Zajímalo by mě, jestli mu to řekla, že je z něj takový nerudný dědek, nebo to sděluje jen tady v té stížnosti. Přijde mi, jak kdyby manželovi vůbec nic neřekla, ale přitom ji situace štve a chtěla by ji změnit. Případně jestli se ho zeptala, proč to všechno najednou změnil. Třeba ho může něco trápit, o čem ona ani neví, něco zdravotního, a z toho důvodu tak změnil aktivní život v sezení doma.

Ja bych teda svuj zivot a aktivity rozhodne kvuli takovemu manzelovi nemenila.

Nikdy.

Na jednu stranu Olze rozumím, že se necítí ještě na to přestat aktivně žít. Na druhou stranu nevím, kdy naposledy manželovi řekla, že je pro ní ten jediný nenahraditelný, kdy s ním šla naposledy na fotbal, na hokej, na pivo, kdy se s ním naposledy pomilovala.

Mému manželovi bude za rok 70, je aktivní, vycházíme si navzájem vstříc. Já s ním jednou za měsíc jdu na hokej, dvakrát měsíčně na fotbal, občas na pivo a on se mnou jde zase občas tančit nebo mne každý večer obejme a pomiluje. Funguje nám to skvěle. Chce to lásku a vcítění se do toho druhého.

Také máme dny, kdy jsme unavení, to už k věku patří, tak změníme program a proválíme den v posteli.

snažím se o to samé.

Při svatbě našeho syna mluvil oddávající o důležitých věcech v životě partnerů - lásce, vášni, porozumění a úctě.

S tím, že z kraje vztahu převažují první dvě, později spíš následující.

Občas si na to vzpomenu.

Rada odbornice by neměla být jen: zkuste udělat kompromis, ale dotáhněte ho k psychologovi a nebo ho pořádně zaměstnejte. Akorát se nudí a vymýšlí, čím by ji naštval.

Rada skvělá, ale k ničemu. K psychologovi člověk musí chtít jít sám. Kohokoliv tam "dotáhnete", bojkotuje to, proč tam vlastně je. On totiž problém nemá a nevidí, ten problém jsou všichni ostatní kolem něj.

cim vic to na mne to dela dojem, ze pan se v penzi doma citi jako pate kolo u vozu a vyvolalo to u nej depresi. Prace mu pomahala vytvaret endorphiny v mozku, ted to nema a vysledek je deprese- skutecne fyzicke onemocneni, ne jen lidove povidacky.

Jak se muze citit jako pate kolo od vozu?

Tady úplně chybí základ toho, co představuje partnerský vztah: To je tolerance vstřícnost a důstojnost. Pokud toto lidé mají + určité IQ, tak není o čem diskutovat.

Pokud bylo manželství založeno ne na lidských hodnotách, ale třeba na nějakých sportech, které ve stáří není možní provozovat, může to pak být destrukce.

Ovšem nezajít s ženou do divadla, to je destrukce ze strany muže, mohou se dohodnout na žánru, který baví obě strany balet, opera. Fakt je činohra je typicky ženská zábava a muže to vůbec nebaví. Popsané manželství prostě nefunguje.

On nechce jet ani za vlastnimi detmi...

u nas je to obracene. teda v duchodu jeste nejsme, ale decka uz jsou pryc a zena je nejradeji doma a v kostele. coz mi az tak nevadi, na vyslapech ani v hospode ji nepotrebuji, mam kamarady, ale ona chce, at jsem doma s ni (kostel uz davno vzdala), pritom kdyz tam jsem, kouka na cervenou knihovnu a ja si ctu nebo jsem na compu. a kdyz nekam jdu, tak si vzdycky vyslechnu tirady jak ji nemam rad, ze je mi lhostejna a ze mam urcite milenku. nakonec me dozene k tomu, ze si fakt nejakou najdu. jeste mi zbyva nadeje, az prijdou vnoucata. jenze vite, jak je to ted s mladyma, takze to jeste asi dlouho nehrozi.

Ja uz se v tom nevyznam. Porad tady nekde ctu, jak si stari chlapi hledaji a berou o hodne mladsi zeny, jak je to uplne normalni a prirozene, protoze chlap proste nestarne, to jenom zenska. Opacne kdyz starsi zena sbali mladsiho chlapa tak je to divne, protoze ona je uz za obzorem. A ted se docitam neco o tom, ze jsou snad chlapi v 60 letech unaveni a pestuji gauc a tv. Tak ted fakt nevim, jak to redy je.

je to tak, že každý člověk je úplně jiný jiný

dovedete si představit, že bychom byli všichni stejní?

Muž je po 60 tce již dlouho na sestupné životní trajektorii, kdežto žena je v plné síle, čeká ji ještě třetina života. Být na sestupné trajektorii ovšem vůbec neznamená gauč a TV, ale snažit se být co nejčilejší. A žena musí umět dosáhnout kompromisu, má to ve svých rukou, nikdo jiný to za ní neudělá.

U těchto dvou popsaných manželů sice vidím určitou bezradnost na obou stranách,

ale životní styl GAUČ a TV je hluboká krize, takový člověk se těžko předělává.

Ale změnit se to musí, takhle se žít nedá, to je živoření.

Tato žena musí umět komunikovat, parafrázovat, používat vtip, a to ji dost chybí.

Ale i partnera, který je tedy gauč+TV, musí předělat bez ztráty jeho tváře,

no pořád je to člověk, navíc ješitný muž, takže žena skutečně v tomto případě potřebuje vysoké komunikační schopnosti, ta ale má v tomto státě málokdo, nikde se to neučí, a tahle žena je evidentně nemá, resp. nemá na toho muže žádná citový vliv. Je to částečně výraz rozpadajícího se manželství.

Já to vidím prostě na takové to vnitřní bilancování, ztráta motivace, směru, možná i utahanost...Je to spíš na vyjádření těch pocitů u pána, prostě ztratil smysl. Možná si vzpomenout, co mu dělalo radost, něco klidnějšího, než někam chodit...to bývá hodně individuální prostě.

Moje mamina tím prošla poslední roky v práci. Fakt jsem se děsila toho, kdy půjde do důchodu, protože byla ochotná jít opravdu jen do té práce....jinak nic. Cokoliv navrženo, obrana, nechce se, atd.

Ale co šla do důchodu, nějak se to srovnalo, sem tam výlet, sem tam kamarádka, atd. Není to žádná superaktivní žena, ale má svý kamarády, se kterýma si vyměňujou jídlo, navzájem si vypomáhaj, vařej, atd. Cestovat se jí moc nechce, ale párkrát do roka to dá...psa mi taky pohlídá, synovce ségře taky. Takže zatím si nestěžujem