Otevřeně, byť s diplomacií, kterou ortodoxní víra a společenské postavení přímo nařizují, pokračujeme v hovoru v kanceláři starobylé židovské radnice. A jak jinak, než u kávy, která je košer.
Vdaná jste byla několikrát. Čím je zvláštní manželství s rabínem?
vizitka+ Vlasta Rút Sidonová se narodila 14.2.1953 (vodnář) v Chomutově, jako třetí dítě ve venkovské rodině (bratři starší o 20 a 9 let). + Před 16 lety se vdala za Rabína Karola Sidona. Je její třetí manžel. + Studovala střední pedagogickou školu a pedagogickou fakultu UK. + Dlouhá léta pracovala v krizové telefonní intervenci, pomáhala vytvořit fungující oddělení se sociální tématikou na pražské židovské obci a roky toto oddělení také řídila. + Nyní zde vede mj. kurzy práce s dobrovolníky, má na starosti aktivizační techniky pro seniory. + Dcera Adélka je lékařka, syn Marek je překladatel. + Je šťastnou babičkou s jednou vlastní vnučkou Evou a dalšími osmi vnoučaty nevlastními. |
Vdavky završily mou cestu k židovství. Bylo mi třicet tři let, když mi jen tak mimochodem můj táta oznámil, že jeho matka pochází ze židovské rodiny. Trvalo to pak léta, než jsem přišla do Prahy, že se chci učit judaismus. Byla jsem tehdy rozvedená a přijali mě jako zájemce o přestup na víru neboli konverzi.
A rabín Sidon vás učil...
Byl mým hlavním učitelem a po čase se stal také mým mužem. Naše manželství se od běžného liší hlavně duchovními zážitky, které mi on zprostředkuje. Je mým třetím manželem a já jeho třetí žena. Při takovém vyrovnaném skóre je vše zase jako poprvé, a tak to jde už šestnáctý rok.
Ohlédnete se třeba za pěkným mužem, nebo vám víra či postavení něco takového nedovolují?
Víra ani postavení mi nic takového nezakazují. Klidně se ohlédnu za sympatickým mužem
nebo ženou, kteří kolem sebe šíří na první pohled něco příjemného.
Jak začíná den ortodoxní Židovky ve vašem postavení?
Jakmile otevřu oči, každý den děkuji tomu Nejvyššímu, že jsem si mohla odpočinout a taky, že mi dovolil se probudit do dalšího dne. Také ho prosím za zdraví mých blízkých. Pak se nejdříve postarám o psa. Naše roztomilá šlechtična, fenka bígla, se jmenuje Agáta - Perla Vltavy. Je jí sedm let a je roztomile neposlušná. Zůstalo mi to asi po mém původním životě na vesnici, kde nejdříve byla na řadě zvířata a pak teprve lidé. Před odchodem do práce ještě nacpu pračku prádlem a myčku nádobím od večeře, abych je mohla pustit hned, jak se vrátím. Nakonec se nesmím zapomenout řádně upravit, abych byla representábl a jak říkají naše dámy, nedělala Židům ostudu. Myslím ale, že se mi to vždy nepodaří.
Máte nějaká pravidla v oblékání? Můžete sledovat módní trendy?
Ženská móda se mění i v ortodoxním židovském světě. A věřte, že takové top modely nejsou zrovna nejlevnější. Jsou ovšem neměnné zvyky: zakrýváme větší část těla, nenosíme výstřihy, krátké rukávy, sukně má sahat pod kolena. Vdané ženy si navíc ještě zakrývají hlavu, nebo část hlavy. Často se nosí i paruka. Prostě schováváme ženské půvaby, ale ne doslova. Mnoho z nich se zakrýt přece nedá.
Chodíte do práce?
Pracuji na oddělení sociální problematiky naší židovské komunity. Na starosti mám třeba Klub zdraví nebo dětské letní tábory. Vedu různé aktivity dobrovolníků. Také vyučuji základům judaismu. Práce mě baví. Tedy kromě té sice nutné, ale nudné úředničiny. Do kanceláře chodím pěšky krásnou trasou přes Staroměstské náměstí, stejně jako můj muž. Ale protože jdu dost rychle, chodí rabín raději sám. Po cestě přemýšlím nad programem dne, co a kdy budu dělat. Často mě napadne východisko z problému, který mi ještě včera připadal neřešitelný.
V židovském světě znamená velmi mnoho rodina...
Vím, kam tím míříte, že kvůli práci zanedbávám rodinu. Je sice pravda, že se z židovské obce někdy domů sotva vleču, ale těším se na Agátu. Jezdím s ní pak za vnučkou Evičkou a dětmi. Na zpáteční cestě autem se zastavím na nákup. Večer pletu a vyřizuji e-maily. Jednou týdně jdu do tělocvičny, do divadla, nebo na běžné ženské nákupy. Každé dva týdny mám pomocnici na úklid. Manžel zůstává většinou na židovské obci dlouho do večera.
Čekáte na něj s teplou večeří?
Připravujeme si ji každý sám. Já si dělám na rozdíl od rabína lehká vegetariánská jídla. On naopak potřebuje velmi kalorické večeře. Snad je to i tím, že se narodil ve znamení lva. Občas spolu večer sledujeme televizi. Bez rodiny nemá život žádný smysl. Všichni přeci potřebujeme své blízké.
Co světské radovánky? Třeba umění či sport?
Nejsem znalec umění, ale jeho nepříliš vzdělaný fanda. Podobně to mám i se sportem. Rekreačně ho od mládí potřebuji, zvlášť turistiku, kanoi a běžky. I tělocvična je lákavé místo, kde se mi rozproudí krev a spálím nějaké ty přebytečné kalorie. Někdy jedu do Liberce a toulám se sama kolem Ještědu. Manžel totiž nemá rád pobyt v přírodě. Pak se zase ráda vracím k dětem a přátelům.
Říká se, že lidé se rabínům svěřují a chodí si k nim pro moudré rady. Platí to i o jejich manželkách?
Vystudovala jsem speciální pedagogiku, mám praxi u postižených dětí a dlouholetý trénink v pomoci na lince důvěry. Proto s lidmi o jejich problémech umím mluvit. Snad právě z tohoto důvodu se mi mnoho klientů také svěřuje.
Ví se, že píšete povídky a básně...
Publikuji především v židovském tisku, poezie zůstává zatím v šuplíku. Stává se, že inspiraci ke psaní čerpám právě z lidských osudů, které jsem vyslechla v práci.
Prozraďte na sebe něco nelichotivého.
Jsem tulák a nevydržím na místě. Nevím zda je to přednost, nebo handicap, ale je mi to jedno. Také se snažím jednat s lidmi na rovinu a bourat mezi nimi bariéry. Neumím být lhostejná, to je moje charakteristická vlastnost. Možná, že právě tenhle rys je pro Židy typický. Zároveň jsem ale temperamentní, takže se občas stane, že ztratím trpělivost, vybuchnu a pak musím vše urovnávat.
