Rozvíjejí jejich paměť, představivost i emoční inteligenci, zlepšují schopnost soustředění a hlavně posilují pouto s mámou a tátou, kteří z knížek předčítají. A jaké knížky čtou svým dětem Petra Kruntorádová, Sabina Laurinová, Michaela Dolinová a Adéla Gondíková?
Čtení s dětmi je sdílení a tajemství
michaela dolinováDivákům vstoupila do paměti jako moderátorka počasí na Nově. Krom toho je známá díky svému hereckému účinkování v pražském Hudebním divadle Karlín. Pohádky čítávala svým dvěma dcerám, čtrnáctileté Tereze a jedenáctileté Julii, které už začínají se svými vlastními čtenářskými dobrodružstvími. |
Proč je potřeba číst dětem pohádky?
Pohádky pojmenovávají dětským jazykem věci, kterých se děti bojí, z čeho jsou nadšené a po čem touží. Velmi jsem se snažila svým dcerám číst. Horší je, že jak jednou začnete, už nemůžete přestat. Děti to prostě samy vyžadují. Takhle navečer číst je ta největší námaha. Rodiče by si to měli nechat na odpoledne. Večer jsem byla vždy "nadoraz". Na druhou stranu je to sdílení a tajemství, které s dětmi máte.
Jaké pohádky byly vaše oblíbené?
Milovala jsem Děti z Bullerbynu. Bezkonkurenčně. Potom Krásu nesmírnou, ze které mám osypky hrůzy ještě teď. Baba Jaga nevypadá prostě jinak, než v téhle knize. Mým dcerám se z těch knih ale líbily spíše už jen ty ilustrace. Jinak jsem měla ráda ještě slovenské pohádky, naopak se mi moc nelíbily romské příběhy, byly na mě trochu divoké. Můj první erotický zážitek mi zprostředkovaly dokonce také pohádky, a to vietnamské. To že si Min - Tink vyšla na procházku s Luiem a pak byla těhotná, mi přišlo jak z filmu s hvězdičkou.
Jaké čtení mělo úspěch u vašich dcer?
Od samého počátku jsem se je snažila nalákat na malované pohádky, třeba ty od nakladatelství Egmont. Pak samozřejmě jako u všech holek přišlo "barbínkovské", kdy každá kniha musela být růžová, těm už jsem ale se svým čtecím projevem pomalu přestávala stačit. Teď vedou fantasy příběhy, trochu horory, což mi nevadí, pokud mají jistou historickou předlouhu a Julie se z nich něco dozví. Patnáctiletá Tereza teď objevila Jane Austenovou, je z ní nadšená, a to obdivuji, na mě je totiž moc archaická, zvlášť v překladu z padesátých let.
Odmalička miluji vůni knih
sabina laurinováJe herečka a moderátorka. Hrála v mhoha filmech i v několika pražských divadlech (hostovala i v Národním divadle). Pohádky čte svým dvěma dcerám, šestileté Valentýně a dvouleté Maje. |
Určitě. Knihy rozvíjejí dětskou fantazii a na té by se mělo pracovat celý život. Kvůli každodennímu stresu, honičkám a přívalu informací se v dnešní době fantazie dostává hodně do pozadí, a to je škoda. Člověk by si měl v sobě uchovat dětskou duši až do konce života, protože to činí život pestřejší, naplněnější a také zábavnější. Můžeme nahlédnout do jiných světů a odreagovat se, prožít spoustu příběhů, nebo dokonce najít v románech sami sebe, radu na svoje starosti a problémy.
Četla jste si jako malá vy? Co vám četli rodiče?
Já mám ke knihám velmi vřelý vztah už od dětství. Knihy byly nedílnou součást mého dětství. Když jsem ještě číst neuměla, čítávali mi rodiče všechny pohádky, které byly v té době dostupné. Když jsem pak dospívala, objevila jsem si například Stanislava Rudolfa a jeho Metráčka. Nejen, že jsem ráda četla, ale také poslouchala pohádky a hry na deskách. Měli jsme v rodině takovou tradici, že když jsem onemocněla a šli jsme k paní doktorce kolem knihkupectví, mohla jsem si vybrat knížku či desku. Musím se přiznat, že jsem si pak často přála být nemocná a trošku jsem i hrála na rodiče divadýlko. Pro mě to byla krásná představa, že budu týden doma v teple a že si budu moct číst knížky. Tak vznikla moje knihovnička, kterou jsem předala svým dětem.
Jaké pohádky jste měla nejradši?
Myslím si, že české klasické pohádky jsou nadčasové a že jednou přejdou i k dětem mých dětí. Knihy nestárnou. Když byla Valentýnka malá, vznikalo třeba daleko víc říkadel a leporel. V současné době se stále knihy a příběhy vracejí, jen třeba s jinými ilustracemi. Ze světové literatury jsem měla ráda Neználka, Pipi dlouhou punčochu, Děti z Bullerbynu a Robinsona Crusoe a dnes jsou tyto knihy opět oblíbené.
O jakou pohádku škemrají vaše děti nejvíce?
Když jsem byla malá, chodila jsem ráda do Albatrosu, pro mě to bylo posvátné místo, kde voněly knihy... Do dneška mám tu vůni ráda. Později jsem se seznámila díky dětem s dalším vydavatelstvím, Egmontem. Toto nakladatelství sem začalo dovážet knížky, které jsme do revoluce neznali, hlavně od Disneyho. Měla jsem možnost moderovat jejich Ples princezen a založila se tím velmi hezká tradice, která pokračuje dodnes. Doma od té doby samozřejmě máme pár knih od Disneyho, má nádherné ilustrace a holkám se to moc líbí. Mají rády Sněhurku, Popelku a Šípkovou Růženku. Je to takové obohacení naší knihovničky. Je moc fajn, že existuje možnost setkat se i s těmito postavičkami.
