Krev není voda
Problematický vztah mezi sourozenci nezažívají pouze obyčejní smrtelníci, není ničím neobvyklým ani ve světě celebrit. Stačí se podívat na tolik omílané drama v britské královské rodině – dříve velice si blízcí bratři William a Harry si údajně nemohou přijít na jméno.
Komplikovaný vztah se sourozencem může být emocionálně náročný už jen kvůli všeobecnému předpokladu, že je normální vycházet s tak blízkým rodinným příslušníkem dobře. Sourozenecká dynamika se přitom může značně lišit v závislosti na individuálních osobnostech, vztazích v rodině a životních okolnostech.
První, prostřední, či benjamínek. Na pořadí sourozenců podle vědců nesejde |
„Konflikt dospělých sourozenců je formou neshody, která může být způsobena různými názory, nepřátelským chováním i konkurenčními zájmy,“ vysvětluje Kalley Hartmanová, klinická ředitelka Centra léčby závislostí Ocean Recovery v Kalifornii. Podle ní může navenek takový konflikt zahrnovat řadu různých typů chování, od hádek přes „tichou domácnost“ až po agresi.
Čtyři cesty do pasti
Existují faktory, které mohou ke komplikovanému vztahu sourozenců výrazně přispět. Tady jsou čtyři nejčastější:
1. Sourozenecká rivalita
Bývá častým zdrojem napětí v mnoha rodinách. Vzniká jako důsledek soutěžení o pozornost, zdroje nebo souhlas rodičů. Sourozenci mohou cítit potřebu zastínit nebo překonat jeden druhého, což může ve vztahu vytvářet třenice.
Rakouský psychiatr Alfred Adler věřil, že pořadí narození hraje významnou roli ve vývoji osobnosti. Zastával teorii, že prvorozené dítě se cítí sesazeno z trůnu druhorozeným sourozencem. Aby získalo zpět rodičovskou náklonnost, může se fixovat na touhu překonat svého mladšího sourozence.
Druhorozené dítě se pak podle psychiatrovy teorie může stát hypersoutěživým, aby udrželo krok se zkušenějším sourozencem. Pokud rodiče v této fázi děti nekorigují, nejistota dětí může prorůst do rivality, která přesahuje to, co je považováno za typickou nebo „zdravou“ sourozeneckou soutěživost.
Pět užitečných triků, jak předejít sourozeneckým hádkám na dovolené |
2. Osobnostní rozdíly
„Se sestrou jsme se naposledy viděly po maturitě. Vždycky jsme byly odlišné, ale když se nám narodily děti, začaly být rozdíly mezi námi nepřekonatelné. Ona upřednostňuje respektující výchovu, zatímco mně její přístup přijde jako nejkratší cesta k vychování sebestředného fracka. Nejsme schopné o tom spolu mluvit, protože se vždycky rozhádáme, a tak se raději nevídáme,“ přiznává mladá maminka a dodává, že ji odloučení od sestry trápí tak jako máloco.
Je normální, že sourozenci mají velmi odlišné povahy, zájmy a hodnoty. Tyto rozdíly mohou vést ke střetům, nedorozuměním a potížím při hledání společné řeči. Různorodé temperamenty a komunikační styly můžou navíc přispět k přetrvávajícím konfliktům.
3. Rodinné role a očekávání
Sourozenci někdy spadnou do konkrétních rolí v rodině jako je odpovědný jedinec, rebel nebo mírotvůrce. Tyto role mohou vytvářet nerovnováhu v dynamice moci a vést k napjatým vztahům. K napětí mezi sourozenci mohou přispět také nereálná očekávání rodičů nebo jiných členů rodiny.
Války sourozenců: nedávejte dětem důvod k žárlivosti a hádky jen moderujte |
4. Životní události a okolnosti
Sourozenecké vztahy mohou narušit velké životní události, jako je rozvod, ztráta rodiče nebo finanční potíže. Sourozenci mohou mít různé mechanismy zvládání krizí nebo mohou vzájemně cítit odpovědnost za různé události, což vede ke konfliktu a zášti.
Průzkum, který v roce 2019 provedl Karl Pillemer z Cornell University, zjistil, že zhruba 27 procent dospělé populace zažívá odcizení od rodiny, zhruba 9 procent lze přitom připsat na vrub vztahů mezi sourozenci.
„Sourozenecké vztahy jsou nesmírně komplikované,“ říká Heidi Horsleyová, profesorka na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. I v těch nejlepších sourozeneckých vztazích mohou podle ní životní okolnosti a měnící se názory nebo role vést k extrémně náročné sourozenecké dynamice.
Příběh Sylvy: Matku nezajímám, upřednostňuje mé nevlastní sourozence |
„Sourozenecký vztah je ten nejdelší, jaký kdy pravděpodobně budeme mít,“ dodává Horsleyová s tím, že i přes potenciální komplikovaný vztah budou sourozenci s největší pravděpodobností stále součástí našeho života.
Jak řešit sourozenecké spory v dospělosti?
Rodiče, rodinní příslušníci, a dokonce i kulturní normy v nás mohou vyvolat pocit, že bychom měli zachránit vztah, na kterém bychom nemuseli pracovat, pokud bychom zažili stejný konflikt s přítelem nebo známým. Jinými slovy řečeno, sourozenecké pouto je pro většinu z nás „svaté“.
V některých případech skutečně stojí za to projít konfliktem, protože v jádru sourozeneckého vztahu je opravdová láska a historie. Lidé mají obvykle hlubokou touhu zachovat sourozenecké pouto, zvláště pokud byl vztah jinak pozitivní.
Příběh Dany: Bratr přivedl rodiče na mizinu, ale špatná jsem já |
Pokud nám sourozenecký vztah chybí nebo cítíme velkou ztrátu, jsou to známky toho, že stojí za to pracovat na usmíření. V jiných případech se cítíme zavázáni nebo můžeme být dokonce požádáni, abychom udržovali nějaké zdání vztahu z důvodů, jako je udržování rodinných podniků nebo třeba péče o nemocné rodiče.
„Znaky, že vztah je možné zachránit, zahrnují zvýšenou ochotu komunikovat, častější interakce (i když jsou krátké), schopnost vést konstruktivní rozhovory, více empatie vůči pozicím toho druhého a snížení negativního chování,“ vysvětluje Kalley Hartmanová.
Je samozřejmé, že tyto věci nemusí přijít přirozeně, takže pro usnadnění procesu je podle psycholožky vhodné nastavit pravidla správné komunikace mezi sourozenci, ujasnit si očekávání budoucího fungování vztahu, aktivně naslouchat a především být ochotni se upřímně omluvit nebo přijmout omluvu.
Jaký je váš vztah se sourozenci? Hlasujte v anketě na další straně.
