Na sociálních sítích se lidé radují z nové práce, ženy se chlubí zásnubními prstýnky a následně ultrazvukovými snímky očekávaných potomků. Jenže co když se v reálném životě zrovna neradují, ale truchlí? Jak si lidé svůj smutek zvykli ukazovat na sociálních sítích a jak moderní platformy proměňují celý proces truchlení?
Náhrobek z profilu
Jedním z prostředků, jak se lidé na sociálních sítích vyrovnávají se ztrátou blízkého, je psaní a sdílení vzpomínek a kondolování na profilech zemřelého. Většinou to dělají mladší lidé, kteří přišli o sourozence nebo kamaráda, který byl před svou smrtí na sociálních sítích aktivní. Vznikají tím vlastně digitální náhrobky – typicky jde o Facebook, kde je možné profil zemřelého přepnout do nového módu. V rámci něj pak na profil přispívají přátelé se svými vzpomínkami. Facebook tuto možnost označuje jako proces zvěčnění profilu.
Zvěčněné profily jsou i pomyslným prostředkem pro sdružování rodiny, přátel i kolegů zesnulého, kteří se však navzájem vůbec nemuseli znát. V tuto chvíli je všechny nově pojí bolest ze ztráty a vzpomínky na zemřelého.
O smrti s pozůstalými mluvte. Ale jsou fráze, které ublíží, říká terapeutka |
Naopak zesnulým staršího věku lidé spíše věnují vzpomínkovou fotku či celou galerii se smuteční řečí nebo někdy jen prostým RIP. Kdo je zvyklý dělit se s online komunitou o každodenní radosti, sdílí většinou i strasti, a tak důležitá událost pozornosti jeho přátel uniknout nemůže.
Uživatelé Twitteru hojně sdílejí vzpomínky v momentě, kdy zemře významná a všeobecně známá osobnost. U nečekaných, překvapivých a často také tragických smrtí pak trenduje hashtag se jménem dotyčného. Pod ním pak lze přidávat i procházet vzpomínky.
Sociální sítě informují
Sociální sítě zastávají v procesu truchlení také edukativní rozměr a nabízejí dříve nedosažitelný a neexistující prostor pro informování se a přiblížení se k odborné pomoci i k lidem, kteří se ocitli v podobné situaci.
Přes tematické profily nebo skupiny se mohou lidé snáze dostat k odborným informacím od terapeutů nebo tipům od jiných pozůstalých. Zejména na Facebooku je možné najít podpůrné skupiny, kde se sdružují lidé, kterým ať už očekávaně nebo náhle zemřel blízký člověk. Ve skupinách je možné si procházet tipy druhých, jak se se situací vyrovnávat po psychické stránce, ale také jak si poradit se všemi byrokratickými úkony.
Na sociálních sítích můžete načerpat dostatek informací o tom, jak ke smrti samotné přistupovat nebo jak pomáhat pozůstalým.
Konec tabuizování smrti
Zatímco dříve byla smrt běžnou součástí života a lidé měli umírající vedle sebe, v moderní západní společnosti se poslední dny umírajících přesunuly za zdi nemocničních pokojů. Došlo k vyčlenění smrti, které se mimo jiné promítlo i do celospolečenských debat tím, že se o smrti přestalo mluvit. Sociální platformy také napomáhají odtabuizování smrti tím, že se lidé rozhodnou na nich o své ztrátě a pocitech promluvit.
V době truchlení je nejlepší sociální sítě používat zejména jako zdroj odborných informací.
Skrytá stinná stránka
S používáním sociálních sítí se pojí riziko zesílení negativních či náročných emocí, které může člověk po úmrtí blízkého prožívat. Například žena, která má za sebou potrat, může mít Instagram plný fotek nastávajících maminek, kočárků a čerstvě narozených miminek.
Smutek mohou truchlícím způsobit také automatické funkce sociálních sítí, které upozorňují na příspěvky přidané před rokem či více. Právě na nich může být zachycena tehdy veselá událost se zesnulým, která pozůstalému jen znovu rozdrásá rány.
Mami, tati, co je smrt? Naučte se s dětmi mluvit o konci života |
Ve výsledku i tady platí obecně známý fakt, že škodí hlavně množství. V době truchlení je tak nejlepší sociální sítě používat zejména jako zdroj odborných informací, prostředek ke sdílení pocitů s druhými, ale nikoli na ně spoléhat jako na náplň volného času či od nich očekávat řešení své vlastní situace.
Současně není vhodné se na nich jakýmkoli způsobem porovnávat s ostatními. Proces truchlení je velmi individuální a každý pozůstalý se se ztrátou vyrovnává po svém a různě dlouhou dobu.