Jmenuji se Jitka, je mi 32 let. Byla jsem vdaná, ale manželství nám nevydrželo. Můj bývalý není stavěný na rodinný život. Jak sám říká - manželství mě svazuje, chci zůstat svobodný. Po rozvodu jsem ho nenáviděla, ale čas vše zahojil a odpustila jsem mu. Dnes jsme celkem přátelé, občas si zavoláme, skočíme spolu na kafe.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu. |
Naše hovory se ale točí hlavně kolem našeho syna Jakuba. Naštěstí exmanžel nikdy o syna neztratil zájem. Půl roku po rozvodu se sice nějakým delším kontaktům vyhýbal, ale pak se něco zlomilo a on si ho začal brát častěji i na delší dobu. Jakub má svého tátu moc rád a chápe i důvody, proč jsme spolu nedokázali žít.
Exmanžel je sám, nemá žádnou stálou přítelkyni, občas jen letmé známosti. Já jsem byla po rozvodu sama několik let. Nikoho jsem k sobě nechtěla, nevěřila jsem, že bych zase mohla s někým žít. Před necelými čtyřmi lety jsem ale potkala Michala. Je také rozvedený, o pět let starší než já. S bývalou ženou se rozešel zhruba ve stejné době jako já. Ovšem na rozdíl od mého rozchodu byl ten jeho mnohem bouřlivější a jejich vzájemná nenávist trvala několik let. Prý se rozvedli kvůli jeho zaneprázdněnosti, pracoval od rána do noci, aby žena nemusela do práce a mohla se věnovat synovi, jenže ona mu vyčítala, že je na všechno sama. Hádky přešly ve vzájemnou nenávist a nakonec i jejich manželství skončilo.
Přítelův boj o syna
Když jsme se poznali, byl vyřízený, nešťastný. Bojoval o to, aby mohl svého syna vídat. Soud to sice určil, ale jeho bývalka mu dělala velké problémy. Neustále si něco vymýšlela, aby se spolu vidět nemohli. Kolikrát Michal svého kluka viděl i po dvou třech měsících. A je jasné, že po tak dlouhé době ani jejich setkání za moc nestálo. Syn se ho dokonce i občas bál. Hodně chlapů by to nejspíš vzdalo, ale Michal o syna dál bojoval. Nakonec se mu povedlo se s exženou domluvit, nejspíš tomu pomohl i její nový přítel, který se k ní po čase nastěhoval. Díky tomu, že si Michal syna vzal k sobě, měla ona čas jen pro svou novou lásku.
Byla jsem ráda, že se to Michalovi povedlo. Vím, jak moc tím odloučením trpěl. Prožívala jsem to s ním prakticky denně. Asi po roce naší známosti svůj menší byt pronajal a nastěhoval se ke mně. Opět jsem měla rodinu, i syn Jakub si ho celkem oblíbil, Michal se pro něj stal dobrým kamarádem. Kdyby nebylo těch přítelových tahanic o syna, které náš vztah poznamenávaly, bylo by zase u mě vše zalité sluncem.
Martin (syn přítele) je o tři roky starší než Jakub. S Michalem jsme byli přesvědčení, že kluci budou kamarádi, oba měli dost podobné zájmy. Ani ve snu by mě nenapadlo, že bude všechno jinak. Michal měl mít syna u sebe každý druhý víkend a měsíc o letních prázdninách. Michal zpočátku navrhoval, že si bude kluka brát na víkendy třeba na chalupu, nebo ke svým rodičům, když svůj byt pronajal, aby nás neomezovali. Ale já chtěla, aby byli u nás, abychom byli všichni spolu a zvykli si na sebe.
Michal syna rozmazluje, problémy nevidí
Ovšem po prvních setkáních jsem byla hodně rozčarovaná. Martin je dost komplikovaná povaha, mohla bych jeho chování přičítat pubertě, ale všechno ne. Je celkem nevychovaný, drzý, odmlouvá a za každou cenu musí být po jeho. Bohužel je i dost sobecký, nebere ohledy na to, že je s ním v pokoji i Jakub, chová se, jako by mu tam vše patřilo. Michal to ale nevidí, nebo nechce vidět. Nikdy ho za nic neokřikne, naopak mu dovolí, co si kluk usmyslí, zahrnuje ho dárky – prý aby mu vynahradil ty roky, kdy spolu nemohli být.
Jakub je poslední dobou, když má Martin k nám přijít, dost otrávený. Dokonce už zjišťoval, jestli by nemohl ten víkend být třeba u táty nebo u babičky. Po dlouhém přemlouvání se mi svěřil, že Martina nemá rád, prý se nám vysmívá, ze svého táty má legraci a zesměšňuje i Jakuba – říká mu maminčin puclíček. Jakub mi řekl, že mu sebral i peníze, které dostal od táty a prý mu vyhrožoval, že jestli to řekne, tak mu se svými kamarády namlátí. Už mu i párkrát jednu vrazil, aby pochopil, kdo je šéfem (tak to prý Martin řekl). Byla jsem z Jakubova přiznání dost vyděšená, ani jsem tomu nechtěla věřit. Jenže poznala jsem jak Martina, tak i znám svého syna a nemohu uvěřit tomu, že by si vymýšlel.
S Michalem jsem o tom ještě nemluvila, pořád sbírám odvahu. Ale jedno je jasné, takhle to dál nepůjde.
Jitka
Názor odbornice: Pracujte na tom, aby se dalo dýchat
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.
Vážená Jitko! Měla jste snahu vytvořit s přítelem a jeho synem novou šťastnou rodinu, ale nějak se to nevede. Bývá velké štěstí, když se podaří, aby se děti v tzv. patchworkových rodinách (složených z dětí z předchozích vztahů a jejich rodičů, kteří tvoří nově partnerskou dvojici) respektovaly. Nepojí je sourozenecké pouto a ani společné zájmy nemusí být zárukou vzájemného porozumění.
Ve vašem příběhu jistě hraje věk obou kluků i puberta Martina a v neposlední řadě také fakt, že Michal musel o svého syna poměrně složitě bojovat. Pro Michala je potom obtížné být rodičem držícím hranice, jak se sám vyjádřil, chce si vynahradit ty roky, co spolu nemohli být.
Průměrně sociálně zdatné dítě se v takové situaci naučí poměrně rychle chodit a využívat ji ve svůj prospěch. Jako nejsnazší řešení bych viděla oba kluky oddělit. Pokuste se promluvit si s přítelem, jak byste sestavili časový harmonogram tak, aby se kluci u vás doma míjeli, případně jej požádejte, zda by se synem mohl trávit čas mimo váš domov. Martinovi bude pravděpodobně svědčit, že se o tátu nebude muset s nikým dělit. A svému Jakubovi ulevíte v tom, že nebude muset doma bojovat o pozice.
Že by se děti musely mít navzájem rády i že byste vy, dospělí, museli milovat dítě svého partnera, je skutečně mýtus. Můžete však pracovat na tom, aby se u vás doma dalo dýchat třeba tím, že syny do vzájemného kontaktu nebudete nutit.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 9. ledna 2017. Anketa je uzavřena.
