Ve snaze ochránit zdraví své i svého okolí jsme se po většinu letošního roku zahalili do samoty a odstřihli se od sociálního života. Pro mnoho lidí začalo jedno z nejnáročnějších období, plné životních zkoušek. Nad pocitem strachu a nejistoty se totiž začal vznášet jako temný mrak ještě jeden tíživý pocit – osamění. To, co dosud zažívali zejména opuštění senioři, u nichž je samota vážnější problém než nemoci a chudoba, si vyzkoušela i mladší generace. Zjistili jsme, jak izolace dokáže „lézt na mozek“. A to i přesto, že oproti mnohým seniorům máme luxus sociálních sítí a kontakt se světem můžeme udržovat alespoň virtuálně.
Podle řady studií představuje samota vážná rizika, a to jak pro fyzické, tak především pro duševní zdraví. Osamělí lidé častěji trpí depresemi a úzkostmi, mají nižší imunitu a vyšší riziko předčasného úmrtí, dokonce až o 26 procent. Vědci se nezdráhají přirovnat negativní efekt samoty k alkoholu, obezitě nebo pravidelnému kouření (podle rozsáhlé britské studie z roku 2010 je osamělost podobně škodlivá jako kouřit patnáct cigaret denně). A jistě není náhoda, že ve vězení bývá pobyt na samotce tím nejtvrdším trestem.
Není jen špatná
Samota však nemusí být nutně negativní stav, pokud si ji zvolíme dobrovolně. Po náročném dni v práci, nákupu v přeplněném obchodě, dopravní zácpě, hlídání dětí nebo návštěvách příbuzných bývá jediným, po čem toužíte... chvilka klidu, čas pro sebe. O samotě dobíjíme baterky a třídíme si myšlenky. Vědí to poutníci, kteří se vydávají na dlouhé pěší cesty jen v doprovodu vlastních myšlenek. Lidé, kteří se živí tvůrčí činností, většinou ke své práci samotu přímo vyhledávají. Jsou kreativnější, nápaditější, nic je neruší.
Vždy záleží, jak k samotě přistoupíme a co z ní vytěžíme. Já se s ní kamarádím už dlouho. O tom, jak dobrou dokáže být parťačkou, jsem se přesvědčila například loni, kdy jsem se vydala sama s batohem na zádech na půlroční cestu po Střední Americe. Díky samotě jsem musela začít důvěřovat jen vlastním schopnostem. Díky samotě jsem se snadněji seznamovala s domorodci i ostatními cestovateli, takže jsem se nikdy necítila osamělá, a díky samotě jsem nemusela dělat žádné kompromisy, kam a kdy jet dál.
Jak říká můj kamarád: „Když cestuješ s někým, každý chce něco jiného, ale všem se chce pořád čurat.“ Samota byla pro mě obrovská škola. Ale měla samozřejmě i svoje mouchy. Například nebyl nablízku nikdo, kdo by se o mě postaral, když jsem se v Guatemale přiotrávila a nemohla se ani zvednout z postele. Kdybych si však měla zpětně vybrat, jestli jet sama, nebo s někým, své rozhodnutí bych neměnila.
Vánoce a samota
Zvlášť v období vánočních svátků si ale uvědomím, jak je potřeba samoty proměnlivá. Připomene mi to vždy notoricky známá postava Kevina, který se rok co rok na televizních obrazovkách ocitá „Sám doma“. Tenhle film miluju a dokáže mě pokaždé rozesmát, ačkoli všechny scény už znám za ty roky nazpaměť. Vysílají ho vždy koncem svátků, kdy mi začínají být těsné nejen kalhoty, ale jaksi celý malý byt, kam se sjela naše halekající rodina. Kevinovi vždy na chvíli tajně závidím, že se ocitl sám. Může si užívat prázdného domu, neomezeného času sám pro sebe, přepínat si programy, jak se mu zlíbí, ládovat se v posteli pizzou.
Přesně to si plánuji, když se vracím do svého opuštěného domova. S nikým nemluvit, vypustit z hlavy zcela zbytečné informace o sousedech ze třetího patra a slogany televizních reklam, opět nalézt svůj duševní klid u vybalování krabiček se zbytky cukroví. Jenže to mě po pár dnech, stejně jako Kevina, přestane bavit. Tiché stěny se se mnou nezasmějí a hodiny tikají příliš nahlas. Ten ruch a povyk mi začne chybět. A tak znovu balím saky paky a vyrážím na Vysočinu vstříc nervovému polozhroucení, žabomyším válkám a dobře osmaženému řízku. Samota je skvělá, prospěšná, kreativní a osvobozující. Ale jen když je dočasná.
Osamocení a samota nejsou totéž
Rozdíl je totiž mezi samotou a osamělostí. Zatímco samotu občas potřebuje každý z nás, osamělost už je stav, kdy nám chybí blízký kontakt s jinými lidmi a samota na nás začíná působit destruktivně. Často však ani nepomůže vyjít ven do společnosti. Člověk se může cítit sám i v místnosti plné lidí, dokonce i mezi svými kamarády nebo v manželství, pokud vztahy postrádají hlubší pocity, porozumění a důvěru. Problém bývá i v tom, že osamělí lidé trpí nízkou sebehodnotou, a pokud navážou vztah, tak často se špatnými partnery, kteří v nich negativní pocity ještě umocní.
„Nedokážu být sama. Nevydržím s vlastními myšlenkami. Přepadají mě deprese a úzkosti. Někoho vedle sebe zkrátka potřebuji,“ odpověděla mi kamarádka, když jsem se jí ptala, jestli po sérii nevydařených vztahů nechce zkusit být chvíli sama. Raději byla „aspoň s někým“, než aby chvíli trávila čas jen sama se sebou a zjistila, co přesně vlastně chce. Pocit osamělosti se u ní pravidelně střídal se zklamáním. Podle terapeutů je přitom umění být sám jednou z nejdůležitějších vlastností, bez které by se člověk neměl do vztahu pouštět.
Párový terapeut Jan Vojtko na svých přednáškách často opakuje: „Nemůžete čekat, že vás někdo udělá šťastnými, pokud nejdříve nejste šťastní vy sami se sebou.“
A jak tedy na to? Začněte si užívat života. V podobě, jaký žijete teď. Tak jednoduché to je. Je dobré mít nějakou vizi, ale neschovávejte si spokojenost na to, „až budu mít partnera“ nebo „až budu vydělávat více peněz“, popřípadě „až zhubnu“. Slovo „až“ vypusťte ze svého slovníku. Najděte si koníčky, které vás budou bavit, a začněte se jim pravidelně věnovat. Prohlubujte vztahy v rodině a s přáteli a stýkejte se s nimi tak často, jak jen to současná krizová situace dovolí. Vyrazte do přírody, zapojte se do dobrovolnické organizace, rozjeďte vlastní projekt. Uvidíte, že pocit osamělosti a prázdnoty brzy odezní. Jak totiž řekl německý spisovatel Johan Wolfgang Goethe: „Samota je hezká věc, žije-li člověk sám se sebou v míru a má-li co dělat.“
Jak žít život podle svého gusta? Házíme do ringu pár tipů. Který z nich zvednete?Najděte si novou zálibu Seznamujte se Relaxujte Ponořte se... Uspořádejte si domov |
