Nejsem jim dost dobrá, myslí si, že jsem s Jakubem jen pro peníze. Jenže já dlouho nevěděla, jak na tom jeho rodina vlastně je.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí, vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce, v partnerské poradně nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu. |
Seznámili jsme se v jednom hypermarketu, kde jsem byla na brigádě. Jakub se se mnou dal do řeči, pak mě pozval na zmrzlinu. Oba jsme tenkrát studovali. Jakub mi o své rodině moc nevyprávěl, řekl jen, že nemá žádné sourozence. Mně bylo celkem jedno, kdo jsou jeho rodiče a jaké jsou jejich majetkové poměry. Líbil se mi on a ve dvaceti, kdy jsem ho poznala, jsem měla úplně jiné starosti. Jakub je o pět let starší.
Začali jsme spolu chodit. První rok byl spíš takový kamarádský. Když jsem ho poznala, byla jsem akorát čerstvě po rozchodu s přítelem a do nového vztahu jsem se moc nehrnula. Jakub právě končil svá studia na vysoké škole a měl hodně práce. Bydlela jsem u rodičů a Jakub v té době taky.
Matka mě nesnáší
Před dvěma lety jsem dostudovala a začala pracovat jako zástupkyně ředitelky jedné mateřské školky. Mám děti moc ráda a celý život jsem chtěla pracovat ve školství. Jakub po vysoké nastoupil do firmy svého otce. Že pracuje prakticky ve vlastní velmi úspěšné firmě, jsem se dozvěděla až skoro po dvou letech, co jsme se poznali. To už jsme spolu chodili hodně intenzivně.
Jakub dostal od rodičů k promoci vlastní byt. Když jsem i já dokončila školu a začala pracovat, nabídl mi, abych se k němu nastěhovala. S radostí jsem přijala. A tím začaly všechny moje problémy s jeho rodiči. Do té doby jsem je viděla jen párkrát. Od první chvíle, kdy mě jim Jakub přestavil, jsem cítila, že se jim nelíbím. Koukali na mě, tedy hlavně matka, hodně spatra. Je to na první pohled velká dáma, vždy perfektně nalíčená, učesaná, oblečená. No a já jsem normální mladá holka, která pracuje s dětmi. Nejradši mám džíny, triko a tenisky. Prý jsem hodně hezká, ale nelíčím se, nosím dlouhé vlasy. Asi si vedle svého syna představovala nějakou supermodelku se šlechtickým rodokmenem. Tak to jsem ji, bohužel, zklamala.
Návštěva v jejich domě mě naprosto ohromila. Tenkrát jsem vlastně poprvé pochopila, z jakých poměrů pochází můj přítel. Budu upřímná, líbilo se mi to, ale vzhledem k tomu, že jsem vyrostla ve skromných poměrech a byla ke skromnosti vychovaná, mě to jejich bohatství spíš vyděsilo. Naštěstí Jakub je naprosto normální kluk, se kterým si rozumím. Jemu ten přepych přijde normální, sice v něm vyrostl, ale nechová se jako rozmazlený synáček bohatých rodičů. Ovšem není to díky výchově jeho matky, ale otce. Ten si firmu vybudoval vlastníma rukama a ví, jaké to je nemít nic. To paní matka na to už dávno zapomněla. Je to namyšlená znuděná panička.
Za celou dobu, co s Jakubem bydlím, nás jeho rodiče nenavštívili, asi třikrát jsme byli spolu u nich oba na návštěvě. Jakub k nim ale chodí hodně sám. Často jde za tátou pracovně, ale taky navštěvuje matku. Má ji hodně rád. Prý až ji poznám blíž, tak si ji taky zamiluji. O tom ale silně pochybuji.
Jakub si mě chce vzít
Před půl rokem začal Jakub mluvit o svatbě a dětech. Poznal totiž moji rodinu, mé synovce a neteře a zamiloval si je. Občas, když má čas, zaskočí za mnou i do školky a z mých svěřenců je vždycky nadšený. Chtěl by mít velkou rodinu.
Když to ale řekl rodičům, vypukla prý hrozná scéna. Jakub mi podrobnosti raději neřekl, prý ale padaly hrozné urážky na mou hlavu. Je mi jasné, co asi tak mohli říkat. Jsem zlatokopka, mám zálusk na jejich majetek. Jsem nula. Jsem brzda v Jakubově kariéře a tak podobně. Mě to pochopitelně uráží. Jakub mi řekl, ať si z toho nic nedělám, že ho jejich řeči nijak nerozhodí. Miluje mě, ví, jaká jsem, chce se mnou žít a mít děti. A je mu prý jedno, jestli se jim to líbí nebo ne.
Předmanželská smlouva prý urovná vztahy s rodiči
Jenže nedávno přišel s tím, že bychom měli sepsat předmanželskou smlouvu. Že by to prý bylo mnohem lepší a rodiče by aspoň viděli, že nejdu po jeho penězích. Když viděl, jak se tvářím, ujišťoval mě, že je to jen formalita, že chce mít konečně klid a že to nemám brát vůbec vážně.
Jenže já to vážně beru. Ponižuje mě to. Vždyť mě zná, ví, jaká jsem. Už dávno poznal, že pro mě jsou v životě důležitější věci, než je majetek, peníze, drahá auta, šperky. Jsem jiná než jeho matka. A kdyby se mezi námi něco stalo a museli jsme se rozvést, tak bych ho přece nemohla oškubat. Já taková nejsem a on to ví. Kam se podělo jeho ujišťování, že si mě vezme, i když s tím rodiče nesouhlasí?
Nevím, co mám dělat. Moje láska k němu utrpěla velkou trhlinu.
Lucie
Názor odborníka:
Vážená Lucie, v kontextu vztahů je předmanželská smlouva opravdu jen formální záležitostí upravující zacházení s majetkem každého z partnerů. Klid tím ovšem váš partner pravděpodobně nezíská, o ten asi bude nutné bojovat.
Třeba ujasněním si, zda je připraven opustit "ostrov" své původní rodiny (emočně, ne jen hmotně), aby s vámi mohl založit nový. A v něm třeba budovat zřetelné hranice. Důležitější ovšem je, co vám na jeho návrhu opravdu vadí. V čem vnímáte zdroj svého ponížení?
Možná jen všichni čtyři prožíváte zklamání z nenaplněných očekávání. Tomu se ve vztazích nelze vyhnout. Je však dobré vědět, že nemusíte milovat rodiče vašeho partnera ani čekat na změnu jejich postoje k vám - i když někdy přichází obrat po sňatku či s vnoučaty.
Stačí, když budete vnímat, že váš partner respektuje hranice vašeho vztahu a vaše společné potřeby. A když se z vaší otázky "Proč sepsat předmanželskou (nebo také předsvatební) smlouvu?" stane společný problém k řešení.
Zbyšek Mohaupt, Psychologie.cz
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 26. listopadu 2012. Anketa je uzavřena.
