Jmenuji se Olga, letos mi bude 60 let. S manželem jsme vychovali dvě děti. S námi už nebydlí ani syn, ani dcera. Syn je stále svobodný, ale už pár let žije s přítelkyní nedaleko od nás. Děti nemají, prý je času dost. Užívají si života a jsou spolu šťastní. Jsme pochopitelně v úzkém kontaktu. Synovu přítelkyni jsem si oblíbila, pomáhám jí s vařením, radím, jak na domácí práce. A ona ráda všechno vyslechne, život se s ní nemazlil, vyrostla v dětském domově a dnes je vděčná, že má fajn rodinu.
Manžel žárlí na děti
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Jenže často poslouchám manželovy řeči, jestli to s nimi nepřeháním, proč jsem jim toho zase tolik navařila, co zbylo na něj a tak podobně. Přitom, když u nás mladí jsou, tak je milý a příjemný. Ale jen se za nimi zavřou dveře, neodpustí si hloupé řeči. Nikdy takový nebýval, ale čím je starší, tím mám větší pocit, že mě chce mít jen pro sebe.
Podobné je to i s dcerou. Nedávno oslavila třiatřicáté narozeniny a s manželem a dvěma dcerami žijí v Irsku, v Dublinu. Linda tam před deseti lety odjela po škole na brigádu, manžel jí tenkrát přes známé sehnal práci i ubytování. Vždycky si přál, aby dcera do ciziny na zkušenou odjela. Lindě šly dobře jazyky, anglicky mluvila jak česky. A po roce se seznámila s Markem, za další rok se vzali a dnes mají dvě dcery.
Samozřejmě nám chybí, ale nejsou na konci světa. Vídáme se tak třikrát čtyřikrát do roka, což si myslím, je docela v pohodě. Je to paradox, moje kamarádka má dceru s rodinou sto kilometrů daleko, a tak často se s nimi nestýká, mladí prý nemají čas. Když se dcera rozhodla v Irsku zůstat, manžel tvrdil, jak to bude skvělé, že za nimi budeme v důchodu hodně jezdit, procestujeme Irsko, u nich budeme mít zázemí. Těšil se jak malý kluk.
Jenže teď se mu nikam nechce, hrozně zlenivěl. Dokonce jsem v létě byla za mladými sama, chtěla jsem si užít vnučky, než půjdou do školy. A pochopitelně jsem pak po návratu musela poslouchat, jak na něj kašlu, že ho nechám 14 dní samotného doma. Na Vánoce pak Linda s rodinou přijela k nám a manžel nasliboval, že na jaře určitě přijede. Začali jsme to plánovat, ale už se opět začíná kroutit, že je to moc daleko a vymýšlí výmluvy, které by mu v odjezdu zabránily.
Gauč a televize
Nikdy dřív takový nebyl, hodně sportoval. S dětmi jsme jezdili každý víkend na výlety, v létě, v zimě jsme nachodili desítky kilometrů. To on byl ten tahoun, pořád něco vymýšlel. A teď se jen svalí k televizi, na procházku se mnou nechce, jenom nadává, že v telce nic není.
Nejraději by byl, kdybych seděla s ním doma. Jenže já stále chodím do práce, která mě baví. Jsem tam sice nejstarší, ale mladší kolegové mě respektují, a mě zase svým mládím a nadšením nabíjejí. Vůbec se necítím na svůj věk a dokud to půjde, chtěla bych do práce chodit. Třeba i jen na půl úvazku, ale zůstat doma, to v nejbližších letech rozhodně neplánuji.
Nemyslím, že bych se v důchodu nudila jako manžel, mám i další aktivity, miluju divadlo, chodím pravidelně na jógu, na výlety, ještě bych chtěla i cestovat. Také plánuji, že bych se opět pustila do studia. Kamarádka navštěvuje Univerzitu třetího věku a mě to hodně zajímá. Jenže manžel je z toho naštvaný, cítí se dotčený, že od něj utíkám. Už mě to s ním unavuje, jsem z něj otrávená, když ho vidím sedět doma a nudit se.
Přítel
Navíc jsem se nedávno seznámila s jedním mužem, o pár let starším než já, je vdovec v důchodu. Ale na rozdíl od mého muže je aktivní, už jsme spolu byli několikrát v divadle a na skleničce. Pochopitelně jsem manželovi řekla, že bychom mohli jít na tu novou hru, co nám děti doporučily, ale on, že ne, že je večer rád doma, ať si klidně jdu, když to tak nutně musím vidět. Ještě před pár lety to byl on, kdo mě tahal do divadla, do kina, za zábavou. A teď? Sedí doma a je protivný.
S mým novým známým mi je dobře, je pravý opak mého nevrlého muže. Je plný optimismu a plánů. Takový býval můj muž ještě před pár lety. Pochopitelně jsem o svém novém příteli manželovi neřekla, nemám příliš čisté svědomí z našich schůzek a manžel by to rozhodně nepochopil. Ale co kdyby ho mé přiznání popostrčilo k tomu, že by se změnil? Jsem teď na manžela tolikrát naštvaná, že si říkám, jestli by mi s mým přítelem nebylo líp.
Olga
Názor odbornice: Pomůže občasný kompromis
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.
Vážená Olgo! Váš příběh obsahuje dvě roviny. S manželem jste se začali rozcházet v míře aktivity, kdy původně aktivní parťák zpohodlněl a odmítá s Vámi sdílet dříve oblíbené společné volnočasové aktivity. Druhou rovinou je Vaše utajené přátelství s jiným mužem, jenž naopak Vašemu aktivnímu založení nejen stačí, ale vlastně se vzájemně doplňujete.
V poradně bych se Vás dozajista ptala, co považujete za kladné rysy Vašeho manžela. Jistě Vás k němu něco přitahovalo v počátcích vztahu, s příchodem dětí se možná jeho oceněníhodné stránky ve Vašich očích trochu posunuly. Za co můžete Vašeho muže ocenit nyní?
Radu, jak z manžela udělat podobně akčního člověka, jako jste Vy sama, Vám dát nemohu, byla by z říše kouzelné hůlky, kterou nevlastním. Pokládám za dobré s mužem mluvit o tom, že byste s ním ráda trávila čas. Dávejte mu nabídky a vyzývejte jeho, aby vymyslel program pro vás dva podle jeho představ. Každopádně je však také dobré hovořit o tom, že se oblíbeným aktivitám budete věnovat i sama bez něj, když se vzájemně netrefíte s navrhovaným programem do noty. Občasný kompromis určitě napomůže zlepšení atmosféry doma - “dnes budeme spolu koukat na film a zítra večer jdu do divadla. Budu moc ráda, když se ke mně připojíš.”
Ohledně přátelství s oním mužem - zvažte, zda jste schopna udržet tento vztah pouze v přátelské rovině. Přemýšlíte-li, zda by Vám s novým známým nebylo líp, srovnáváte nesrovnatelné. Se známým se vídáte při pří příležitosti sdílení kulturních zážitků, nemáte tudíž možnost jej vidět, když je unavený, nenaložený nebo se mu nechce uklidit si po sobě špinavé ponožky.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 12. března 2018. Anketa je uzavřena.