Využíváte při čtení pohádek dětem své herecké schopnosti?
Já se musím přiznat, že jsem strašný vypravěč pohádek. Možná bych je lépe zahrála, než odvyprávěla. Dokonce se mi jednou podařilo vyprávět pohádku o Červené Karkulce, pak se mi do toho připletly jiné postavy, jiný děj, a nakonec jsem i usnula. Úžasnou fantazii ale mají moji rodiče. Dodnes si pamatuji tatínkovy pohádky o Haničce z Orlických hor nebo O pánovi, který měl krám a v něm prodával sám. Maminčina pohádka o kominíčku Pinďovi a strašidýlku Bubajzníkovi byla báječná a měla snad víc dílů než Dallas.
Reality mají děti kolem sebe dost
adéla gondíkováPůsobila v několika pražských divadlech, pracovala také v rádiu, aby posléze zakotvila v TV Nova, nejčastěji ve dvojici se svým bratrem Daliborem moderuje pořady Go Go Šou či rady ptáka Loskutáka. Pohádky čte, a to velmi často, své šestileté dceři Nelince. |
Stoprocentně, to je jasná věc. Já čtu Nelince úplně od malinka. Dříve jsem hlavně vyprávěla, ale teď čteme, od první třídy. Máme nakázáno od paní učitelky, že musíme společně číst, což nám ale nečiní problémy, děláme to rády.
Čte si už sama? Jaké pohádky má nejraději?
Ona ještě nečte, ale nedávno mi říkala, že už se na to těší, až si bude moct číst. Když jí vyprávím, tak nejraději má pohádku O perníkové chaloupce ode mne a od babičky O Karkulce. Pokud čteme, tak čteme každý den jinou knížku na pokračování, nemá totiž ráda opakování. Máme doma hodně knížek, často je dostává jako dárek k narozeninám nebo k Vánocům.
Co jste si četla vy, když jste byla malá?
To už si moc nepamatuji, četla jsem hodně pohádky, i když už jsme měli ve škole různou povinnou četbu, k pohádkám jsem se vracela. Určitě to ale nebyl Andersen, u toho jsem se hrozně bála…
Myslíte, že se nějak proměnil vkus od té doby, kdy jste byla sama dítětem?
Vkus, co se týče pohádek, se změnil určitě. Myslím tedy hlavně těch filmových. My jsme maximálně viděli v kině Méďu Béďu a to byl pro nás vrchol akčňárny. Dnes dětem ukazují, jak v rodině Úžasňáků se rodiče pořád hádají, křičí na sebe a podobně. To není nic pro mě. Myslím, že té reality mají děti kolem sebe dost a nemusí se utvrzovat v tom, že je to jako normální. Zato třeba Shrek mě baví. Ale nemůžu říct, že by Nelinka řekla: "Mami, to nečti, to je moc starý." I klasiku miluje.
Čtení pohádek se nedá ošvindlovat
petra kruntorádováZačínala svou moderátorskou dráhu v rádiu Svobodná Evropa. Prošla i soukromými rádii a moderovala také Studio 6 na ČT. Dětské příběhy čte spolu se svým manželem dvěma synům, Honzíkovi (9) a Vaškovi (6). Osmiměsíční dcera Barbora teprve do pohádkového čtení doroste. |
Je podle vás důležité číst dětem?
Čtení knížek dětem je vlastně takové vyznání lásky k nim. Dokazujeme tím svůj zájem o ně, věnujeme jim čas a energii, tedy veličiny, kterých se žádnému rodiči nedostává, a děláme věc, která se, popravdě řečeno, nedá moc ošvindlovat. Musíte se jí věnovat na sto procent. My se ve čtení našim synům střídáme s manželem a čteme jim opravdu velmi často.
"Předehráváte" svým dětem pohádky?
Nejsem zrovna mistr přednesu a herectví, ale když mám náladu, dojde někdy i na to, že měním hlasy a pitvořím se. Rozhodně ale v tomto oboru ani v nejmenším nemám na svého manžela, který při čtení pobaví kluky daleko víc. Já jsem proti němu suchar.
Jaká pohádka byla vaše nejoblíbenější v dětství?
Měla jsem ráda knížky Astrid Lindgrenové a ilustrace Heleny Zmatlíkové, což se často šťastně spojilo v jeden celek. Obojí má úspěch i u mých synů. Hlavně ale mají rádi knížky, z nichž jsem si četla jako malá, nebo jsou dokonce ještě třeba po babičce a dědovi. Knihy, na kterých je vidět "zub času", mají prostě své kouzlo, žádná reedice je nemůže nahradit.
Jakým pohádkám dávají vaši synové přednost? Klasickým, nebo těm novým?
Klasické české pohádky mají trochu smůlu, že nemají předobraz ve filmu a televizi. Z toho důvodu mají u kluků rozhodně větší úspěch knížky na motivy zahraničních pohádek a příběhů, které viděli v kině nebo v televizi. Toy story, Cars, Shrek, Ovečka Shawn, Bořek stavitel, Mašinka Tomáš, Star Wars... a celá řada dalších. S takovými knížkami se dokáží zabavit i sami. Velké, a pro ně dobře známé, ilustrace dokáží pohltit i mladšího syna, který ještě ani neumí číst.
proč bychom měli číst dětem?Protože pravidelné čtení Zdroj: Celé česko čte dětem |
